Jak voní březnová Praha? Savem, párky i zatuchlinou

K městu se hodí pachy i vůně. „Byla by škoda, kdyby všechno vonělo jen jednou vůní,“ říká parfumérka Jana Jirousková. V profesi se jí říká „nos“ a málokdy ji ošálí.

Pach města ale cítí každý Pražan při cestě do práce, čekání na vlak nebo při procházce Letnou. Někde to páchne, jinde voní. Co je ale přesně cítit ve vzduchu?

Z Malé Strany pomalu stoupá tramvaj na Chotkovy sady. Je to jedna z nejkrásnějších vyhlídkových jízd, kdy je možné přehlédnout celé Staré Město.

Často se touto linkou svezou i zahraniční návštěvníci na Pražský hrad. Je promrzlé březnové ráno a v zadním voze odpočívá bezdomovec. Několik sedadel za ním i před ním je prázdných. Ve vzduchu je cítit nepříjemný zápach. „Je to směs dlouho nepraného oblečení a také alkoholu. Dále jde cítit také plast,“ nasává vzduch kolem sebe Jana Jirousková.

V létě se vzduch obohatí ještě o jednu ingredienci – pot. Podle podnikatele v cestovním ruchu Tomia Okamury si cizinci pro českou tramvaj vymysleli přezdívku.

„Říkají tomu Czech Shower, tedy Česká sprcha. A je to přesně okamžik, kdy vstoupí v létě do přeplněné tramvaje, kde to páchne zpocenými těly,“ říká Okamura.

Kouř a kadidlo ve svatovítském chrámu

Uprostřed gotického chrámu zavírá parfumerka oči. „Zrak někdy nos ošálí a cítíte i to, co vůbec cítit není,“ míní Jirousková. Ve vzduchu je podle ní kadidlo, vůně dřeva a lehký kouř. „Výrazněji je cítit i vlhký kámen,“ přidává odbornice na vůně.

Výfukové plyny v Letenských sadech

Jirousková má jeden výjimečný vjem.

„Jsem citlivá na auta, cítím molekuly oxidu dusíku ze spalovacího motoru. Mají specifický pach, takový kovový,“ říká. Neomylně ji na ně upozorní nos na můstku mezi Chotkovými sady a Letnou. „Exhalace aut ze silnice pod námi se nemají kam rozptýlit, a tak stoupají vzhůru mezi oběma kopci,“ vysvětluje Jirousková.

Procházka Letnou je už příjemnější. Mokrá zem, tlející listí.

„Je to spíš podzimní vůně nebo brzká jarní, kdy ještě nekvetou rostliny,“ hodnotí parfumerka. A co cítíme v nose, když říkáme, že je tady jaro? „Bývá to vůně vlahé země. Když půda roztává, je více cítit. Ale často je ten vjem spíš tepelný, kdy nás po tváři hladí teplejší vzduch. Jaro ani nemusíme cítit nosem,“ vysvětluje expertka.

Do přírodních pachů ale přináší vítr také pach jídla z restaurace Hanavského pavilonu a vzduch je nasycený i vodou. „Vltava je na Letné často cítit,“ říká rodilá Pražanka Jirousková.

Magistrát na Mariánském náměstí

Chodby hlavní magistrátní budovy jdou cítit lidskými těly a výmalbou. „Každá stará budova má svoji vůni, kterou si zachovává. Vybavíte si ji, i když jste ji několik let necítili,“ vysvětluje Jirousková.

Ve vyšších patrech, kde jsou kanceláře radních a chodbu pokrývá koberec, je o poznání příjemněji. „Zřetelně cítím jasmínovou vůni, zřejmě od nějakých osvěžovačů,“ hodnotí expertka.

Naopak v prázdné jednací síni zastupitelstva je prostředí neutrální.

„Je tu vyvětráno, spíš jde cítit zápach koberců a polstrování. Ale žádný zápach korupce necítím. Zajímavější by bylo přijít po zasedání,“ usmívá se Jirousková. Před opuštěním budovy ještě do nosu udeří pach smaženek a směsice salátů z blízkého bufetu.

Tiskoviny a starý papír v Klementinu

V Národní knihovně překvapí v šatnách silný odér čistících přípravků. V hale služeb už to „voní“, jak je většina návštěvníků zvyklá.

„Je to klasická vůně tiskovin, starého papíru a zaprášeného nábytku. Nedá se definovat, přitom je známá. Připomíná mi studia,“ nadýchne se inženýrka chemie nad katalogovým šuplíkem.

Barokní studovna je naopak dobře větraná. „Vůbec tu necítím typický zápach knih, spíš vůně osvěžovače a nebo se studenti voní,“ přemítá Jana Jirousková.

Václavské náměstí, Můstek

Klobásy, cibule, zelí a přepálený tuk. Jsme na Václavském náměstí. Těmto čtyřem ingrediencím neunikne nikdo. Na dolním Můstku si může každý ověřit, jak má dobrý čich. „Stánky jsou z každé strany, určitě je ucítí,“ míní Jirousková.

Podle odborníků člověk nejlépe vůni nasaje tak, že udělá několik rychlých pohybů bránicí jako když čenichá pes.

Do metra na Můstku se dříve dávaly osvěžovače, protože to tam nepříjemně páchlo. Dnes je ale vyvětráno. Jen když jede metro, tlačí před sebou proud zatuchlého vzduchu z tunelu. „Jde cítit i pach kovu, když metro zabrzdí,“ poznamenává odbornice na vůně.

Ještě o patro níž, na křížení chodeb je už kyslíku méně. Přibylo pachů z lidských těl. „Poznáte, že prošel někdo navoněný nebo třeba pes,“ říká Jirousková.

Hlavní a Masarykovo nádraží

Hlavní nádraží už nemá odér, které mívalo. Štiplavá směs jídla, špíny a nepraného oblečení posedávajících bezdomovců ustoupila. Teď nemá podle Jirouskové žádný pach, ale ani vůni.

„Kolem květinářství jsou cítit květiny, kolem rychlého občerstvení hamburgery,“ říká expertka na vůně. Pach přepáleného tuku ale rychle vynese proud vzduchu z haly.

Více se do nosu „zaryje“ pach nedalekého Masarykova nádraží, které na přestavbu teprve čeká. Lidé čekající u pokladen dýchají směs jídla, čisticích prostředků a prachu.

Obchodní dům Palladium

Obchodní domy jsou jak velké reklamy na vůně. Ale je těžké specifikovat jaké. Na chodbách se přebíjí vůně kávy, pečiva, citrusů, mýdel a parfémů.

„Vůně se tříští a je z toho všehochuť. Centra jsou hodně provoněná, až moc. Když vůni cítíte delší dobu, pak ji už vůbec nevnímáte. To platí také o parfémech, někteří se tolik voní, že už obtěžují okolí,“ říká parfumerka, která sama užívá vůni jen minimálně.

V Palladiu podle ní převládají dámské ovocné vůně. „Spíš ty luxusnější,“ říká parfumerka Jirousková.