Každý z těch stovek příběhů by šel zfilmovat. A u každého by diváci plakali dojetím.
Režisér Matej Mináč si ale vybral jen ty nejsilnější z nich a natočil film Nickyho rodina. Dokument o židovských dětech, které zachránily dnes už slavné Wintonovy vlaky, má dnes v Praze celosvětovou premiéru.
Diváci mimo jiné uvidí i odjezd Alice Masters do Londýna. Právě její příběh inspiroval nejsilnější scénu v novém Mináčově filmu.
„Příběh matky, váhající, jestli má dceru nechat odjet, byl dlouho legendou a teprve nyní se nám ho podařilo doložit hodnověrným svědectvím,“ vysvětluje Mináč.
Několik pamětníků vyprávělo Mináčovi příběh matky a dcery z nástupiště, kde stál už vypravený vlak, připravený k odjezdu směr Londýn. U vlaku stojí matka a do posledního okamžiku osudově váhá, zda opustit svou dcerku a poslat ji do neznáma. Matka nejdříve zaváhá a vyndá plačící dítě z vagonu.
Potom si to ale rozmyslí a dítě podá zpět do okna pomalu se rozjíždějícího vlaku, a tak dceři pravděpodobně zachrání život.
„Právě tím dítětem Alice Masters byla, oproti příběhu je rozdíl jen v tom, že ve vlaku měla ještě sestru, která ji v okně pomáhala,“ potvrzuje Mináč.
Opravdová postava
Celá scéna je jednou z hraných rekonstrukcí filmu, kde matku ztvárnila Klára Issová. „Snažila jsem se celý den soustředit, nerozptylovat se. Seděla jsem stranou a zkoušela si představit, co to musí být pro matku za pocit,“ vzpomíná na natáčení Issová.
Během technicky náročné scény navíc herečce postupně docházelo, že jde o dokument, že ztvárňuje reálnou postavu, situaci, kterou někdo opravdu zažil.
„Cítila jsem čím dál tím větší zodpovědnost. A pak, asi při třetí klapce, se mi spustily slzy, já zapomněla, co se děje kolem mě, a nechala se jen unášet emocí, která se dostavila,“ vzpomíná na natáčení Klára Issová.
Přijede sám Winton
Účast na čtvrteční premiéře přislíbil i osobně 101letý Nicholas Winton. Z Velké Británie přicestuje speciálním letadlem i se svými dětmi Nickem, Barbarou a vnukem Laurencem.
V kinech se bude film Nickyho rodina promítat od 3. února. Po Česku se uskuteční distribuční premiéra v USA, Velké Británii a na Slovensku. Počítá se s účastí na světových filmových festivalech.
V Praze jej čeká setkání s přibližně dvaceti dětmi, které jen díky němu přežily holocaust, deset z nich účinkuje přímo ve filmu Nickyho rodina. Například z USA přiletí Ben Abeles, jeden z předních amerických vědců, autor systému pohonu pro sondy Voyager a Cassini.
Spolu se svými vnoučaty přijde i Zuzana Marešová, která ve vlaku do Londýna v roce 1939 jela i se svými dvěma sestrami. „Bydlím v Praze a můj zdravotní stav už mi neumožňuje cestovat, takže příležitost vidět se s Nicky Wintonem mám jen při jeho návštěvách České republiky,“ říká Zuzana Marešová.
Poslední transport
Přestože Wintonovy vlaky převezly do bezpečí šest stovek dětí, jeden z nich se stal nejhorším zážitkem anglického zachránce. Poslední, nejpočetnější transport měl z hlavního nádraží odjet 1. září 1939. Kvůli vypuknutí 2. světové války ale už neodjel. Z dětí, které jím měly odjet, většina holocaust nepřežila.
Matej Mináč se o Wintonovy děti zajímá třináct let. O těch, které zachránil před transportem do koncentračních táborů mladý britský burzovní makléř Nicholas Winton, natočil režisér už tři filmy.
Tématice holocaustu se Mináč přitom vlastně ani moc věnovat nechtěl. Už od školy chtěl točit komedie, jeho velkou inspirací byl americký režisér Woody Allen.
„Když se ale na projekci mých filmů rozhlédnu, lidi mají slzy v očích, proto bych příště chtěl natočit nějakou komedii, při které se budou diváci smát,“ slibuje Mináč.
Mináč se poprvé k příběhu záchrany ohrožených dětí z tehdejšího Československa dostal v roce 1998, když natáčel film Všichni moji blízcí.
„Tehdy se tady Wintonovým příběhem nikdo nezabýval, o celé záchranné operaci u nás vědělo možná pár historiků,“ vzpomíná režisér Matej Mináč.
Celý příběh začíná v prosinci 1938, kdy dal Winton přednost před dovolenou ve švýcarských Alpách pomoci příteli. Odjel za ním do Prahy, kde začal organizovat dětské transporty do Británie, pro děti převážně ze židovských rodin.
Mladého Wintona si ve filmu zahrál Michal Slaný. Právě v rekonstrukcích filmu Nickyho rodina ožívají nově objevené příběhy zachráněných dětí.
„Je to sága, pohybujeme se od roku 1938 až do roku 2010 a příběh vlastně stále nekončí. My sami se stáváme diváky, jsme zvědaví, co všechno náš nový film spustí,“ vysvětluje Mináč.
Ten věříme, že se mu díky filmu podaří objevit i další „Wintonovy“ děti a s nimi další příběhy. Během práce na filmu se mu podařilo najít a zkontaktovat dalších šedesát dětí. „Stále nevíme, kde je dalších čtyři sta dětí,“ dodává Mináč.
