Co se skrývá za opojnou vůní některých luxusních parfémů? Je to oud - vůně z nebes
Nebo možná z podsvětí. Drahocenný oud, samozřejmá surovina v arabském parfemářském průmyslu, si našel cestu do Evropy. Přečtěte si příběh o tom, jak rostoucí obliba ničemu podobné vůně možná způsobí zánik stromů, ze kterých se oud získává.
Kdy se vám naposledy stalo, že vás něco naprosto ohromilo a okouzlilo? Mně nedávno v saloně netypických, neobvyklých parfémů. Do pražského domu U Bílého pelikána jsem šla kvůli něčemu úplně jinému, ale v přízemí jsem se dala do řeči s parfémářkou, vášnivou a nesmírně talentovanou sommelierkou vůní, a zůstala jsem spoustu hodin. A vracím se tam.
„Znáte úd?“ zaskočila mě tedy na počátku parfémářka Kateřina Nováková otázkou. Ale jistě. „Mám na mysli úd, oud v arabštině, vůni, kterou zná důvěrně celý arabský svět a dnes i několik světových parfémářů. Jinak nikdo. Přitom se kolem toho točí milionový byznys.“
Řeč je o oudu, vonném dřevě i oleji, získaném destilací z onoho dřeva. Stane se to tak, že do jemného světlého dřeva stromu nazvaného orlářka vstoupí infekce. S cizopasnou plísní strom bojuje tak, že proti ní začne vytvářet silici. V místě nákazy se silice hromadí a dřevo díky ní postupně zešedne až zčerná a ztěžkne. Na povrchu stromu nejsou změny patrné, a tak lovci dřeva obsahujícího silici kácejí celé háje s nadějí, že najdou byť i nepatrné množství oudu. Nakažené dřevo se rozdrtí na třísky a parovodní destilací se z něj získá olej. Těkavý esenciální olej. Už v téhle chvíli začne omamně vonět. Olej ještě zraje v sudech.
Dostanu od Kateřiny kapku oudového parfému na zápěstí. Dáte-li si na kůži oudu příliš mnoho, rozline se kolem vás až nepěkný zvířecí odér. Chce to opravdu jen letmý dotek. Vůně oudu, která bude z vaší kůže po chvíli vycházet, se promění v až transcendentální zážitek. Je to zvláštní, krásná vůně. Voní jako dětství, jezero, jako kůže po koupeli v moři, sluncem vyhřátý lesní palouk, hromada dřeva i shrabané listí, jako nedělní odpoledne u babičky a dědy, jako krásný den v pohodlném domě.
V domě U Bílého pelikána jsou k dostání parfémy na bázi oudu v ceně kolem tří tisíc korun. „Kdo si u nás podobný parfém koupí, už se nevrací k parfémům, které jsou k dostání v řetězcích.“ Každému bych přála rozhovor s Kateřinou, je poctivou a vášnivou hledačkou vůní. Má vystudovanou chemii, takže se jí do světa parfémů pronikalo snadno, a školila se v Česku a v Anglii u proslulého parfémáře Johna Stephena, který připravil parfém i pro anglickou královnu, v The Cotswold Perfumery.
Jako z Písně písní
Oud, tedy v arabštině „dřevo“, se objevil už při balzamování mumií ve starověkém Egyptě a zmínka o něm je na čtyřech místech Starého zákona. Také se o něm mluví v buddhistických i islámských textech. V Tóře se nazývá aloe, což ale nemá nic společného s rostlinou aloe vera.
V arabských zemích dodnes používají oud stejným způsobem jako před tisíci lety. Kousek dřeva nechají doutnat v kadidelnici a stoupajícím kouřem si nechají prostoupit šaty, pláště a vlasy. Vůně oudu se pak v oblečení i vlasech drží několik dní. „Je to původní a nejstarší význam slova parfém. Per fumum, tedy ‚přes dým, cestou dýmu’. Tak se kdysi lidé skutečně voněli,“ vysvětluje mi Kateřina. „Parfém v lahvičce je znám až od 10. století, kdy zřejmě Avicenna přišel s destilací růže do lihu.“
Dnes se v téhle části světa olej oud běžně přidává do parfémů. Pro arabské země je všudypřítomná vůně oudu stejně samozřejmá jako vůně levandule v jižní Francii. Oud je nejvzácnější a nejdražší komoditou na světě. Kilogram oudu ze starého stromu stojí více než zlato. Půl čajové lžičky oleje oudu ze stoletého stromu se v Ománu v roce 2012 prodalo za 7000 dolarů. V Číně se platí i 300 tisíc dolarů za kilogram špičkového kusu dřeva oudu. Nijak nepomohl zákaz CITES, tedy úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy, kácet orlářky v divoké přírodě, jen se tím rozmohl zločin a pašování. Nejvzácnější a nejkvalitnější varianta oudu zvaná kynam se prodává až za 9 milionů dolarů za kilogram.
Ovšem oud není nevinná libůstka. Poměrně drasticky zasahuje do životního prostředí tropických oblastí, kde orlářka a jí podobné stromy, které na napadení silicí reagují stejně, rostou. S vidinou obrovského zisku místní plundrují lesy a háje bez jistoty, že ve dřevě nějaký oud bude.
Evropané a oud
V dnešních dnech ale arabské tajemství objevily a zhusta využívají parfemářské domy jako Estée Lauder, Yves Saint Laurent, Tom Ford, Cartier a další. Přidávají vůni oudu do svých kompozic, což vede k mnohem větší poptávce, kterou nemůže uspokojit skromná nabídka. A tak se sahá k pančování a nepoctivému řezání přírodního oudu s chemickým. Často je řezaný cypriolem nebo pačuli. „Poptávka roste, ale mám podezření, že je to odezva na luxusní, nikový trend v parfémech. Jejich tvůrci se hodně inspirují v orientálních surovinách. Po roce 2000 přišla druhá niková vlna, lidé také hodně začali cestovat do východních zemí, kde si k místním parfémům přičichli – a západní parfémy jim začaly připadat banální, ploché, řídké. Jako by to byly akvarely oproti sytým olejovým barvám orientálních parfémů,“ vysvětluje mi Kateřina a otevírá jeden orientální flakon za druhým. Z jejich vůní se mi točí hlava, odér je opravdu opojný.
„Specifická klientela domu U Bílého pelikána je hodně provázána s osobním a osobnostním rozvojem. A ve chvíli, kdy se sebou začnete zabývat hlouběji, objeví se traumata, skryté rány a bolesti a to je zase téma, které oud provází. Ta vůně může léčit, pomáhat, zvědomovat. Oud je vůní velmi přínosnou i v hlubinných terapiích. Sestup do temnoty, ale i k předkům. Máme to spojené s arabským světem a zeměmi Perského zálivu, ale pod názvem gaharu se používá i v Japonsku.“ Ano, to je pravda. Dřevo oud pálí při meditacích buddhističtí mniši po celé Asii.
Odborníci nosem rozeznají, ze které země který oud pochází, z jak starého stromu byl vydobyt a jak dlouho zrál jako olej v kádi. Čím starší a silnější, tím lepší a dražší. „Nejtemnější je tento, jako z podsvětí, i gotický design flakonu to vystihuje. Je ze Saúdské Arábie a oud v něm použitý je z Kambodže. A zkuste si i tento,“ podává mi exotické flakony Kateřina. „Tenhle je podstatně sušší, kdežto ten druhý voní vlhčím prostředím. Vůni popisují mnozí jako vůni zpoceného koně nebo muže, ale stejně tak v ní cítím i jistou likérovost, oříškovou vůni, něco hřejivého, hladivého, laskavého. Je to fénixovské téma. Rostlina je infikována, vlastně umírá, a v těch okamžicích ze sebe dává to nejlepší.“
Šetrný požitek
Výrobci oudu se rádi tváří, že jejich olej pochází z divoce rostoucích stromů. Ovšem přirozenou cestou je infi kováno maximálně 10 procent populace těchto stromů. Plošným kácením orlářkové populace dochází k devastaci nejen těch stromů, ale i jejich přirozeného prostředí, ekosystémů. Existují však metody, například ve Vietnamu nebo na Borneu, kde pěstitelé orlářkových plantáží nařezávají stromy a jejich rány infi kují různými plísněmi. Při vyhledávání na stránkách těchto firem jsem však nezjistila, čím přesně své stromy nakazí. Kateřinu to vůbec neudivuje. „Mlžení a záměrná fabulace provázejí celý parfemářský byznys. V tomhle případě je to zrovna kontraproduktivní, protože kdyby se ty staronové metody získávání silice sdílely, ušetřila by se řada vzácných stromů a lokalit.“
Na stanici al-Džazíra běžel dokument s názvem Vůně z nebes britského režiséra Doma Rotheroe. Sleduje Katařana Ali Mohameda Al-Woozaina, který byl na vůni kvalitního oudu z Kambodže zvyklý od dětství. Dým ze vzácného dřeva se vznášel v jeho domově i v mešitách, kam jako dítě chodíval. Čím vzácnější kvalitní oud je, tím je po něm větší poptávka, která způsobuje decimování divoce rostoucích orlářek. Al-Woozain se v jedné chvíli případně ptá sám sebe: Když tolik oud miluji, jsem i já součástí problému? Procestuje svět od trhu s luxusními oudovými parfémy v Londýně přes jižní Francii, Vietnam a Thajsko až po Malajsii. Nakonec svou pouť končí zpátky v Kataru. Se silnou nostalgií. Vůni oudu opravdu zbožňuje, ale rozhodl se, že už bude nakupovat jen z ekologických farem. Toto dřevo vydává jen krotké, jemné odstíny své divoké varianty. Ale pořád lepší, než kdyby měl Al-Woozain přijít o svůj požitek z oudu navždy.
Nejvzácnější dřevo a vůně
Arabsky oud nebo aoud, který se česky vyslovuje jako úd, se získává ze dřeva stromu Aquilaria malaccensis (také secunda nebo agallocha). Česky se strom nazývá orlářka nebo orličník či orlí dřevo. Tento strom se napadení plísní brání vypuštěním silice kolem plísně. Dřevo silicí ztěžkne a zčerná. A právě toto dřevo je vzácné. Indové dřevu a pryskyřici z něj říkají agar, Indonésané gahau, Číňané čcheng-siang. O vzácném oudu se píše ve Starém zákoně jako o ahalim, latinsky lignum aloes, česky opsán jako aloe. Je jednou z nejdražších a nejvzácnějších komodit na světě. V Česku lze kromě oudových parfémů v domě U Bílého pelikána zakoupit přímo esenciální olej Talia. Je to drobounká lahvička za tisíc korun od firmy Talia, která má na pravost svých esenciálních olejů certifikáty.
