Nejvýchodnější z německých měst, které rozděluje řeka Nisa a jehož východní část připadla po pádu nacistické Třetí říše Polsku, bylo zasaženo stejně jako téměř celá bývalá NDR odlivem aktivního obyvatelstva.
Město ale spoléhá na své překrásné stavby, od gotiky přes renesanci, baroko až po secesi, že mu pomohou odrazit se ode dna. Zhořelec má dokonce jednu pracovnici, která je přímo pověřena péčí o filmové štáby, což je u městečka s 54.000 obyvateli zcela nezvyklé.
Görliwood, jak si Zhořelec říká, byl za druhé světové války ušetřen bombardování. Proto mohl již ve filmech představovat New York, Berlín, Frankfurt nad Mohanem, Paříž, Heidelberg či Mnichov, vysvětluje turistická průvodkyně Karina Thiemannová. Počátkem loňského roku se stalo imaginárním místem ve střední Evropě pro snímek Grandhotel Budapešť amerického režiséra Wese Andersona.
Město zpočátku znali jen němečtí režiséři, ale pozvolna si udělalo jméno i v zahraničí, za podpory berlínských studií Babelsberg. V roce 2003 zde točil tým amerického režiséra Franka Coraciho film Cesta kolem světa za 80 dní. Svědčí o tom ještě některé nápisy ve francouzštině, jako Vins de Bourgogne na průčelí jedné restaurace.
Následoval Předčítač s Kate Winsletovou, která za svou roli získala v roce 2009 Oscara, následovali Hanebný pancharti Quentina Tarantina a některé scény z filmu Památkáři George Clooneyho.
„Wes Anderson chtěl původně natáčet v České republice, v jednom hotelu v Mariánských lázních, ale nakonec se rozhodl pro jeden velkoobchod ve Zhořelci, který se při této příležitosti proměnil v Grandhotel Budapešť,“ říká Kerstin Gosewischová, které se ve Zhořelci stará o filmové štáby.
Budova z roku 1913 je završena secesní kupolí a zdobena schodišti ve formě můstků. Před natáčením byla prázdná, poněvadž původní majitel zkrachoval. Nyní se rekonstruuje a koncem příštího roku by měla být otevřena, znovu jako obchod.
„Za komunistické NDR byly všechny budovy v centru šedé a neudržované. Lidé dávali přednost bydlení na okraji města, v nových domech s vytápěním a toaletami v bytě, ne na pavlači. Po pádu berlínské zdi sem přišli lidé ze západní části a byli okouzleni,“ vzpomíná Gosewischová.
Město zažilo dva zlaté věky. První byl koncem středověku, kdy bylo centrem soukeníků a obchodníků s látkami, neboť leželo u Via Regia, obchodní cesty spojující Východ se Západem.
Druhý zlatý věk přinesla počátkem 20. století železnice. Ve městě se začalo usazovat mnoho bohatých berlínských penzistů, kteří si nemohli vynachválit zdejší čerstvý vzduch. V roce 1931 tam žilo 94.000 obyvatel - takového počtu už obyvatelstvo města nikdy nedosáhlo.
Dnes tu investovali někteří bohatí důchodci ze západu, okouzleni architektonickou krásou města. Spousta mladých lidí odsud ale odchází. Míra nezaměstnanosti zde dosahuje 13 procent, zatímco celostátní průměr je něco přes šest procent.
Zhořelec proto doufá, že znovu přitáhne filmaře. Za několik měsíců by se tam v obchodě, kde se filmoval Grandhotel Budapešť, měla natáčet vánoční pohádka. A Gosewischová doplňuje, že se vedou jednání o jedné mezinárodní produkci.
Město rozhodně potřebuje další rekonstrukci. Na tu přispívá každým rokem neznámý dárce částkou 500.000 eur (13,7 milionu Kč). „Nikdo neví, kdo to je,“ říká průvodkyně Thiemannová.
