Chceme tu žít. Ne mít za domem složený jaderný odpad
Osm až dvanáct milionů korun ročně. Pro Pačejov, Chanovice, Maňovice, Defurovy Lažany a další obce na Horažďovicku čítající každá kolem tří set obyvatel by to byla výrazná injekce do rozpočtu. Ale něco za něco.
Miliony nabízí Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) za to, že jim obce umožní průzkumné práce. V horizontu čtyřiceti let by tu mohlo vyrůst hlubinné úložiště jaderného odpadu. Pačejovsko je zatím pouze jednou ze šesti lokalit v republice, kterou si SÚRAO vytipovalo. Pačejovští jsou ale ve svém odporu proti stavbě jedni z nejaktivnějších.
Náš domov nedáme
„Vůbec si neumím představit, že by něco takového tady, v krásném srdci Šumavy, mělo vzniknout. Už jen myšlenka, že úložiště jaderného odpadu budeme mít někde v zemi pod sebou, mě děsí,“ přiznává Božena Behenská. „Já už to tady dožiju, ale co naše děti a jejich děti?“ obává se žena, která v Pačejově žije už dvaačtyřicet let.
„Je to strach z něčeho neznámého. S hlubinným úložištěm nemá náš stát zkušenosti, takže kdo zajistí, že to bude bezpečné? Navíc si myslím, že jde o bezpečnost v celé Evropě, takže tahle problematika by se neměla řešit jen na úrovni obce a stát nebo SÚRAO,“ myslí si další obyvatelka Pačejova Miroslava Pavezová.
Komunikace vázne
Najít v Pačejově a okolních obcích někoho, kdo by na plánovanou stavbu radostně kývl hlavou, je téměř nemožné. Tamní lidé svůj protest ale nezdůvodňují jen tím, že by se nádherný a turisticky atraktivní kus Šumavy změnil v mrtvou krajinu. Nemají totiž vůbec představu o tom, co by takové úložiště obnášelo. A hlavně jak by byla vůbec zajištěná bezpečnost. „Nikdo se tu s námi nebaví. Že by někdo třeba ze správy úložišť přijel a řekl pravdu o stavbě, to ne. A taky se nás nikdo neptal, jestli tady úložiště vůbec chceme,“ vysvětluje Pavezová.
Příliš moudří ale nejsou ani starostové zmíněných obcí. Ti kromě toho, že už sepsali několik dopisů na adresu vlády, nesouhlasí s tím, že i oni jsou vyděleni z jednání. „Poslední jednání jsme měli vloni v prosinci v Chanovicích. Zástupci správy úložišť ale jen mlží. Zmenšují plochu, na které by mělo úložiště být. Informace o stavbě jsou povrchní. Komunikace z jejich strany je opravdu špatná,“ říká starosta Maňovic Miroslav Panuška. To ale odmítá ředitel Správy úložišť radioaktivních odpadů Vítězslav Duda. „S obcemi vytipovanými pro hlubinné úložiště se snažíme být trvale v kontaktu. Kromě nabídky informačních materiálů nabízíme i exkurze na naše i zahraniční jaderná zařízení. Teď se chystáme do Švédska a Finska,“ vysvětluje Duda.
A také přiznává, že obcím správa nabídla peníze. „Oslovili mě s nabídkou na zájezd. Ale odmítl jsem. Nepojedu přece dívat se na něco, co ve svém bydlišti nikdy nechci mít,“ tvrdí starosta Maňovic. Ten svůj protest proti výstavbě úložiště pojal i s humorem.
„Když k nám na jednání přijel před lety ředitel správy úložišť, vyřezal jsem mu coby truhlář rakvičky. Jednu černou, jednu bílou. A na stole měl připravené rakvičky jako zákusek. Ten se nestačil divit. My ale budeme pořád bojovat,“ usmívá se starosta. Peníze zřejmě nepřesvědčí ani samotné obyvatele. „Je to uplácení. Peníze by spíš měli dostat ti, kteří by tu byli nuceni žít. Kdo by tu podobnou stavbu musel trpět,“ myslí si Božena Behenská z Pačejova.
Děkujeme, nechceme
Pouhý rok poté, co vláda přišla s dokumentem, který předpokládá stavbu hlubinného úložiště, založili v září 2003 Pačejovští občanské sdružení Jaderný odpad – děkujeme, nechceme! Aktivní byl v té době i herec Miloslav Šimek, který dlouhá léta jezdil do Pačejova na chalupu. „Zpočátku byla naše aktivita hodně silná. Organizovali jsme setkání s odborníky, se zástupci SÚRAO, demonstrace před úřadem vlády. Pořádali jsme plesy, protestní pochody, turnaje, iniciovali jsme referendum proti úložišti,“ říká místopředseda sdružení František Kába. V aktivitách a protestech sdružení a lidé kolem něj nepolevují. „Je dobře, že sdružení vzniklo a hlavně že ani po letech v aktivitě pokračují. Ze správy úložišť by si mohli myslet, že náš protest usnul a stavba nám nevadí,“ dodává Božena Behenská.