První štamgasti, kteří chodili do hospody U Sznapky na pivo, vídávali nad výčepem obraz císaře Františka Josefa. Rakousko-Uhersko, v jehož čele stál, už dávno neexistuje. Stejně jako Československo, které na troskách monarchie vzniklo. Okolo se měnily režimy, ale lidé v Darkově měli jednu jistotu. U Sznapky vždy dostali pivo. A dostanou ho dodnes. Místní jsou na svou hospodu pyšní a po letošních záplavách přišli štamgasti nejprve uklízet ke Sznapkům a teprve potom své zatopené zahrady.
„Tehdy mi to hodně pomohlo. Byla dlouhá zima, takže výdělek malý, a když se těšíte na sezonu, přijde voda. Než to všechno dáme s chlapy dohromady, bude zase zima,“ zoufá si nájemce hospody Andrzej Toman.
Hospodu má pronajatou teprve čtvrtým rokem. „Do výčepu dojíždím ze sousední Stonavy, mám to kousek. Za těch pár let, co jsem nájemcem, jsem zavedl třeba živá hudební vystoupení pod širým nebem před hospodou,“ shrnuje Toman.
Sznapka je jedinou hospodou, která v Darkově zůstala. Místní na ni nedají dopustit. V létě se v ní scházejí lidé, kteří proudí svlažit tělo do takzvaného Karvinského moře. To je odsud jen pár metrů.
„Štamgasti jsou samozřejmě Darkované. Někteří dokonce tvrdí, že tu mají kancelář,“ směje se Toman.
Jednou voda, pak oheň
Jeho hospoda má k luxusu daleko, na obyčejných dřevěných stolech obyčejné ubrusy, kolem dokola strhané dřevěné obložení, které zničila voda. Zato tu z každého centimetru dýchá historie. Momenty, které dnes dokazují už jen dobové fotky a dokumenty. U Sznapky se každý rok stavěla májka nebo se tu slavily dožínky. To bylo slávy. Jen málo lidí na tu dobu pamatuje. „Chodím sem od dob, co jsem mohl začít pít pivo. A že to tehdy bylo pivo. Čepovali tu Karvinské. Tehdy bylo vyhlášené široko daleko, a to za korunu. Dodnes tu chuť cítím na jazyku,“ rozplývá se nad vzpomínkami štamgast Józef Chmiel. Darkovská hospoda zažila radovánky, ale i dramata. Jednou ji zachvátila voda, podruhé oheň. „Teď už na to vzpomínám s úsměvem, ale tehdy to bylo napínavé. Asi v roce 1954 tu měli hasiči bál. K hospodě patřila i hospodářská budova se seníkem. Někdo špatně típl cigaretu a už to jelo,“ popisuje Chmiel. Lidé zachraňovali hospodu i to, co bylo v ní. „Kdosi mi podával dvě flašky alkoholu se slovy „Zachraňte to, nebo shoří“, tak jsem neváhal a vzal je. Všichni, kdo byli u toho, se sebrali a pomáhali. To už se dneska jen tak nevidí,“ stýská si Chmiel.
Hospoda i kino
Tam, kde dnes stojí pevná zeď, vlevo od výčepu, býval vchod do kina. Dopoledne se tu za korunu hrály pohádky pro nejmenší, odpoledne filmy, někdy přijeli i divadelní ochotníci. Dnes ale kino vystřídal projektor a bílý obdélník namalovaný na zdi.
„Vždycky, když se hraje důležitý zápas, sejdeme se s místními v hospodě a koukáme. Také letošní mistrovství světa v hokeji jsme tu prožívali ve velkém. Byla tu pěkně bouřlivá atmosféra a takové chvíle stojí zato,“ myslí si Toman.
Hospoda U Sznapky nezůstává pozadu ani dnes a nájemce program přizpůsobil době. Místo dožínek tu místní zažili třeba i striptýz.
„Byl to můj nápad. Před pár lety jsme se s místními dohodli, že uděláme ples. No a na plese je vždycky ještě nějaký doprovodný program. Tak jsem objednal striptérku. Na parket vplula v uniformě policistky. Myslím, že číslo mělo úspěch,“ směje se Toman.
V Darkově vystupoval i mistr Evropy v kouzlení. „Byl od Bohumína a byl vynikající. Rozhodně to nebyla zábava jen pro děti,“ vzpomíná štamgast Chmiel.
Zážitky nemají lidé jen z plesů nebo hudebních zábav. I u piva se U Sznapky pořádně nasmáli. „Jedno, druhé, třetí a tak dál. Pivo teklo proudem a my se s kamarády po koupeli v nedalekém moři smáli snad všemu. Kamarád si z moře totiž ve vlasech donesl i jakési řasy. Od té doby mu neřekneme jinak, než vodník nebo zelenáč,“ vzpomíná na své mládí Jozef Starzyczny.
Mladí už ale na hospodu v části Karviné, kterou od zbytku města dělí most přes Olši, zapomínají. „U Sznapky? Tak tuhle hospodu neznám,“ přiznává Adam Uherek. Přece jen má ale podnik i mezi mladými své příznivce.
„Můj táta o ní mluví jako o muzeu. I když nejsme nikdo z Darkova, tak si sem chodíme sednout na limonádu vždy po cestě k vodě na Darkovské moře. Vzhledově sice nic moc, ale atmosféra fajná,“ popisuje sedmnáctiletý Marek Orlík.
