Červené blato vypráví o těžbě rašeliny

Barevný podzim láká do přírody. Pětikilometrový okruh rezervací Červené blato nabízí nejen různé odstíny barev, ale i vůně.

Dřevěné chodníky vedou do krajiny, kterou přírodovědci srovnávají se severskou tundrou. Takovou přírodu může člověk obdivovat až někde u polárního kruhu.
Přesto v těchto dnech nepůsobí Červené blato nehostinným zimním dojmem. Na cestu svítí žloutnoucí koruny bříz a občas zablikají brusinky nebo zapomenuté borůvky. Vážky létají v párech a chovají se jarně, dřevěná vyhlídka nad okrajem rašeliniště vypadá jako sluneční lázeň.
„Je tu nádherně. Chtěli jsme si někde vychutnat hezký den babího léta a jsme rádi, že nás napadlo jet právě sem. Jsme tu poprvé a zdejší příroda nás nadchla. Svižnějším tempem jsme naučnou stezku prošli zhruba za hodinu,“ říká Jan Šára z Kaplice, který se na Červené blato vypravil se ženou při cestě z Třeboně do Nových Hradů. V rezervaci si ale všiml i několika míst, kde povalový chodník potřebuje opravu. Je postavený ze tří prken, mezi nimiž jsou větší štěrbiny, takže chůze je trochu náročnější a lidé o berlích či s dětskými kočárky by měli problémy. Kdo jede od Třeboně, nesmí minout nepříliš nápadnou odbočku vlevo. Je tam mapa Třeboňska a u lesa stojí první informační tabule a přístřešek pro případ horšího počasí. Zastavení je celkem devět, nejhezčí je sedmička, protože poblíž se rozkládá jezírko. Celé území je protkané sítí kanálů a stružek, které během těžby rašeliny sloužily k odvádění vody. Červené blato je unikátní tím, že si zachovalo tvář tundry a druhovou skladbu rostlin z dob, kdy se ve střední Evropě střídaly doby ledové a meziledové. Díky tomu tam zůstávají vzácné rostliny a živočichové. V každé roční době je tam něco zajímavého, stále je nač se těšit. Teď už pomalu i na jaro, až zase pokvete vzácný rojovník bahenní, jehož vůně proniká široko daleko.