Hypotéza dobra

Nevidím do duší členům táborského Rotary a Lions klubu.

Pokud uvěřím, že jednou z jejich zásadních motivací členství je charitativně pomáhat lidem například tam, kde se peněz nedostává, musím trochu zpytovat svědomí. Těžko si u sebe dokážu představit podobnou aktivitu. Pominu, že bych s problémy dával dohromady šest tisíc korun na členský příspěvek, ale nevím, jestli bych ze svého volného času a prostředků dokázal tolik ukrojit pro druhé. Takových lidí, jako jsem já, je ale určitě hodně. Možností, jak pomáhat, je kromě účasti v uvozovkách elitářských spolcích dost. Všude se ale zřejmě potýkají se slabším počtem členů. Netuším, co konkrétně to vypovídá o společnosti. To si každý může zodpovědět sám. Ale možná bychom mohli někdy zkusit nezištně pomoct druhým, kteří to potřebují. Jakýmkoliv způsobem. I bez nutnosti vlastního finančního výdaje. Třeba jsou pozitivně vzniklé emoce také pozitivně nakažlivé. Jenom se nám do nich nechce. Jenže určitě mají větší hodnotu než peníze.