Když člověk prochází jedním z nejstřeženějších míst v zemi, má chvíli pocit, že se ocitl ve světě sledovaném Velkým bratrem. To díky snímačům dlaní, čipovým kartám a kamerám u každého vstupu. Ale třiatřicetiletý tiskový mluvčí Temelína Marek Sviták mluví o elektrárně s nadšením a jiskrou v oku.
„Tak támhle je ten náš fešák,“ ukazuje pyšně na kontejner s použitým jaderným palivem, který stojí osamoceně ve skladu. Hned začne vysvětlovat, jak je obal na palivo zabezpečený a jakými zátěžovými testy musel projít. Elán a nadšení nepředstírá, vydrží mu totiž ještě další tři hodiny.
Dal přednost učení před sportem
Stejné nadšení kdysi vkládal Marek Sviták do hokeje. „Hrával jsem závodně a snil o tom, že budu profesionálním hokejistou. Všechny nás tehdy okouzlila NHL,“ vypráví. Ještě na základní škole ale pochopil, že ve vysoké konkurenci není snadné uspět, a tak se vrhnul do učení.
Na jindřichohradeckém gymnáziu se mu dařilo, i když nepatřil mezi premianty. „Ve fyzice ani chemii jsem nikdy nevynikal. V první polovině stupnice jsem se ale vždycky tak nějak držel,“ říká. Vzpomněl si i na chvíli, kdy se snažili s kamarádem vyhnout zkoušení z fyziky a vzali z losovacího sáčku lístečky se svým číslem. Jako zázrakem je ale profesor stejně vytáhl. Přesto, že je mladíci v tu dobu svírali v dlaních. „Zkoušeli jsme pana profesora, jak rychle na chybějící čísla přijde. Obstál, zato já u tabule už méně,“ směje se Sviták.
Víc než fyzika ho okouzlila matematika, a proto se rozhodl studovat na jindřichohradecké fakultě managementu. „Nejvíc mě na škole oslovil marketing a Public relation. Tomu jsem se chtěl věnovat, a nakonec se mi to povedlo,“ vypráví.
Už na vysoké napsal seminární práci, kterou mohl jeho otec využít ve svém autosalonu. Tam také jako student tři roky pracoval. „Prodej je hodně o komunikaci, musíte dobře odhadnout, kdo co potřebuje. Tyto zkušenosti se mi hodí dodnes,“ tvrdí Sviták.
V rodinném podniku zůstat nechtěl, přál si zkusit jiný obor a postavit se na vlastní nohy. Rok a půl pracoval na Okresním úřadě v Jindřichově Hradci na odboru dopravy. „Byl to skok od obchodu k úřednické práci. Musel jsem se naučit různé právní předpisy. Na druhou stranu jsem byl v kontaktu s dopravci a spoustou dalších lidí. Bylo to zajímavé, ale pokračovat jsem nechtěl, i když nabídky byly,“ vzpomíná.
Místo jistoty známé práce se v roce 2003 přihlásil do výběrového řízení do oddělení komunikace ve firmě ČEZ. „To, že to byl Temelín, byl bonus. Taková pěkná třešnička na dortu,“ říká. Svého rozhodnutí nikdy nelitoval. „Temelín je atraktivní téma. Zajímají se o nás média i veřejnost. A tak je pořád práce dost,“ dodává.
Temelín mu ani po letech nezevšedněl
I když mu někteří lidé občas připomínají, že jako tiskový mluvčí elektrárenského kolosu by měl mít spíš technické vzdělání, Marek Sviták to považuje naopak za výhodu.
„Jaderná elektrárna Temelín je opravdu složité zařízení. Její detailní znalost by pro mě nakonec mohla být spíše překážkou. Mé vědomosti nejdou do úplných technických detailů, tak se dokážu naladit na stejnou vlnu, na které jsou lidé, kteří se o tohle téma do podrobna nezajímají,“ poznamenává. V Temelíně se pohybuje denně, a přesto tvrdí, že mu za tu dobu nezevšedněl. Každá procházka s návštěvou je jedinečná. Jiná trasa, jiní lidé, jiné dotazy. Stereotyp tady nenajdete.
„Chladicí věže sleduji denně při cestě do práce. Pokaždé vypadají jinak. Za světla, za tmy, když prší. Možná to někoho překvapí, ale je na ně prostě pěkný pohled,“ vypráví se zaujetím. Nezapomene podotknout, že Temelín je jedním z nejnavštěvovanějších míst na Českobudějovicku. Hned vedle zámku Hluboká.
Marek Sviták navštívil jaderné elektrárny v sedmi dalších zemích a myslí si, že ta jihočeská je na pohled nejhezčí. „Snad ode mě ani nečekáte jinou odpověď,“ směje se.
Za svou práci získal ocenění Ve své práci razí heslo, že komunikace se zaměstnanci, novináři i lidmi z okolních obcí má být otevřená. „Novináři pro nás nejsou nepřátelé, oni ke své práci potřebují informace a já jsem tu od toho, abych jim je dal,“ vysvětluje.
Za svoji snahu získal pro oddělení komunikace i českou cenu PR za projekt Oranžový rok. Ten podporuje společenské a sportovní projekty spolků v obcích v okolí Temelína.
Tiskový mluvčí svoji práci miluje, a i když nachodil s návštěvami po elektrárně stovky kilometrů, rád relaxuje v pohybu. Nejraději vyráží na golf a také na squash. „Ke golfu mě přivedl kamarád. Nevěřil jsem, když tvrdil, že stačí jeden odpal a člověka to pohltí,“ říká.
Třiatřicetiletý Marek Sviták je se svým soukromým i pracovním životem spokojený a podařilo se mu to prý bez šťastných sedmiček v datu narození. „Na šťastná čísla nevěřím. Pravda ale je, že se mi to jako malému dobře pamatovalo. Součet čtyřky a trojky dává také sedmičku,“ uzavírá.
