Pokud uvěřím, že jednou z jejich zásadních motivací členství je charitativně pomáhat lidem například tam, kde se peněz nedostává, musím trochu zpytovat svědomí. Těžko si u sebe dokážu představit podobnou aktivitu. Pominu, že bych s problémy dával dohromady šest tisíc korun na členský příspěvek, ale nevím, jestli bych ze svého volného času a prostředků dokázal tolik ukrojit pro druhé. Takových lidí, jako jsem já, je ale určitě hodně. Možností, jak pomáhat, je kromě účasti v uvozovkách elitářských spolcích dost. Všude se ale zřejmě potýkají se slabším počtem členů. Netuším, co konkrétně to vypovídá o společnosti. To si každý může zodpovědět sám. Ale možná bychom mohli někdy zkusit nezištně pomoct druhým, kteří to potřebují. Jakýmkoliv způsobem. I bez nutnosti vlastního finančního výdaje. Třeba jsou pozitivně vzniklé emoce také pozitivně nakažlivé. Jenom se nám do nich nechce. Jenže určitě mají větší hodnotu než peníze.
Hypotéza dobra
Nevidím do duší členům táborského Rotary a Lions klubu.