Japonsko, má popkulturní láska, hlásají mladí kritici

Rašomon

Rašomon Zdroj: Repro E15

Nejen křeččí zadečky se do obecného povědomí dostaly díky skutečné zemi neomezených možností – Japonsku. Vedle zjevných obskurností se právě Japonsko zasadilo o obohacení světové kultury jako málokterá jiná země. Důkazem toho je právě probíhající výstava Národní galerie Japonismus v českém umění nebo mimořádný sborník textů mladých kritiků Made in Japan.

Podtitul útlé, ale informačně bohaté knihy zní Eseje o současné japonské popkultuře a čtenář dostane přesně to, co podtitul slibuje. Jako ideální sborník je Made in Japan přehledně řazen do kapitol podle jednotlivých uměleckých forem, na závěr nabídne i seznam doporučené literatury nebo slovníček pojmů. Je dobře, že se nezdržuje se zbytečným poznámkovým aparátem. Tolik k formě knihy, která nastavuje laťku psaní o popkultuře velmi vysoko.

To skutečně podstatné a osvěžující je ale obsah jednotlivých esejů. Hned v úvodu Jana Sýkory si přečtete jedno z nejpřesnějších vykreslení japonské duše, kvůli které jsou japonské umění a popkultura tak unikátní a pro mnohé tvůrce svůdné. Sýkora předestírá, jak se izolované Japonsko vyvíjelo jako samorost a to místním lidem dalo zcela jiné vnímání času, prostoru, ale také konceptů, jako je já či bytí.

To se pak projevuje ve filmech, anime, komiksech (tedy manze) a samozřejmě také v počítačových hrách. Ale také v až fanatickém uctívání těchto kulturních artefaktů, které čtenáři/diváci/hráči doslova hltají po stovkách. Karel Veselý ostatně fenomén takzvaných „otaku“ zachycuje v eseji Děti konzumního ráje. Ačkoli se zprvu zdá nešťastné zařadit reportážní text hned za úvod, po jeho přečtení čtenář pochopí, že jinak to ani nešlo. Popsání těchto pro mnohé podivných tvorů a jejich frenetické hltání všeho pocházejícího z Japonska skvěle čtenáře připraví na rozbory jednotlivých forem. Snad jen škoda, že se Veselý, původem hudební kritik, nepodíval také na fenomén J-Popu.

TetsuoTetsuo | Repro E15

Ale jinak pocházejí jednotlivé příspěvky z per nejpovolanějších. Mangu skvěle představí Anna Křivánková, japonskou kinematografii (a to, jak se postupně sžívala s tou západní) popisuje Jiří Flígl, Antonín Tesař zase píše o animačním studiu 4oC a zároveň se dotkne i dalších velikánů japonské animace.

Tím se sborník Made in Japan stává i prvním velkým (významem) projevem nejmladší generace kritiků, kteří již plně vycházejí z polistopadových paradigmat a těží z neomezených možností internetu. Není úplně překvapivé, že právě pro tuto generaci je japonská popkultura jedním z nejdůležitějších polí kritického uvažování. A je dobře, že nakladatelství Labyrint jim poskytlo prostor pro uplatnění.

Kolektiv autorů: Made in Japan
Nakladatelství: Labyrint, 2014
Hodnocení: 90 %