„Brum, brum, brum. O čem se zdá medvědům?“ Touto písní od Jaroslava Samsona Lenka začíná každý díl večerníčku Méďové režiséra Václava Chaloupka.
Vojta, Kuba a Matěj se pomalu připravují na zimu, a tak je v jídle nikdo neomezuje. Podle jejich ošetřovatelky Dagmar Kreisslové mají totiž stále zakódované, že si musí udělat patřičné tukové zásoby. „Když se blíží zima, tak toho zkrátka víc sní, a my jim to dopřáváme, jinak by byli zbytečně nervózní. Na jaře jim ale jídelníček upravujeme, aby z nich nebyly koule,“ řekla Kreisslová.
Oboustranný respekt
Právě současná „medvědí máma“ vzpomíná na společné radovánky v dobách, když byl berounský trojlístek ještě ve věku batolat. „Chodila jsem do výběhu, hráli jsme si a mazlili se. Moc ráda na tu dobu vzpomínám, byli kouzelní. Postupem času jsme už ale za nimi tolik chodit nemohli a teď je to nemyslitelné,“ vysvětlila Dagmar Kreisslová.
Berounští medvědi už jsou velká a silná zvířata. „Naštěstí se navzájem skutečně respektujeme. Je to i díky tomu, že jsem jim nikdy nedala najevo, že z nich mám strach nebo že jsou silnější než já,“ líčila Kreisslová, podle které je každý medvěd úplně jiný a jejich vlastnosti se dají snadno přirovnat k našim lidským vrtochům. „Někdy je to sranda pozorovat,“ řekla se smíchem ošetřovatelka.
Rozdílné povahy
Vojta podle Kreisslové občas schválně provokuje: „Třeba u jídla. Místo toho, aby se najedl, tak dělá rozruch a odhání ty ostatní. A taky nesní úplně všechno. Třeba to, co se v jídelnách nespotřebuje, dostáváme sem. Nejsou to žádné zbytky, ale on to moc nemusí.“
Kuba by zase za jídlo dal všechno a taky je to kliďas. „Když se ale naštve, tak to lítá. Vojta už si pak k němu zase dlouho nic nedovolí,“ smála se Kreisslová, ke které právě Kuba nejvíc tíhne.
Matěj je z medvědí trojice největší. Přesto se nejvíc bojí. „Třeba když sem přijede multikára, tak Matěj uteče jako první. Lidem moc nevěří,“ popisovala Kreisslová.
Večerníčkovým medvědům se v Berouně daří a každý rok je navštěvují stovky lidí. Jejich denní program se mění s počasím, a tak v zimě prospí více času. Na jejich návštěvu je nejlepší doba kolem poledne, kdy jsou skoro vždycky vzhůru. A když jim lidé chtějí udělat radost, přinesou a odevzdají ošetřovatelce med nebo hroznové víno.
Desáté narozeniny
Medvědi jsou v Berouně od října roku 2000. Do té doby je měl u sebe jejich adoptivní otec Václav Chaloupek. Když ale zvířata povyrostla, nemohl se o ně starat, a přivítal myšlenku berounské radnice umístit je na Městské hoře. Tam se stali symboly města, které má medvěda i na své vlajce.
V lednu oslavili Vojta, Kuba a Matěj už desáté narozeniny. „Byla to velká sláva, ostatně jako každý rok. Popřát jim kromě starosty Berouna přijel i Václav Chaloupek a spousta dalších lidí, kteří jim přinesli něco dobrého na zub,“ vzpomínala Dagmar Kreisslová.
„Pro mě jsou jako druhá rodina. Doma už si zvykli, že jsou medvědi mojí velkou láskou. Jinak by to snad ani nešlo, protože kvůli penězům se tahle práce rozhodně dělat nedá,“ dodala Kreisslová.
