Jed ohnivých mravenců může léčit lupénku a další kožní onemocnění, zjistili vědci

Mravenec rodu Solenopsis. Jeho jed může mít léčivé účinky, myslí si vědci.

Mravenec rodu Solenopsis. Jeho jed může mít léčivé účinky, myslí si vědci. Zdroj: Profimedia.cz

Mravenec rodu Solenopsis. Jeho jed může mít léčivé účinky, myslí si vědci.
Mravenec rodu Solenopsis. Jeho jed může mít léčivé účinky, myslí si vědci.
3
Fotogalerie

Na stopě efektivní léčbě lupénky a jí podobných kožních chorob jsou chemici a lékaři z amerických Emory University a Case Western University, kteří objevili léčivý vliv solenopsinů. To jsou přitom látky standardně obsažené v jedu mravenců rodu Solenopsis, jejichž zástupcům se přezdívá také ohniví mravenci.

Vědci si všimli, že chemická struktura solenopsinů je velmi podobná v kosmetice využívaným ceramidům – tukům příbuzným látkám, které posilují buněčnou stěnu a pomáhají tak buňkám bránit se negativním vlivům, třeba oxidantům či zánětlivým podnětům.

Vyvinuli proto solenopsinový analog, látku, která si zachovala strukturální podobnost ceramidům a zároveň ztratila svoji dráždivost a „jedovatost“. „Věříme, že náš solenopsinový analog přispívá k obnovení bariérové funkce kůže,“ uvedl v časopisu Scientific Reports vedoucí studie Jack Arbiser.

Při pokusech na laboratorních myších, které trpěly lupénkou, totiž tato nová látka vykázala výjimečnou účinnost: po měsíci podávání jednoprocentní masti měly léčené myši až o 30 procent nižší zjizvení a o 50 procent nižší počet imunitních buněk prostoupených do kůže. To podle vědců značí jasné snížení zánětlivé reakce a zahájení hojení.

Při testování na buněčných kulturách výzkum prokázal rovněž utlumení vzniku zánětlivých signálních enzymů, a naopak zvýšení produkce signálních enzymů, které jsou protizánětlivé.

„Námi objevené látky se tak mohou stát efektivním doplňkem aktuálně používané léčby, která v mnohých případech sestává z aplikace mixu zvláčňovacích látek,“ dodal Arbiser.

Obě univerzity již proto zažádaly o patent na zmíněné látky a hodlají pokračovat ve zkoumání jejich efektů na další typy kožních chorob a buněk.