Stejně jako první kniha souborného vydání i aktuální publikace nabízí několik uzavřených minisérií. Ty spolu nijak nesouvisejí, pouze se odehrávají v jednom městě (a jednom fikčním světě), některé postavy se vracejí, někdy jsou vedlejší, jindy se stávají hlavními. Brubaker tak vytvořil vlastní verzi Sin City, které je koncipováno stejně, akorát Millerův majstrštyk je ještě o poznání sofistikovanější a po grafické stránce estetičtější.
Criminal je naproti tomu obrazově daleko realističtější. Zachycuje špinavé ulice, zničené charaktery, násilné akty, sex či aplikaci drog velmi otevřeně. Většina jednotlivých vinět je potemnělá, ve studených barvách a ideálně se téměř vše odehrává v noci. K experimentu s komiksovou formou se tvůrčí dvojice uchyluje v minisérii Poslední z nevinných, po níž je pojmenovaná i celá kniha. Smutný příběh o vraždě manželky chotěm je prokládán flashbacky, které jsou formálně zcela odlišné a připomínají komiksy padesátých a šedesátých let. Ostatně na samém konci obsáhlé knihy najdete graficky vyvedené inspirační zdroje nejen Phillipse, ale i Brubakera.
Právě scénáře jsou však i největším problémem celého Criminalu. Ve snaze podchytit (a demaskovat) klišé noirového žánru se autor trochu ztratil a sám podlehl největší scenáristické pasti – opakování. Všechny nabízené příběhy jsou si podobné stavbou a také „zvraty“, které po chvíli dokážete sami předvídat. Vyloženě k naštvání pak je typický Brubakerův závěr minisérie. Poslední díl totiž začne vyprávět příběh zcela znovu, akorát vysvětluje vše, co doposud nebylo jasné alespoň čtenáři méně pozornému či méně obeznámenému se žánrem. Právě tomu se Miller v Sin City dokázal vyhnout a právě proto Criminal v porovnání se Sin City ztrácí.
Brubaker, Phillips: Criminal II.
Nakladatelství: BB art, 2015
Překlad: Štěpán Kopřiva
Hodnocení: 70 %
