Hovězí kostky dávají za pravdu všem Haklovým odpůrcům, kteří jej napadají, že neustále píše o tomtéž (tedy o sobě), navíc stále podobně (tedy útržkovitě, reportážně, a přesto introspektivně). Nicméně právě ti pomíjejí jednu zásadní skutečnost – Hakl tímto způsobem zcela přesně a neopakovatelně zachycuje svět, ve kterém v posledních desetiletích žijeme. A na rozdíl od románových počinů, které tento svět konzervují v daném časoprostoru, Hovězí kostky nabízejí proměnu tohoto světa.
Pozorujeme, jak se velké dějiny odrážejí ve světě Jana Beneše, jak zní Haklovo občanské jméno a tušíme, že i jméno jeho hlavního protagonisty. V polovině osmdesátých let Jan prožívá nešťastné manželství a vyřešit je má cesta do spřátelené země. Ale rovnou skáčeme do devadesátek, kde se Honza snaží uspět ve velkém světě a v malých vztazích, ale stejně se nakonec opije v té nejzaplivanější špeluňce někde na Žižkově. Hlavní hrdina často chce utéct od sebe sama a svých problémů, ale i v domněle prázdném lese potká vraha a chce se vrátit ke svému běžnému životu.
Vrcholnou povídkou, v níž se veškeré motivy a bravura Haklovy tvorby obnažují v naprosto čisté formě, je Ztracené odpoledne z roku 2002. Haklův hrdina jen tak pluje na pražské lodi a setkává se s dávným přítelem Kotalíkem. Společně se snaží zformulovat onen těžko definovatelný stav člověka, který nenaplnil vlastní požadavky na sebe. A nic na tom nemění, že se ty požadavky a nároky na vlastní budoucnost formovaly v době puberty či rané dospělosti. Dospívají možná k neobjevnému, ale přesto silnému závěru, že život je plný kompromisů a nejdůležitější je se z toho „neposrat“.
Jednotlivé povídky také často mění perspektivu, mnohé jsou vyprávěny v ich-formě, jiné, jako například právě Ztracené odpoledne, v druhé osobě jednotného čísla. Hakl se tak obrací ke čtenáři, ještě lépe než u ich-formy jej zaplétá do svého světa. Světa kouzelně špinavého, plného opilců, lehkých děv i silných žen, které to s Honzou nevydrží, protože za to tento muž prostě nestojí.
Emil Hakl: Hovězí kostky
Vydavatel: Argo, 2014
Hodnocení: 100 %