„Jando, vy jste se mi vydařil“
Jeho chraplavý hlas milovaly v osmdesátých letech tisíce fanynek. Přestože si trojnásobný Zlatý slavík Dalibor Janda získal velkou popularitu, i po letech nezapomněl na místo, kde se narodil.
Sedmapadesátiletý zpěvák pochází z Drahotuš a vrací se sem dvakrát ročně. Děsí ho zničená příroda v okolí, kde trávil dětství, poprvé se zamiloval a také poprvé vystupoval s kapelou Pacifik.
„Mládí na vesnici bylo perfektní. V Bečvě jsme chytali ryby, chodili jsme na třešně, na houby,“ vzpomíná zpěvák. S kamarády si hrával Na Štrekách, někdy tam válčili proti Hrabůvčákům, jindy pozorovali u letiště, jak motorová letadla roztahovala větroně. Nezapomněl ani jméno své první lásky. „Jmenovala se Hanka Jelínková, ale možná o mé náklonnosti ani nevěděla. Tehdy mně bylo tak čtrnáct, patnáct let,“ říká Dalibor Janda.
Od první třídy chtěl zpívat. „Jednou jsem o svém snu řekl učitelce a dostal jsem pohlavek. Myslela si, že si z ní utahuji a řekla, že bych měl dělat něco pořádného. Když jsme po letech hráli v Hranicích, ta paní učitelka vystála frontu na autogram a řekla: Jando, Jando, vy jste se mi vydařil. V tu chvíli jsem měl slzy v očích,“ vzpomíná Janda.
V Hranicích chodil čtyři roky do Lidové školy umění a v patnácti pak založili s kamarády skupinu Pacifik, se kterou hrával na zábavách až do roku 1977, kdy odešel do Prahy.
Janda už dlouho v Hranicích nevystupoval. „Sice ho oslovili, ale nedohodli jsme se na podmínkách. Jeho vystoupení s kytaristou stojí zhruba šedesát tisíc korun,“ upřesňuje manželka a manažerka umělce Jiřina Jandová.
I když žije Janda daleko od rodného města, bedlivě sleduje změny, které se na Moravě dějí. „Děsí mě, že místa Na Štrekách, kde jsme si jako děti hrávaly, jsou zavezená hlínou a nepořádkem, je tam džungle. Jsem z toho smutný. Byl to kus přírody, prožil jsem tam mládí. Je vidět, že lidi tam zajímá jen byznys. A Drahotuše pomalu zanikají. Nedávno jsem si koupil novou mapu a tam už Drahotuše nejsou. Jsem z toho vyřízený,“ říká smutně umělec.
Jeho o deset let mladší sestra Jindřiška Cihlářová, která dodnes žije v Drahotuších, jeho slova potvrzuje. „Je naštvaný, že příroda je tady dost zničená. Dráždí ho, že silnice přes Drahotuše je ve špatném stavu,“ upřesňuje Cihlářová.
Ne vždy jí byla popularita bratra příjemná. „Vadilo mi, že mě spojovali s bratrem, představovali mě jako jeho sestru,“ říká. Po jeho stopách se ve svých osmnácti vydala i ona. Zpívala s kapelou. „Ale neměla jsem tu houževnatost a cílevědomost jako Dalibor. A také jsem nechtěla všechno obětovat kariéře.
Když dostal Zlatého slavíka, byl pořád pryč, všechno podřídil své práci,“ konstatuje Cihlářová. Minulý týden byla navštívit bratra v Praze. „On jezdí na Moravu málo. Hodně teď koncertuje a chystá novou desku. Když ale přijede na pouť, místní ho hodně zastavují. Dřív chtěli podpisy, teď se ptají jak se má, jestli koncertuje, jestli bude hrát v Hranicích a co je nového v Praze,“ říká sestra.
V čerstvé paměti má společný výlet. „Když byl před časem v Drahotuších, šli jsme na rodinný výšlap na Hostýn. Zpátky jsme jeli autobusem. Lidé byli překvapení a on byl unešený. Nasmáli jsme se,“ uzavírá Jindřiška Cihlářová.
