Šílenství? Ne, říkají vědci. Touha dosahovat rekordů je příliš lidská. Nehledě na životu nebezpečná dobrodružství nebo sportovní zápolení pozorují rostoucí chuť do extrémních výkonů, byť v takových disciplínách jako jsou sáňkování naháčů, hod gumáky nebo závody na kancelářských židlích. Ctižádost povzbuzují televize a internet.
Soupeření je přirozené
Biopsychologa z berlínské Svobodné univerzity Petera Walschburgera takové maximální výkony neudivují. Jejich evoluční kořeny sahají k lovcům a sběračům z rané doby kamenné, kdy se počítalo vítězství v boji o přežití. „Všichni jsme potomci vítězů soupeření,“ říká Walschburger. „Zálibu v rekordech máme v genech, především muži,“ dodal.
Ženy jsou totiž geneticky naprogramovány spíš na udržitelnost, na sociální odpovědnost a na péči o děti. U mužů ale kouzlo rizika může dočasně zcela vypnout rozum. Má to své důvody. Kdo je úspěšný při extrémních výkonech, mívá většinou i extrémní pocit štěstí, tvrdí Walschburger.
S rekordy a mimořádnými výkony se roztrhl pytel
Tento pocit chce člověk pociťovat stále dokola. Je to efekt, který připomíná závislost na drogách a je provázen také zvýšenou produkcí pohlavních hormonů. To vše podporuje touhu po rekordech. Prototypem je Steve Fossett. Nic nevynechal. Přeplaval kanál La Manche, závodil v autech, plachtil, létal.
Vychutnejte si záběry rekordního letu ve větroni přes Alpy
Dnes už ale nejde jen o extrémní výkony, které předpokládají dlouhý trénink a zkušenosti. V trendu jsou rychlé, neobyčejné rekordy pro každého. Televizní formáty jako Německo hledá superstar sice snižují úroveň, ale zároveň nabízejí nové svody k penězům a slávě, říká Walschburger. „Člověk má silnou potřebu uplatnění a orientuje se podle vzorů,“ zdůrazňuje profesor. „A internet s YouTube vynáší do světa každé kroucení ušima,“ dodává vědec.
Pro hamburského znalce trendů Petera Wippermanna u potěšení z rekordů hraje roli i tendence ke kvantifikaci života. „Žebříčky zkracují komplexní vypravování na matematickou rovnici,“ říká. To slibuje lepší orientaci. Někdy i bez kritického dotazování, zda jsou kritéria pro sestavování žebříčků oprávněná. Podle experta to zahrnuje i ratingové agentury.
Touha být v středu pozornosti
Také podle Wippermanna přibývá rekordů pro zábavu. Klíčem je přitom vždy touha po uznání. Instituce, které dříve propůjčovaly pocit dobrého postavení, ztrácejí na síle. Rodiny kvůli vysoké rozvodovosti, strany kvůli libovolnosti, církve v důsledku společenských změn. Důsledkem je určitá ztráta orientace.
Desítka nejbizarnějších rekordů – alespoň podle YouTube
„Žebříčky nám vracejí pocit, že jsme ve středu pozornosti,“ říká Wippermann. Není tak důležité, zda je to hod větrníkem, obeplutí světa v 16 letech nebo přechod Niagarských vodopádů po ocelovém laně.
Nevyčerpá se někdy logika rekordů, když narazíme na tělesné limity a na Tour de France bude dopovat příliš mnoho závodníků? Vědci si to nemyslí. Rekordy jsou dynamický proces a vždy budou existovat vyzývatelé nebo nová pravidla a technické možnosti.
Biopsycholog Walschburger nechce muže toužící po překonávání rekordů označovat za hlupáky. „Zkoumání a překračování hranic je tím, co lidstvo nakonec posouvá dál,“ říká vědec. To platí pro astronauty i pro velké myslitele jako Albert Einstein. Jde přitom o to, dávkovat extrémní situace tak, aby je člověk přežil. To se Stevu Fossettovi nepovedlo. V roce 2007 se v 63 letech zabil, když se jeho letadlo zřítilo.
