Druholigový fotbalový nováček Spartak MAS Sezimovo Ústí je na devátém místě tabulky. Po odchodu Roberta Kochlöfla převzal kapitánskou pásku devětadvacetiletý záložník Aleš Kočí, který na podzim začal na Soukeníku svoji čtvrtou sezonu.
Soutěž pro vás nezačala zrovna ideálně. V čem vidíte důvody nepovedeného startu? V létě byla krátká příprava, a navíc přišlo hodně nových hráčů. Chvilku trvalo, než jsme si na sebe zvykli. Postupně jsme se zlepšovali a závěr podzimu nám vyšel.
Brali jste příchod nových hráčů jako nutnost, nebo konkurenci?
Určitě jsme je brali jako konkurenci. Ale věděli jsme, že bude nutné tým posílit. Každý se chtěl o své místo v sestavě poprat. Pěti z nás, kteří postup vybojovali, se to povedlo.
Ukázalo se, že kdo jednou vypadne ze sestavy, těžko se tam vrací.
To je dobře. Aspoň nikdo nemůže nic ošidit a musí makat na každém tréninku.
Zažil jste ČFL i druhou ligu. V čem je největší rozdíl?
Druhá liga je běhavější a rychlejší. Hráči jsou na tom silově a takticky zhruba stejně, soutěž je tím i vyrovnanější.
Změnilo se pro vás něco?
Ani ne. Trenér nás vedl k profesionálnímu přístupu už loni. Je na každém, jak s příležitostí naloží.
Takže musíte dodržovat životosprávu?
Jestli si dá někdo doma pivo, je to jeho věc. Jednou týdně se vážíme. Kdo to přepálí, tak musí do týdne zhubnout. Jinak dostane pokutu.
Jak udržujete váhu?
Jedině sexem (směje se).
Jste známý vtipálek. Před čtyřmi roky jste napálil i funkcionáře, když jste do dotazníku uvedl, že jste hrával v Dortmundu. Jak vás to napadlo?
Tehdy začínala ČFL. Tak jsem musel nějak nalákat diváky, aby vůbec přišli. A povedlo se, dorazilo jich dost.
Můžete prozradit vaše další povedené kousky?
Předy (Předota – pozn. red.) jednou v autobusu během cesty na zápas usnul. Vzal jsem mu mobil a napsal jeho tátovi. „Čekám dítě. Bál jsem se vám to říct.“ Táta mu ihned volal a uklidňoval ho. „Honzo, neboj, to zvládneme. Buď v klidu, po zápase to vyřešíme.“ Ale Předy vůbec netušil, která bije.
Už vám to někdo vrátil?
Kluci mi cestou do Mostu přibalili do tašky snad desetikilový kámen. Když jsme dorazili, okamžitě jsem to poznal.
Kolik vás stála funkce kapitána?
Tisíc korun do kasy.
Myslel jsem, co jste musel udělat, abyste se vůbec mohl kapitánem stát?
Musel jsem neustále trenéra uhánět. Protože jsem z vesnice, tak jsem mu nosil každý týden zabijačkové pochoutky – jitrnice a tlačenku. Netuším, proč mě vybral. Ale jsem za to strašně rád.
Jste od té doby zodpovědnější? Musel jste si něco odpustit?
Zodpovědnější určitě jsem. Ale na hřišti už asi jiný nebudu. Fotbal hraju stále stejně. Trenér mě už dříve nabádal, abych omezil kličky. Teď mě k nim naopak nutí před vápnem soupeře. Ale fórky v kabině si neodpustím.
Jaký je váš fotbalový sen?
Dostat se do pražské Sparty. Ale to je asi nereálné. To by se musel dlouhodobě zranit Kucka. Nebo bych se zase vrátil do Dortmundu.
