Bratislavě není co závidět. Výstavba skleněných věžáků předběhla smysluplné plánování

Při příjezdu od hlavního železničního nádraží návštěvníka jako první přivítá Twin City Tower vysoký 89 metrů. V kontextu čtvrti se řadí k menším věžákům.

Při příjezdu od hlavního železničního nádraží návštěvníka jako první přivítá Twin City Tower vysoký 89 metrů. V kontextu čtvrti se řadí k menším věžákům. Zdroj: E15 Michaela Szkanderová

Se svými 168 metry se Eurovea Tower na nějakou dobu stane kompozičním vyvrcholením čtvrti u mostu Apollo.
Prostory mezi věžáky jsou často matoucí. Návštěvníkovi není jasné, zda je tam vítán.
Do finále jde stavba prvního plnohodnotného mrakodrapu Eurovea Tower.
Za věží katedrály svatého Martina se tyčí hradba ze skla a betonu. Věžáky se postupně stávají signifikantním znakem Bratislavy.
Ján Mazúr, ředitel metropolitního institutu Bratislavy
7
Fotogalerie

V ulicích Bratislavy je cítit chuť stavět. A to pořádná. Podobně jako v dalších evropských velkoměstech i tady už věže zkonstruované z betonu a skla přerostly své předky, už zastínily věže kostelů. „V Bratislavě rostou výškové stavby jako houby po dešti, Praha je málo odvážná, je sešněrovaná památkovou ochranou a ustrnula,“ říká se teď často v české metropoli. Ale hodnotit úspěch města jen na základě jednoho kritéria, tedy počtem vznikajících skleněných výškových budov, je přinejmenším krátkozraké.

Stejně jako konstatování, že rychlost výstavby je jediný aspekt stavebního zákona, který potřebuje jak Česká republika, tak Slovensko zlepšit. „Rychlost je samozřejmě také důležitá. Dávat ale pouze velký důraz na rychlost, aniž abychom posuzovali kvalitu, je problém,“ říká Ján Mazúr, šéf Metropolitního institutu Bratislavy (MIB), tedy instituce, která je bratislavským protějškem pražského Institutu plánování a rozvoje. Kvalita se ale ve výrocích mnoha zainteresovaných osob redukuje na množství pater a světová jména architektů podepřená skleněnými věžáky. Ale stačí to?

„Z toho, co vidíte, by se dalo říct, že Bratislava má výškové budovy ráda,“ začíná náš rozhovor o urbanismu Bratislavy ředitel sekce územního plánování na MIB Martin Berežný. „Je ale vidět, že se při výstavbě podle striktní koncepce nepostupovalo,“ pokračuje.

Když se Bratislava stala hlavním městem nově vzniklého státu, byla iniciována diskuze architektů a zástupců města s developery a zahraničními investory o tom, jestli má blízko nádraží a centra města vzniknout čtvrť moderních budov. „Místní architekti chtěli uchovat atmosféru provinčního města a byli proti. Opačný názor zastávali byznysmeni, kteří chtěli město posunout. Vývoj, který v Bratislavě od devadesátých let až dodnes nastal, vytvořil podmínky pro to, aby taková čtvrť mohla vzniknout,“ popsal třicetiletou genezi Berežný.

A tak Bratislava ke svému downtownu skleněných věžáků přišla. Dnes ho tvoří zhruba desítka budov na nábřeží Dunaje hned vedle historického centra, ale u kulatého čísla město nezůstane. Rozestavěný je nejen první plnohodnotný mrakodrap na Slovensku Eurovea Tower s výškou 168 metrů od J&T Real Estate, pokračuje i výstavba dalších věží od Zaha Hadid Architects, kterou od Penta Real Estate převzala nově vzniklá společnost Alto Real Estate. Do panoramatu Bratislavy otiskne svou stopu i česká společnost DRFG, která vstoupila do projektu The Galata Group Ister Tower.

Kompozičním vyvrcholením by se mohl stát projekt od J&T Real Estate dříve nazývaný East Tower, jehož římsa by měla dosáhnout 250 metrů. Podle ředitele společnosti se ale výška i tvar budovy teprve testují. Rozvoj „mrakodrapového“ okrsku tak zdaleka není u konce. „Dnes jsme ve velmi specifické situaci, kdy vedle Starého Města a Bratislavského hradu máme klastr moderních budov, a musíme se s tím vypořádat, aby to fungovalo,“ definoval úkol institutu Berežný.

A karty má Bratislava rozdané vskutku nelehce. Touha stavět do výšky totiž předběhla plánování města jako celku. Zatímco při potulování se Starým Městem vnímám přesnou hierarchii veřejných prostranství a cítím, kdy se hlavní náměstí přelévá v ulici a ta zase v předprostor divadla či promenádu u řeky, meziprostory mezi budovami downtownu mě matou.

Prahu čekají v příštích letech velké změny:

Video placeholde
Prahu čekají v příštích letech velké změny • Videohub

Komplikovaně odhaduji, zda jsem v některých místech vítána. Ačkoli jsou některá prostranství přístupná, působí spíše jako uzavřený vnitroblok. Ambice vklínit mezi budovy náměstí vyústí spíše v rozpačitý předprostor se sochou, jemuž v tom, aby se opravdu stal náměstím, brání nedostatečná velkorysost i nedůsledné vymezení fasádami přiléhajících domů.

„Výškové stavby je dobré dávat vždy tam, kde se zdůrazní nějaký urbanistický akcent, typicky k významnému veřejnému prostoru, křižovatce, stanici vlaku. Stavět je jen tak smysl nedává, protože se tím degraduje kvalita veřejného prostoru. Vyšší stavby musí být logicky dál od sebe a prostor mezi nimi pak ztrácí lidské měřítko,“ vysvětluje vnímání města urbanista Pavel Hnilička. Přesně tak se mezi krásnými věžáky jako návštěvnice Bratislavy cítím. Cesta mezi nimi se kvůli nejasnosti prostranství hledá jen těžko, i když svým dílem přispívají i všudypřítomná staveniště. Trasu z jednoho okraje na druhý mi ale nedokážou s jistotou poradit ani Google Maps.

Nadšení pro dnes již signifikantní ostrůvek skleněných budov ve mně pohasíná. Od Bratislavského hradu pozoruju špičku katedrály sv. Martina a za ní skupinku věžáků. O kus dál se rýsují sídliště, naproti přes řeku zase pruh nezastavitelného lužního lesa. Už chápu slova dánského urbanisty Jana Gehla, který Bratislavu nazývá městem z ostrovů, které mezi sebou nekomunikují a nevytváří kompaktní město.

Bratislava své územního plánování teprve rozbíhá. Chystá se komplexně naplánovat svou první čtvrť, vytvořit vlastní stavební předpisy a zahájit práce na novém územním plánu, kterému stejně jako Praha dává přízvisko Metropolitní. V těchto aspektech naopak slovenská metropole tu českou dobíhá. „Plánování je vždy tak silné, jak o něj společnost stojí. V tomto ohledu je Bratislava například oproti sousední Vídni velmi vzdálená směrem na Východ, přestože leží jen necelou hodinu jízdy od sebe,“ mírní dál nadšení český urbanista Hnilička, který se svým týmem stvořil několik soutěžních návrhů pro Bratislavu.

 

Bratislava prošla dynamickým rozvojem. Z mnohých velkorysých záměrů se ale zrealizovala pouhá torza, říká slovenský architekt Pavol Paňák

Jednou z prvních výškových budov v Bratislavě byla centrála Národní banky Slovenska, jejímž spoluautorem je slovenský architekt Pavol Paňák. Přečtěte si, co on soudí o rozvoji Bratislavy.

Jak hodnotíte celkově urbanismus města Bratislavy a výstavbu výškových staveb v Downtownu?

Bratislava je od dvacátých let minulého století mimořádně dynamicky se rozvíjejícím městem. Má za sebou vícero intenzivních period hospodářského a populačního nárůstu a jen málo období útlumu. Samozřejmě je tento mechanismus propsaný do obrazu města, jeho siluety, do jeho expandujícího půdorysu, do množství problémů, které takováto enormní dynamika přináší. Charakteristickým úkazem tohoto vývoje je to, že na poslední století bylo započato vícero velkorysých urbánních záměrů, ze kterých se zpravidla zrealizovala pouhá torza. To přineslo do města mnoho neobyčejných a často radikálních sousedství a situací. Tyto urbánní situace, ze kterých se mnohá vymykají kritériím harmonie, jsou pro Bratislavu charakteristické. Zdaleka ale nejsou jen negativním úkazem – vznikly některé až poetické momenty. Často bizarní shluky objemů a prostorů jsou součástí zážitku města a jsou průvodním jevem jeho enormního rozvoje.

Jak je na tom Bratislava s plánováním? Nedobíhá trochu výstavbu?

Je přirozené, že v podmínkách tak intenzivního růstu - ať už vychází z ideologických plánů na báječnou budoucnost, nebo byl a je inspirován developerským pudem po zisku - nemá plánování schopnost tento růst regulovat. Důvodů je samozřejmě celá řada - především však stavební vyspělost, zkušenosti místní samosprávy a jejích regulátorů rozvoje. Naléhavě potřebné územní plány pro exponované části města jsou sporadické nebo značně zastaralé.

Hodnotíte umístění výškových staveb v Bratislavě jako správné?

S umístěním výškových budov v Bratislavě nemám v zásadě vážný problém. Určitě existuje několik pozic, které jsou obzvlášť citlivé a kam podle mě výšky nepatří. Mám na mysli zejména pozice, které zasahují do siluety hradu nebo se nacházejí v blízkosti rozhraní městské roviny a svahů karpatského hřbetu. Významný soubor nových výškových budov v zóně centra města mezi Starým mostem a mostem Apollo se nachází v oblasti, pro kterou územně plánovací dokumentace s takovými budovami v zásadě počítala již koncem 90. let. Pravda, ne v takové míře, jakou si vyžádala síla rozvojového kapitálu. To je typické pro Bratislavu a stopy jejího bouřlivého vývoje. Přímo na břehu Dunaje se právě staví nejvyšší budova na Slovensku.

Jak se daří Bratislavě tvořit veřejná prostranství?

V posledních letech je v Bratislavě patrná vědomá snaha o kultivaci veřejných prostranství, o potlačení automobilové dopravy, ve všech jejích formách, ve prospěch pěší a cyklistické dopravy. Jistě, v mnoha situacích se to děje neobratně nebo s obtížemi - ale důležitý je trend, a ten je jasný. Přibývá zelených ploch a drobností, které dokreslují zážitek z chůze.

Jak řekl Martin Berežný, Bratislava se teď musí postarat o to, aby v developery rozehrané partii dostala prostor alespoň pro několik tahů a čtvrť věžáků začala lépe fungovat. Pokračují proto diskuze o maximálním výškovém stropu, hranici čtvrti a vzniku subcenter. „Nyní je potřeba výstavbu výškových dominant podporovat, aby se čtvrť kompozičně dotvořila. Já osobně si myslím, že v Bratislavě mohou stát i vyšší domy, ale je potřeba tvořit i ulice, na což se tady i v současné době trochu zapomíná,“ shrnuje Berežný.

Má tedy Praha skutečně Bratislavě co závidět? „Nemá,“ hodnotí jednoznačně Pavel Hnilička. Jako bratislavská návštěvnice si to také myslím. Kvůli striktním památkovým pravidlům sice česká metropole nemá podobně zářící skleněnou čtvrť, jakou je bratislavský downtown, otázkou ovšem zůstává, zda by bez nich i v Praze lidská touha stavět do výšky nepředběhla smysluplné plánování a zda by nejen na pražských návrších, ale třeba i v samotném centru nestály nekoncepčně roztroušené věžáky jako pomníky lidského egocentrismu.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!