Ilustruje knihy, zatápí v kamnech, učí v Jihlavě na umělecké škole, po nocích běhá na běžkách po krajině a také se chystá dělat kabaret. Ilustrátorka Tereza Říčanová žije s manželem, několika dětmi a ještě více zvířaty v Mezné u Pelhřimova a rozhovory ji zdržují a otravují. Počítače ještě více. Přesto nakonec e-mailem odpověděla na čtrnáct „proč“, která jí redakce položila.
Proč píšete?
Píšu jako doplnění obrazu, rozhodně bych řekla, že spíš kreslím, než píšu. I když v tomto roce jsem psala celkem dost, třeba práci na pedagogické minimum a podobné. Ilustrace je osvětlení slova obrazem, můj postup je opačný, spíš osvětluju ilustraci textem. Nejdřív ale je příběh, ten vidím v obrazech, které pak umím popsat, vysvětlit. Texty mi dávají dost práce a psaní je pro mne těžší než kreslení. Ideální by byla fúze kreslení a zpívání. Ale přece tu práci se slovem mám ráda.
Proč ilustrujete?
Ilustruju, protože mne to baví, a myslím, že mi to i jde.
Proč tvoříte knihy, tedy fúzi textu a obrazu, a nevěnujete se jen vlastní volné tvorbě?
Text k obrazům mi tak nějak sám naskakuje do hlavy. Někdy se mu bráním a nevšímám si ho, někdy ho používám. Takhle jsem to měla již odedávna. Dost mne překvapilo, že to jiní tak nemají.
Proč učíte na výtvarné škole?
Je to z hlediska dostupnosti pro mne jediná známá pracovní nabídka. Mají tam grafi cké dílny, tři satinýrky, ruční litografický lis a na strojový tisk litografie jezdí tiskař Martin Bouda z Prahy. To se vždy těším, tiskneme tak maturity. Nejradši bych s žáky chodila vařit tiskařské barvy za hradby města, jako to bývalo. V kotlích bychom pálili fermež a chytali saze.
Proč vydáváte knihy jen v nakladatelství Baobab?
Protože jsou dobří! Nechávají mne dělat, co chci a jak chci, platí honoráře a knihy dotahují, takže jsou krásně vázané a dobře vytisklé, prostě žádní zmetkaři. Okolo sebe mají partu lidí, kteří si snad ty moje knihy kupují a jejichž děti je mají rády.
Proč nepíšete i pro dospělé?
To nevím, asi až budou moje děti dospělé, budu se cítit kompetentní pro ně psát. Dříve jsem psávala básničky nebo takové nějaké útvary. Ale asi to nebylo nic moc. Jako o spisovatelce o sobě prostě neuvažuju, ale možná jsem jen líná se nějak slohotvorně vyučit.
Proč Noemova archa nevyhrála Magnesii Literu?
Abych tam nemusela lézt na to pódium a aby celý národ nemusel vidět, že mám tlustší a kratší nohy než Geislerová.
Proč jste napsala a namalovala Velikonoční knížku?
Ta je pokračováním Vánoční knížky. Dohromady vlastně tvoří takový rok na vsi. Obrazově vysvětluji tradice, ve kterých děti přese všechno žijí. I když v Ježíše nevěří, může je zajímat, co a proč se o Velikonocích a o Vánocích slaví. Patří to tak nějak ke kulturní tradici, ve které žijeme. Samotnou mne to kdysi překvapilo, jak je vše propojené. Ještě jsem tam mohla dát trochu měsíční mystiky, obratník Kozoroha a prastaré svátky, které se slavily okolo menhirů.
Proč nehrajete divadlo, neděláte kabaret? Kdy to přijde?
K tomu se chystám. Na to se moc těším, až to rozjedu.
Proč jste se přestěhovala na venkov?
Abych mohla být se zvířaty, zahradničit, běžkovat po nočních lesích a topit v kamnech. Ta kamna, to je hlavní, vařím totiž na ohni v kachlových kamnech. Každý den topíme, žijeme s ohněm, to jsem vždycky chtěla. Od časů výletu na Sibiř, kdy jsem uviděla, jakou moc oheň ve strnulé pustině má. Že mluví podobnou řečí jako my, že se pohybuje, mihotá, tak nejsme my jediné živé vůkol, a ještě hřeje. Žít s ohněm je dobré.
Proč jste se rozhodli s mužem k adopci?
Protože jsme neměli děti a já se nechtěla uměle oplodňovat. Opuštěných dětí je dost, tak proč tlačit na pilu a vyrábět nějaké, v uvozovkách, kvalitnější. Kdo jsem já, abych rozhodovala o kvalitě? Prostě u nás bylo místo, tak jsme si někoho vzali.
Proč nemáte televizi?
Protože mne nebaví a nesnáším ten zvuk. Místo telky mám to ohniště. Dřív jsme televizi měli a ona nám organizovala život, museli jsme být doma, protože byla Kouzelná školka a podobně. To bylo šílené. Také oni pořád zpívají ty reklamy, Štepin třeba nechodí s námi nakupovat do chrámu konzumu v Kauflandu a chodil by rád, protože pak pořád zpívá to „Kauuuuflaaaand“. A to já nedám. Stačí, že mně to zní v hlavě. Děti televizi mají dost nakoukanou z družiny v Rynárci, tam se dívají na nějaké telenovely a můžou pak s ostatními konverzovat o hrdinech. Také u mojí mámy se dívají pořád, takže snad nejsou sociálně vyloučení, jak se strachuje děda Říčan.
Proč děti nečtou? Nebo proč si myslíme, že nečtou?
Moje celkem čtou, kromě Štepina. No protože to je těžší než klikat na kompu. Také oni už myslí jinak, tak v sítích, chtěli by, aby kniha byla interaktivní a dalo se na ni klikat a ono by se to rozbalilo dál, tím směrem, který je zajímá. Kniha jim neodpovídá a vyžaduje pokoru, čtenář se musí podřídit knize. Může ji odložit, ale nemůže ji formovat. A to je nebaví, na to už ve věku internetu druhé generace nejsou zvyklí a na pokoru před papírem kašlou.
Proč vás nebaví studium pedagogického minima v Praze?
Ale docela to šlo. Pedagogika, didaktika, to holt nejsou moc sexy vědy. Nevím, koho to baví, je to hromada formulací, termínů, bylo to spíš jako naučit se jazyk. Krom těch termínů a jejich užití je vše známé. Věnuji se také výchově dětí doma a pracuji jako učitelka, to je už dost i bez přidaných teoretických studií. Mne v podstatě ta výchova vůbec nebaví, je moc pěkné být s dětmi, když mají náladu prohlížet knihy, ale bohužel výchovná praxe je většinou mnohem nudnější. Kontroly školních pomůcek, pomočených postelí, ztracených peněženek, hledání schovaných sešitů, poslouchání hloupých rasistických vtipů a nepravdivých historek. Udržování kázně u oběda, uklízení botníků a věšení nekonečných hadrů. V práci je to zas totéž, žáci jsou znudění, válejí se po lavicích a nepoznají plech od lina a pak pláčou, že jim dávám špatnou známku. Pořád abych chodila s nějakým pomyslným bičem a to mne nebaví. Chodím plavat a to je krásné.
TEREZA ŘÍČANOVÁ (1974)
• Absolvovala VŠUP v Praze v ateliéru ilustrace a grafiky u věhlasného profesora Jiřího Šalamouna.
• Píše a ilustruje knihy pro děti a věnuje se volné tvorbě.
• Učí na Střední umělecké škole grafické v Jihlavě.
•Je autorkou orientačních piktogramů v Městské knihovně v Praze.
• Za své knihy získává ocenění v soutěžích Nejkrásnější kniha České republiky či Zlatá stuha.
• Její obrazové album Noemova archa (nakladatelství Baobab) bylo nominováno na cenu Magnesia Litera.
• Je autorkou knih: Velikonoční knížka, Kozí knížka, Vánoční knížka, Noemova archa, Měsíček svítí, Baba nad čerta.
