Dravci přivedli sokolníka až do Anglie

V parku zámku Sychrov se pohybuje pokaždé trochu jiný člověk, přesto se jedná o jednu osobu. Ze svého šatníku vybírá z devíti historických kostýmů. Poznávacím znamením je dravý pták v jeho blízkosti. Má jich šedesát. A všichni umí lovit a poslouchat svého pána.
Sokolníka Milana Straku mohli potkat i návštěvníci nedávných Skotských her na zámku Sychrov. Svou základnu a miláčky, dravé ptáky, ale Straka i na několik dní opouští.

Jak jste se dostal k dravcům?

Věděl jsem od malička, že s nimi chci pracovat. Původně jsem přemýšlel nad myslivostí, ale to jsem si rozmyslel, protože dnes se myslivci starají spíše o stromy, což by mne moc nebavilo. Kamarádi mi poradili, že největší šance budu mít na veterině. Na škole byl sokolnický kroužek, kam jsem se hned přihlásil. Jeho vedoucí dnes léčí ptáky arabských šejků, což jsou mimochodem velcí mecenáši sokolnictví a sponzorovali letošní festival v Readingu.

O jaký festival se jednalo?

Bylo to setkání sokolníků z celého světa, největší od dob Čingischána. Konalo se v nádherném prostředí, nad areálem se vypínal velký zámek, úbočí bylo poseto stany historickými i moderními a lidmi, kteří se přišli podívat. Uprostřed byla ohromná aréna, kde své umění předváděli sokolníci z mnoha zemí.

Zaujalo Vás některé vystoupení?

Nádherné byly ukázky Rakušanů a Angličanů na koni v historickém duchu, protože sokolnictví je velmi staré. Málokdo ví, že i první knihy, kromě duchovních, byly psány právě o sokolnictví.

Festival ale navštívili i sokolníci z exotických zemí. Je tam sokolnictví stejné jako v Evropě?

Vždycky se nějaké odchylky najdou. Například my nosíme ptáka na levé ruce, asijské národy na pravé. Zdůvodňují to tím, že pravá ruka je vždycky ta silnější. Rozdíly jsou i v pomůckách. Američani mají pomůcky, tedy rukavice, vysílačky, šňůrky na dravce propracované, ale strohé, naopak Japonci a Číňani propracované, ale krásné. Angličané jsou hodně spojení s tradicí. Jiní improvizují, protože nemají informace. Jak se dravec cvičí?

Pokud ho máte od malička, jde o velice spontánní chování. Nelámete ničí charakter, ten pták dělá to, co dělá v přírodě. Dravec si zapamatuje, že mu nosíte jídlo, láska prochází žaludkem a u ptáků to platí dvojnásob. Najednou vidíte, že se na Vás těší. A jednoho dne, kdy mu podáváte žrádlo, přeskočí na ruku. Pak jde jen o to dravce v tomto utvrzovat. Dravci mají osobnosti jako lidé. Někteří pomaleji chápou. Ale těch jsem naštěstí moc neměl.

Jakou má sokolnictví historii v Čechách? Jací ptáci se nejvíce používali?

V Čechách byl nejrozšířenější jestřáb, což bylo dáno historickými podmínkami. Jestřáb totiž je specialistou na členitou krajinu. Kde byl volný prostor, používal člověk sokolovité ptáky. Mít ptáka byla prestiž. Ve vlastnictví dravců byla jistá hierarchie. Vysoký šlechtic si mohl vzít jestřába, ale nebyl to pták k reprezentaci. Nižší šlechta si nesměla vzít sokola, neměla na to právo. Existovala jasná pravidla o tom, kdo jakého dravce může mít.

A dnes?

Dnes je všechno trochu jinak. Jestřábi z chovů pomalu mizí. Obtížně se odchovávají, na rozdíl od sokolů nebo orlů. Z Ameriky přišla Harrisova káňata, velice učenliví dravci, dostatečně agresivní, výtečně létají. A rozumí si mezi sebou, nenapadnou se při lovu. Což u jiných ptáků hrozí.

Kolik mne bude stát pořízení a chov dravce?

To záleží na tom, jak finančně ohodnotíte svůj čas. Pak jsou drazí. Ptáci se dají sehnat od několika set po několik desítek tisíc korun. Musíte mít boudu, voliéru, vysílačku a další vybavení. Hlavně je to o čase, ten si na dravce musíte udělat vždycky. Chov je dost nákladná činnost. Peníze i čas do něj musíte vkládat po celý rok, mláďata pak prodáte jednorázově. A záleží také na tom, jaké ptáky se podaří odchovat, lidé dnes koukají i na kvalitu. Aby byl správně zbarvený, velký. Dravci se živí jen masem?

Ano, zvláště kuřaty, které kupujeme zamražené. Někdo krmí i granulemi, ale moji ptáci jsou jen na mase. Ale někdy dostanou chuť i na něco jiného. Stalo se, že mi uletěl luňák. Za nějakou dobu mi volala paní, že se nějaký divný pták krmí u nich na kompostu spadanými hruškami. Byl to ten můj luňák. I dravci prostě dostanou někdy chuť na něco sladkého.