Metastudie severoamerických lékařů odhalila tamní nepříjemnou spojitost pohlaví a pravděpodobnosti, zda postižené/postiženému někdo pomůže při srdečním kolapsu na veřejnosti. V Česku nebo přinejmenším v Praze tato úměra neplatí. Češi navíc pomáhají mnohem častěji než Severoameričané.
Když člověka na ulici postihne srdeční zástava, je odkázán na pomoc kolemjdoucích. Šance na pomoc se ale zásadně liší podle pohlaví, tvrdí lékaři z University of Pennsylvania. Muži podle nich mají až 1,23násobně vyšší šanci než ženy, že se resuscitace někdo ujme.
Severoameričtí lékaři se zabývali statistikou v Kanadě a ve Spojených státech, kde zkoumali 19,3 tisíce případů, v nichž kolemjdoucí poskytli lidem stiženým srdeční zástavou kardiopulmonální resuscitaci (KPR), tedy masáž srdce a dýchání z úst do úst. Mužům se dostala pomoc ve 45 procentech případů, ženám jen ve 39 procentech.
Při zkoumání četnosti použití KPR v nouzové situaci, která nastala doma v rodinném kruhu, však žádný rozdíl mezi pohlavími nenastal. Podle lékařů to dokazuje zjevnou obavu veřejnosti manipulovat s cizí ženou a dotýkat se jí v okolí hrudníku, obzvláště pak získat k němu přístup, což zpravidla zahrnuje odstranění svrchního oděvu, či dokonce těsné podprsenky.
„Tohle ale není okamžik, kdy být cimprlich, je to otázka života a smrti,“ uvedl spoluvedoucí metastudie a ředitel centra pro resuscitační vědy Benjamin Abella pro agenturu AP po konferenci American Heart Association.
Podle lékařů je také možné, že veřejnost je zvyklejší na poskytování KPR mužům, protože figuríny, na kterých je masáž srdce cvičena, mají mužský hrudník. V důsledku toho se prý lidé mohou cítit nedostatečně vyškoleni pro KPR na ženách. Muži zároveň podle statistik měli až dvakrát vyšší šanci srdeční zástavu přežít.
Zmíněná statistika platí v Severní Americe, ale ne v Česku či speciálně v Praze. Jak pro deník E15 upozornil záchranář, soudní znalec na urgentní medicínu a člen výboru Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof Ondřej Franěk ze Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy, data pražské záchranky z let 2003 až 2015 v Česku hovoří o stejných podílech laicky resuscitovaných mužů i žen, a to ve výši 76 procent.
Franěk varoval také před použitím kontextu šancí na přežití: U mužů totiž převažují zástavy oběhu způsobené poruchou srdečního rytmu následkem infarktu myokardu, přičemž léčení takových zástav má řádově lepší výsledky než u úplných zástav oběhu, které převažují u žen.
„Lepší výsledky u mužů nejsou zcela jistě způsobeny tím, že by ženy byly méně často resuscitovány, ale tím, že u nich dominuje zcela jiný, nevýhodný typ zástavy oběhu,“ vysvětlil Franěk. Avšak právě díky tomu, že ženy nemívají infarkt tak často, je u nich riziko zástavy oběhu oproti mužům zhruba čtvrtinové.
„Nejzajímavější na metastudii však je, v jakých řádech procent americko-kanadský tým bádá: v Česku je laicky resuscitovaných pacientů o desítky procentních bodů více, prakticky přesně dvojnásobek,“ upozornil Franěk. Podle dat ZZS HMP se tento podíl jen v Praze v posledních pěti letech pohybuje trvale nad osmdesáti procenty. „Prostor pro zlepšení situace v Severní Americe tak zjevně není v genderové rozdílnosti, ale někde jinde,“ uzavřel Franěk s tím, že to už je jiné téma.
