Před rokem se třicetiletý Milan z vesnice u Temelína zapletl do rvačky v baru. Teď sedí v čekárně českobudějovické probační a mediační služby připravený na pravidelný pohovor. Trest domácího vězení už úspěšně absolvoval, dohled nad ním ale pokračuje.
Nad jeho hlavou visí letáky s pokyny. Obecně prospěšné práce musí každý odpracovat do roka. Nikdo mu v nich nemůže pomáhat. Milan musí prokázat, že chodí do práce, vede spořádaný život. Je jedním ze šesti set lidí, které tato instituce sleduje.
„Máme v evidenci klienty na obecně prospěšných pracech, podmíněně propuštěné, lidi v podmínce s dohledem. Také mladistvé a nezletilé,“ říká pracovník probační služby Josef Raušer, který muže přijímá. Denně vede pohovory, zvoní u bytů, hovoří s organizacemi, jež nabízejí obecně prospěšnou práci.
Lepší práce než kriminál
Jednou z nich je i Centrum pro zdravotně postižené sportovce. Právě zaměstnává dva odsouzené. „Potřebujeme řemeslníky, údržbáře. Práce u nás má ještě další význam. Morální. Odsouzení tu jsou s našimi klienty, kteří předvádějí obrovskou vůli ke správnému životu,“ říká vedoucí střediska Jiří Smékal.
Mezi takzvanými poskytovateli práce za trest jsou například neziskové organizace Prevent, TJ Start, dále Zoo Ohrada na Hluboké, Jihočeské divadlo a některé obecní úřady. Už brzy k nim přibude českobudějovický magistrát, který chce zaměstnat tyto lidi na zimním úklidu chodníků. „Samozřejmě, že se občas najdou podvodníci, kteří chtějí systém obelstít. Jsou to většinou recidivisté. Riskují, že soud je potom pošle do vězení,“ uvedl vedoucí probační služby Martin Pilný.
Ve středisku se mezitím střídají další návštěvníci. Mají různé osudy. Poznamenané nejtěžšími zločiny, ale přicházejí i na první pohled seriózní podnikatelé či manažeři, kteří ojediněle selhali. Ti s tresty obecně prospěšných prací si pochvalují, že po odpracování hodin budou mít znovu čistý rejstřík. Také to je v současné době důležitý motiv.
Práce vřele doporučuji
Jednadvacetiletá Tereza má za sebou šedesát hodin trestu z určených tří stovek. Je to dost na to, aby si je rozvrhla. Pokud totiž chodí tito lidé do zaměstnání, musejí si najít instituci, která se s nimi domluví na osobním pracovním režimu.
Tereza naštěstí vykonává trest jako uklízečka ve sportovním zařízení. Lidé sem začínají přicházet až odpoledne. Protože je momentálně evidovaná na úřadu práce, má na uklízení čas.
Provinila se opakovaným řízením bez řidičáku a drobnými krádežemi. Dostala dvanáct měsíců s podmínkou na dva roky. Nebo tři sta hodin prací. „Ty mohu všem vřele doporučit. Naši mě podpořili, bydlím u nich doma. Navíc se mi teď na Silvestra narodil bráška. Mohla jsem s rodinou strávit hezké Vánoce,“ říká Tereza a odnáší vědro na vytírání.
