Usárna, ešus, spacák a lahev něčeho ostřejšího. Trampská výbava se v detailech může lišit. Cíl je ale jistý - pryč z města za přírodou. Čeští trampové jsou na cestě už více než 100 let. Tuto jedinečnou českou tradici teď zdokumentoval i profesionální fotograf Libor Fojtík.
„Vedle fotografování portrétů jsem si potřeboval najít téma, které by mě vnitřně zajímalo a bavilo ho sledovat dlouhodobě,“ popisuje trampskou osadu ve Frenštátu pod Radhoštem odchovaný Libor Fojtík.
Život stále ještě velmi početné subkultury milovníků přírody dokumentuje déle než pět let. Výběr snímků, které fotografoval na několika místech Čech a Moravy, teď vydaly na 180stránkovou publikaci.
Ta sleduje několik linií od fotografií trampských míst, krajin, portrétů, lidové tvořivosti až po specifickou trampskou architekturu.
„Tramping považuju za jistou formu úniku. První trampové utíkali před narůstající industrializací města, za komunismu před normalizovanou kulturou a v současnosti před sociálními sítěmi,“ říká Fojtík.
Tramping se v někdejším Československu uchytil už ve 20. letech 20. století. Tehdy mu v hojné míře propadli především obyvatelé větších měst z nejchudších vrstev. Romantiku v přírodě ale zanedlouho začali vyhledávat i ti bohatší.
„Za totality jich bylo zhruba dvě stě tisíc, dnes tak deset až patnáct tisíc aktivních. Přesné čísla neexistují, jelikož trampské hnutí není nijak organizované a registrované. Takže vycházíme z čísel, která nám poskytl vydavatel trampských časopisů a skalní tramp, který se mimo jiné zabývá i historií trampingu,“ dodává Fojtík.
