Je to dobrá zpráva o stavu české společnosti. Dozrála generace byznysmenů, pro něž je příspěvek na dobro přirozenou součástí podnikání. Díky nim mohou ožívat i zapomenuté kouty republiky, kde kvete společenský život. A to přispívá k rozšíření demokratických principů v zemi, poukazuje ředitel nadace Via Zdeněk Mihalco. „Známe spoustu skvělých starostů, jejichž cesta na radnici začala malými projekty ke zlepšení okolí,“ říká šéf nadace podporující komunitní život.
Do jaké míry je práce v nadaci také prací na proměně české společnosti? Sami na svých stránkách totiž uvádíte, že 55 procent lidí u nás není nijak společensky aktivních.
Nadace Via vznikla v roce 1997 proto, aby zjednodušeně řečeno napravovala chyby éry komunismu a přinášela tehdy úplně nová témata, jako je třeba filantropie. Začalo to podporou malých projektů vedených lídry v malých obcích a městech. Šlo o to nastartovat komunitní rozvoj, který potáhne zemi dopředu. Postupem času se začali lidé nabalovat, organizovat se do spolků a spolupracovat třeba s lokálním byznysem. To celé trvá klidně dvacet, třicet let, než se ve společnosti usadí. Z toho vidíte, že proměna společnosti je velmi pomalá věc a co k ní nejvíce potřebujete, je trpělivost. Není to jako sázení obilí, které vyroste za rok, tohle je sázení dubů.
Co vám tahle práce řekla o lidech v Česku?
Mnoho pozitivního. Co vidíme, je spousta lidí, kteří ani nechtějí být nějak moc vidět, a přitom trpělivě ve volném čase něco dělají pro ostatní na úkor své rodiny a volného času. Pečují o místo, kde žijí, o přírodu ve svém okolí. Známe spoustu skvělých starostů, jejichž cesta na radnici začala právě odstartováním malých projektů určených ke zlepšení okolí. Vidím, že těchto lidí přibývá, jsou otevřenější, schopnější zapojovat více a více lidí kolem sebe. A to je něco, co člověka ohromně nabíjí, když takové lidi potkává.
Kdo jsou ti, kdo na druhé straně vaším prostřednictvím pomáhají?
Jsou to často lidé, kteří založili nějakou firmu a cítí společenskou odpovědnost za své okolí nebo za demokracii, jejímž základním prvkem je právě aktivizace společnosti. Tihle dárci jsou vlastně velmi podobní těm, kteří stojí na druhé straně, a my jsme jakýmsi prostředníkem, který je pomůže spojit.
Jak se změnila struktura té části společnosti, která finančně podporuje neziskové projekty?Žijeme v přelomovém období, kdy dozrává první generace lidí, kteří majetek sami vydělali. Nebyla to privatizace, restituce nebo něco podobného. Těm lidem je kolem padesáti, šedesáti let. Filantropie je spojena obvykle právě s vyzrálým věkem, kdy vzniká přirozená potřeba podělit se se společností o majetek, který podnikatelé vydělali. Říká se tomu giving back princip. Těchto lidí přibývá. Je jich radikálně více než před patnácti lety. A mění se i jejich myšlení. Zatímco kdysi náhodně darovali neziskovkám, dnes řada byznysmenů přispívá pravidelně a mají i vlastní nadace a projekty, nad nimiž dlouhodobě a strategicky přemýšlejí.
Čím ta změna myšlení přišla? Jen věkem?
Po třiceti letech dozrála demokratická společnost do té míry, že dobročinnost se stala běžným pojmem. Nejsme na tom zatím tak jako třeba v USA, kde to může jít až na hranu a firmy, které nepomáhají, jsou považovány až trochu za podezřelé, ale urazili jsme velký kus cesty. Vznikla tu ekonomická elita, která cítí společenskou odpovědnost a sama na tom také pracuje.
Sedm statečných
Redakce e15 magazínu spolu s Asociací společenské odpovědnosti představuje sedm příběhů osobností, jež posouvají Česko k lepšímu tím, že budují kulturu dárcovství i v době, která dobrým zprávám příliš nepřeje.
Jaká jsou aktuální data? Dovedu si představit, že nelehká ekonomická situace teď zrovna dárcovství nepřeje. Nebo se pletu?
My máme data z našeho nástroje darujme.cz, přes který lidé zhruba dvanácti stům organizací věnují kolem půl miliardy korun ročně. Je to docela velký objem dat, kde vidíme všechny trendy. Logicky teď nějaký útlum nastává, ale nezdá se, že by byl dán inflací. Musíte vzít v potaz, že jsme měli tři velké události, které v poslední době přiměly spoustu lidí k dárcovství, ať to byla vlna covidu, tornádo na Moravě, nebo uprchlická krize po válce na Ukrajině. Teď dochází k určité korekci. Ale nečekám, že by se míra dárcovství vrátila zpátky na úroveň před těmito událostmi. Nabalili se časem donoři, kteří zůstávají a podporu nabízejí dál. Z čísel to každopádně nevypadá, že by dárcovství kleslo. Možná neroste tak radikálně rychle, ale neklesá.
Jakou cestou jste se dostal k Nadaci Via?
Přes osobní zkušenost. Narodil jsem se v malé vesnici v bývalých Sudetech, kde moc živo nebylo. Pak tam vznikl projekt, který ji velmi oživil. Na vlastní oči jsem viděl, jak ta intervence funguje a shodou okolností za tím stála Nadace Via. Pak jsem pracoval deset let v médiích, a když jsem se rozhodl změnit obor, přišel jsem do Nadace Via. Po čase jsem se stal jejím ředitelem.
Zaujalo mě, že když jste v červnu pořádali tradiční aukci, stala se nejúspěšnější položkou v její historii procházka s prezidentem a architektem Pleskotem Jelením příkopem pod Pražským hradem vydražená za více než půl milionu. To také značí určitou změnu v přístupu k dobročinnosti, ne?
Aukci organizujeme sedmnáct let. Poté co se tradičně dražila vína a artefakty, jsme přišli na to, že někteří donoři jsou na tom tak, že tyhle věci vlastně už nepotřebují. Že daleko více ocení třeba nějaký zážitek. A není to jen procházka Jelením příkopem, může to být sledování zápasu NHL ze sedačky Patrika Eliáše nebo jízda v kabině pražského metra. Ta aukce nám přináší něco kolem pěti milionů korun, což je pro nás velmi významná částka, kterou můžeme podporovat aktivní lidi v regionech.
Vaším heslem je Měníme Česko k lepšímu. V jaké společnosti byste chtěl žít? Jak by se měla díky Nadaci Via proměnit?
Obecně si myslím, že na tom jsme jako společnost dobře. Chybí nám možná trochu větší důvěra v lidi i instituce i sebedůvěra. Také bych rád viděl větší spolupráci mezi lidmi napříč společností a více regionálních podnikatelů, kteří se podílejí na rozvoji svého okolí. Jsme ale, myslím, na správné cestě, snad nám ji nic nezkříží, protože poryvy větru ve světě jsou hodně silné.
Co je při darování nejdůležitější? Je to rychlost? Podobně jako když jste po tornádu na Moravě pomohli 248 miliony od dárců?
Rozdělil bych to na dvě věci. Když přijde krize typu tornáda na Moravě, tak je naprosto zásadní, aby organizace spustila sbírku okamžitě. Spouštěcím mechanismem dárců je v tomhle případě emoce a promeškat ji by znamenalo připravit postižené o část pomoci. Druhou rovinou je řekněme „ta pravá filantropie“. Myslím tím promyšlené darování se závazkem do budoucna. Tam hraje roli vztah a důvěra mezi dárcem a organizací, která pomoc poskytuje.
Dá se vysledovat trend v tom, na jaké aktivity chtějí lidé přispět, potažmo jak společnost vyspěla?
Ano, dá. Před pětadvaceti lety byla velkým tématem třeba obnova drobných památek. Spousta křížků nebo božích muk byla rozpadlá a lidé chtěli tímhle způsobem kultivovat své okolí. Dnes už to téma není tak zásadní. Naopak sledujeme, že přibývá lidí, kteří se dívají za hranice své obce a pečují o krajinu, už i kvůli změnám klimatu. Jde o naprosto konkrétní projekty, které řeší tu rybník, jinde zadržení vody v krajině, sázení remízků.
Zajímavým trendem je třeba také návrat některých lidí na venkov. Třeba mladí lidé, kteří byli v zahraničí na studiích, najednou vidí, jak jejich obec stagnuje. Začínají mít zájem o komunitní život nebo mohou třeba zakládat alternativní školy. Někteří pak dospěli k tomu, že musejí jít do místní politiky. A řada z nich mnohdy k vlastnímu překvapení uspěje. Je to ale logické, voliči je kvůli jejich aktivitám znají a podporují.
Vy je ale také podporujete. Řekněte jak.
Spustili jsme projekt, který připravuje budoucí politiky na to, aby do oboru vstoupili poučení. Do příštích voleb chceme takto připravit politiky v pěti procentech obcí České republiky. Dostanou třeba k sobě do dvojice politika, který už v komunálu je. Řada z nováčků zjistí zajímavé věci, že třeba nemá volné soboty, protože oddává novomanžele a podobně. Poskytneme jim ale také spoustu praktických znalostí a dovedností.
Trendem je také přesun dárcovství na internet. Přes vaše darujme.cz šly celkově už více než dvě miliardy korun. Jak ten projekt funguje?
Každý den tam protéká zhruba milion korun, které lidé darují různým organizacím, je to opravdu velký trend. Z éry kasiček a převodů na účet jsme se postupně dostali do jednoduché formy dvou tří kliků na internetu. Darujme.cz slouží jako nástroj pro organizace, aby mohly mimo jiné komunikovat s dárci a navázat vztah vzájemné důvěry, o němž jsme mluvili.
Hovořil jste o emocích a o tom, jak důležité je rychle pomoci. Vy teď pomáháte uprchlíkům z Ukrajiny, ne už tou nutnou první pomocí, ale s jejich začleněním do společnosti. Jak se to dá udělat?
Spolupracujeme s lidmi v regionech, které známe. Jsou to učitelé, lidé z knihoven, starostové a podobně. Chceme, aby oni mohli pečovat o nově příchozí. Uprchlíci jsou rozprostřeni po celé republice a na malých obcích často jejich potřeba podpory může zapadnout. Díky našim velkorysým dárcům a partnerům nyní podporujeme například výuku češtiny, kterou organizují právě malé místní organizace v regionech.
Vy ale také učíte lidi z byznysu, jak se v dobročinnosti chovat. Jak ten projekt funguje?
Říkáme tomu Umění darovat, protože darování má opravdu v něčem blízko umění. Do budoucna se chceme soustředit na inspirování malých a středních firem, mezi kterými zatím filantropie není tak zakotvená. Filantropie má totiž pro firmy mnoho pozitivních přínosů včetně vyšší loajality zaměstnanců. Plánujeme jít ale ještě dál a dostat filantropii jako samostatný předmět, či dokonce obor na české vysoké školy, protože na rozdíl od některých jiných evropských států to tady zatím není běžná věc.
Zdeněk Mihalco (40 let)
• Pochází z Bruntálska.
• Více než deset let pracoval v médiích jako editor Aktuálně.cz, serveru Hospodářských novin či Forbesu.
• Od roku 2019 je ředitelem Nadace Via, která už 26 let podporuje lídry a spolky z českých vsí a měst a rozvíjí dárcovství.
• Volný čas tráví většinou na cestách Českem a hledáním inspirace při cestování Asií či Afrikou.
