Češi za hranicemi. Letenku za 50 tisíc si nemohla dovolit. Z Bali se tak dostala až díky státu

Život a práce na ostrově Bali

Život a práce na ostrově Bali Zdroj: Jarmila Hofhanzlová

Život a práce na ostrově Bali.
Ppatření na letišti.
Snímek z repatriačního letu.
Život a práce na ostrově Bali.
Život a práce na ostrově Bali.
9
Fotogalerie

Ve svízelné situaci spojené s koronavirem se ocitla grafička na volné noze Jarmila Hofhanzlová, která nemohla najít finančně přijatelný komerční let z indonéského ostrova Bali a domů se dostala až díky repatriačnímu letu. Let z Jakarty a Dnepasaru zařídila česká vláda ve spolupráci se společností Smartwings.

Jarmila za normálních okolností může díky své práci jako grafička cestovat po světě. Většinu minulého roku trávila prací na Novém Zélandě a poté se vydala na dva měsíce pomáhat do malého rodinného hotelu na Bali.

Pracovala pouze výměnou za ubytování, protože to brala jako způsob útěku před českou zimou. V době, kdy v Evropě vypukla epidemie koronaviru, na Bali vypadala situace lépe.

„Je to malý hotel, takže nespadal pod restrikce vlády a mohl být v provozu. Bylo v něm ale spousta cizinců, kteří každý den jezdili na letiště do hlavního města Denpasaru a snažili se sehnat v podstatě jakýkoliv let do své země,“ říká o situaci na Bali před čtrnácti dny.

„Většinu zakázek mám zadanou od českých firem. Ty se pomalu začaly ztenčovat s tím, jak se rozjížděla epidemie v Česku,“ popisuje klíčový okamžik, kdy začaly potíže.

Cena letenek do Česka se totiž mezitím vyšplahala až na 50 tisíc korun za jednosměrný let. „Vzhledem k tomu, že na Bali jsem žádný plat neměla a pracovala vlastně jako dobrovolnice bez nároku na plat, musela jsem začít situaci řešit,“ říká.

Původně uvažovala o návratu na Nový Zéland, ale to kvůli zavření hranic nebylo možné. Zaregistrovala se proto na ambasádě v Jakartě. „Nejprve mi poslali nabídku cesty německým repatriačním letem, potom ještě francouzským. Ty byly realizovány hned následující den, spíš v řádu několika hodin. A poté přišel e-mail s českým letem,“ popisuje Jarmila.

V den odletu všem cestujícím na letišti změřili teplotu. „Jinak jsem žádná zvláštní opatření nezaznamenala. Na místě jsme museli být čtyři hodiny před odletem, jinak hrozilo, že místo bude předáno jinému zájemci,“ podotkla.

Na letišti obdržela ručně vypsanou letenku a nastoupila do zcela plného letadla. „Cestou jsme třikrát tankovali a samozřejmě jsme nesměli vystoupit z letadla,“ vzpomíná na dlouhou cestu.

Po téměř roce tak přece jen dorazila zpět do České republiky. „Jsem moc ráda, že jsem mohla repatriační let využít. A nyní musím strávit čtrnáct dní v povinné karanténě.,“ uzavřela Jarmila.