Je tady. Zdrhejte!
Horší už může být jen to, když na tom jiném kanále zrovna chytračí Jessica Fletcherová ze seriálu To je vražda, napsala.
Skutečně totiž nechápu, jak může mít už tolik let úspěch krimiseriál, ve kterém se lidé chovají tak nelogicky, jakoby snad úplně ztratili pud sebezáchovy.
Jak to, že v tom seriálu není nikomu divné, že kamkoli si tahle dedukční lokomotiva udělá výlet, tam někdo umře? Jak to, že ji lidé pokaždé rádi vidí a ještě po ní chtějí autogram? Nevarují je dokonce ani kyselé obličeje všech místních policistů, kteří už moc dobře vědí, o co jde, a jsou tak dost podráždění, že Jessica tentokrát vyhrála zájezd zrovna do jejich rajonu. Je jim totiž jasné, že jednou mrtvolou to bohužel neskončí.
Někdy stihne Jessica tokem svých myšlenek během týdenní dovolené oddělat třeba i tři nešťastníky, kteří byli tak neopatrní a zatelefonovali jí, že je „něco důležitého napadlo“… takže jim pak na oplátku něco těžkého dopadne na hlavu.
Ano, statistika cestování Jessicy Fletcherové je děsivější než její účes. Stovky mrtvých a desítky přizabitých. A taky několik pořádně otrávených policistů. (Možná i proto se seriál v Německu vysílal raději pod přiléhavějším názvem Mord ist ihr Hobby – Vražda je její koníček a v Japonsku jako Jessica obasan no jikenbo – Složka tety Jessicy.)
Sakra, ať mi někdo konečně vysvětlí, jak to, že všude, kam v tom seriálu přijde, lidi hystericky nekřičí: „Pomóc, je tady ta šílená ženská, za chvíli zase někdo zařve!“ Ale kdepak, lidé se na ni pokaždé smějí a pořád dokola se ptají: „Ach, bože, nejste vy náhodou Jessica Fletcherová?“ Jasně, že je to vona! Zdrhejte!
