Václav Chalupa je jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších jindřichohradeckých sportovců. Už léta sice žije v Račicích, k Vajgaru se ale pravidelně vrací. Přiznává, že mu chybí zdejší klid.
Pro lidi v Jindřichově Hradci jste fenomén. Komu budou fandit teď, když jste ohlásil konec kariéry? Já myslím, že se určitě někdo najde. Na Vajgaru vesluje spousta mladých veslařů a veslařek. A navíc z Jindřichova Hradce pochází také několik vynikajících hokejistů.
Myslíte to s odchodem do veslařského důchodu vážně? Nebo můžeme doufat, že se po čase vrátíte jako Dominik Hašek na led? Myslím to opravdu vážně. V hokeji je to trochu jinak, tam jde i o velké peníze. Ve veslování vám ale nikdo žádnou smlouvu a peníze nenabídne.
Nebude vám chybět voda? Život bez vody si nedokážu představit, ale nemusím na ní zrovna veslovat. Stačí, když u ní můžu třeba jen chvilku posedět. Navíc u vody vlastně zůstanu, protože se chci věnovat servisu a opravám veslařských lodí.
Jak vypadal běžný den Václava Chalupy – vrcholového sportovce a jak bude vypadat den Václava Chalupy – normálního chlapa?
Každý den byl jiný. Záleželo hlavně na tom, v jaké tréninkové fázi jsem zrovna byl. A také na počasí, které nám často trénink znepříjemnilo. Kolikrát jsme ho museli i odložit nebo přesunout. Běžně jsem trénoval šest dní v týdnu a dvě až tři tréninkové fáze denně. Začínal jsem v sedm ráno třičtvrtě hodinovým během nebo veslováním. Pak hodinu a půl nebo dvě hodiny probíhala hlavní tréninková fáze. A odpoledne zrovna tak. K tomu ještě nějaká regenerace a bylo šest hodin večer. V poslední době mi hodně vadil trénink v sobotu, nezbýval mi čas na rodinu. Všechno se muselo podřizovat mému sportu.
Od toho normálního života očekávám, že mu dám řád. Oddělím si čas na práci a na rodinu a taky si třeba budu moct naplánovat dovolenou v době, kdy budu chtít já. Ne v době, která mi na konci sezony zbude. Doufám, že alespoň z části se mi to povede.
Nejenom Jindřichohradečáci vás znají hlavně jako veslaře. Měl jste ale někdy čas i na něco dalšího? Co Vás baví? Koníčků jsem míval několik, ale v poslední době jsem veškerý volný čas trávil s rodinou. Bydlíme v menším domku v Račicích a okolo domu je vždycky hodně práce. To mi také zabírá hodně volného času. Zbytek pak nejraději trávím na chatě v jižních Čechách. A jsem motorkář, i když teď už mám motorku jenom jako nutný dopravní prostředek.
Pocházíte z Jindřichova Hradce a tady jste také začínal s veslováním. Jak ale vůbec vzpomínáte na dětství – bylo celé sportovní? Myslím, že moje dětství nebylo zrovna ideální. Když mi bylo šest, rodiče se rozvedli a já zůstal s tátou. Nebylo to vždycky jednoduché. Táta mě sice přivedl k veslování a byl můj první trenér a naučil mě veslovat, ale doma to nefungovalo tak, jak by správně mělo. Takže na dětství moc rád nevzpomínám. Teď mám naštěstí takovou rodinu, o jaké jsem vždycky snil.
Které místo se vám vybaví jako první, když si vzpomenete na Hradec? Těch míst je víc. Hradec mám rád celý, hlavně tu starou část, náměstí, zámek, rybník Vajgar a veslařskou loděnici. A taky řeku Nežárku.
Do Hradce jezdíte minimálně kvůli Chalupa Cupu. Je tady ještě něco nebo někdo, co vás sem táhne? V poslední době do Hradce jezdím většinou jenom kvůli Chalupa Cupu. A máme tady s mojí ženou maminky a hodně přátel. Určitě mě sem ale táhne takový ten klid malého města a kraj a příroda kolem. Po tom mi bývá čím dál tím víc smutno.
Kam nikdy nezapomenete zajít, když se sem dostanete? Já bych vždycky potřeboval projít celé město a na to není nikdy dost času.
Jak moc se podle vás změnil Hradec a zdejší lidé? Centrum a zámek jsou mnohem hezčí a barevnější, než když jsem Hradec v roce 1987 opouštěl. Město se rozrostlo. I lidé se s dobou mění. Musí to tak být.
Teď bydlíte v Račicích. Napadlo vás někdy, že byste se do Jindřichova Hradce natrvalo vrátil? Čím jsem z Hradce déle, tím víc. V poslední době skoro každý den. Hlavně kvůli práci to ale zatím moc reálné není.
VESLAŘ A SKIFAŘ VÁCLAV CHALUPA:
1. Narodil se 7. prosince 1967 v Jindřichově Hradci.
2. Československo poprvé reprezentoval v roce 1985 na mistrovství světa juniorů.
3. Na olympiádu jel poprvé v roce 1988. Od té doby nevynechal ani jedinou a do ukončení sportovní kariéry jich stihl šest.
4. Několikrát vyhrál Světový pohár, na svém kontě má také stříbrnou medaili z olympiády
v Barceloně a několik stříbrných medailí z mistrovství světa.
5. Kariéru oficiálně ukončil po letošním mistrovství světa v Poznani. I tam skončil druhý.
