Zpráva The new Noah's Ark: beautiful and useful species only (Nová Noemova archa: Jen pro krásné a užitečné druhy) byla zveřejněna v letošním vydání vědeckého časopisu Biodiversity. Popisuje, jak ohrožené druhy, které otevřeně vystavují na odiv vlastnosti, jež lidské bytosti respektují či pokládají za žádoucí – jako je krása, síla, moc nebo roztomilost – mají mnohem vyšší šanci stát se předmětem soustředěné ochrany než zvířata či rostliny, jež lidskému oku lahodí méně.
„Lidé straní druhům, které jsou nádherné,“ řekl kanadský odborník na taxonomii a autor studie Ernie Small. „Zvířatům, která jsou krásná, zábavná nebo vzbuzují respekt velikostí či silou, se prakticky vždycky dostává většího záchranného úsilí a ochrany.“
Studie zdůraznila charismatické „megaživočichy“, jako jsou velryby, tygři či lední medvědi, kteří mají největší šanci navázat na sebe úspěšné záchranné programy, ochranné zákony a sbírky veřejnosti. Výsledkem je, že osud méně okouzlujících, ale nikoli méně ekologicky významných organismů, jako jsou hadi, pavouci či žáby, je často ignorován.
Small ovšem tvrdí, že toto soustřeďování se na velké, působivé druhy může mít hluboký dopad na širokou škálu jemně vyladěných ekosystémů a potravních řetězců.
„U zvířat nám připadají přitažlivé stejné kvality, jaké všeobecně považujeme za přitažlivé u našeho vlastního druhu. Ale nemusí jít vždycky o ekologicky nejvýznamnější druhy,“ zdůraznil Small. Pro ty, kdo se pohybují v první linii ochrany přírody, jsou obavy, na které poukázal Small a jeho studie, velmi reálné.
S "charismatickými" zvířaty se nepřímo chrání i ta "méně působivá"
Podle Sybille Klenzendorfové, která vede program druhů Světového fondu pro ochranu přírody (WWF), existuje široká škála důkazů naznačujících, že lidé mají největší zájem o ohrožené druhy, jež jsou nejpodobnější lidským bytostem. Jde tedy většinou o velké savce s očima umístěnýma na přední straně hlavy.
Klenzendorfová ale přístup, kdy se soustředí na podobná zvířata velké ochranářské úsilí, hájí. „Tyto velké, charismatické druhy jsou těmi, které vyžadují velkou plochu přirozeného životního prostředí. Tím, že je chráníme, zachraňujeme také méně působivé druhy,“ prohlásila.
Jakkoli Small připouští, že tyto metody „nejsou zcela bezcenné“, je přesvědčený, že na ochranu méně přitažlivých druhů je třeba vyvinout větší úsilí. „Estetická hlediska se stala jedním z primárních rozhodovacích prvků toho, které druhy jsou považovány za cenné pro ochranu. A to je třeba přehodnotit,“ dodal.
