Jeho práci si pochvalují fotbalisté Slavie. I hosté Grandhotelu Pupp | E15.cz

Jeho práci si pochvalují fotbalisté Slavie. I hosté Grandhotelu Pupp

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Stanislav Lusk si koupil hrábě, krumpáč a lopatu. Za několik let se stal živnostníkem roku v Plzeňském kraji se svojí firmou na zakládání a údržbu sportovních trávníků.

Málokdo může říct, že by bez něj české fotbalové trávníky zchudly a zpustly. Stanislav Lusk z Plzně ano. A ani na to nemusí být fotbalista.

Mnoho let sbíral Lusk zkušenosti v Anglii, Holandsku a Německu, kde se učil zakládat nová hřiště. Dnes vyrábí hnojiva podle vlastní receptury, jimiž zásobuje skoro polovinu českých sportovních hřišť. Díky svým podnikatelským úspěchům se stal živnostníkem roku 2011 v Plzeňském kraji.

Jak jste se dostal k tvorbě sportovních trávníků?

Toužil jsem bydlet v Anglii a mít před domem krásně zelený hustý trávník. Zároveň jsem vystudoval střední zemědělskou školu. Po maturitě jsem pracoval v zemědělském podniku, kde byly traktory, sečky na obilí a podobná technika. V té době za mnou párkrát přišli fotbalisté z venkovských klubů s prosbou, zda bych jim s tou zemědělskou sečkou nezajel osít hřiště trávou.

Souhlasil jste?

Ano, bylo pár let po revoluci a o nějakém odborném zakládání trávníků fotbalových hřišť tu nikdo ještě nic nevěděl. Zakázek přibývalo, a tak jsem si řekl, že by se v tomhle oboru dalo podnikat. Koupil jsem si hrábě, lopatu, krumpáč a kolečko, vyřídil si živnostenský list a šel jsem hrabat trávníky kolem rodinných domků.

Některým lidem nepřijde trávník jako nějaká velká věda. V čem spočívá kouzlo pěkného, kvalitního trávníku?

Pořádný trávník dá víc práce než záhonek s kedlubnami a česnekem. Je to celoroční práce. Trávník musí být zasetý v dobře propustné písčité půdě. Musí se celoročně hnojit, pravidelně sekat a hlavně potřebuje pravidelnou zálivku. Bez vody a bez hnojení se hezký trávník vypěstovat nedá. V Anglii a v Holandsku to mají jednodušší, tam jim každý den prší. Proto mají ty pověstné anglické trávníky tak zvučné jméno.

Kde všude lze najít vaše trávníky?

K letošnímu roku jsme postavili na padesát fotbalových hřišť klubů známých i neznámých. Pro mne není věhlas klubu až tak důležitý. Dělal jsem hřiště pro Bohemians Praha nebo pro Slavii, jenže všechny trávníky musejí být udělané dobře. Nezáleží na tom, zda se na nich hraje první liga, nebo okresní přebor.

Sníte o nějakém klubu, jemuž byste chtěl vytvořit hřiště?

Vloni jsem měl nabídku od Bayernu Mnichov. Chtěli, abych dělal hlavního greenkeepera, tedy člověka, který se stará o trávník v tamní Allianz Areně. Možná to byla moje životní šance, jak proniknout do světového fotbalu, ale po poradě v rodinném kruhu jsem zůstal věrný České republice.

Jste fotbalový fanoušek?

Jsem srdcař Bohemky 1905. Ale jinak moc velký fanda nejsem. Líbí se mi fotbal pěkný na pohled, jaký se hraje ve Francii, Holandsku a Británii. Česká liga se mi moc nelíbí.

Co obnáší udělat kvalitní fotbalový trávník?

Svůj projekt a speciální přípravu má člověk v hlavě. Bohužel většina stavitelů pracuje tak, že nakreslí projekt podle toho, co viděli vytvořené někde jinde. Kdyby se ovšem zvedli od počítačů a rýsovacích prken a přišli se podívat na stavbu, co takový trávník skutečně vyžaduje, stavělo by se mnohem snáz. Mnozí totiž zcela nesmyslně trvají na dodržení svého projektu, který je na hony vzdálený realitě a výsledkem jsou nikoli fotbalová hřiště, ale paskvily.

Jak by tedy mělo hřiště vypadat?

Pod hřištěm musí být drenáže, závlahové systémy, písčitoorničné substráty, zkrátka hřiště by mělo být především hodně propustné, aby se na něm dalo hrát za každého počasí. V Česku se v posledních letech rozmáhá anglická technologie, kde se do písčito-orničných substrátů přidávají umělá vlákna, aby plocha lépe držela svoji konzistenci a aby tráva měla lepší kořenový systém.

Má to nějakou nevýhodu?

Ano, ve světě se od této technologie už upouští, protože i kluby, jako je Arsenal nebo Chelsea, zjistily, že je to pro ně nesmírně drahé.

Jak se na fotbalovém hřišti dociluje efektu, kdy je tráva ve čtvercích či pruzích v různých odstínech zelené?

Sekačkou. Vřetenová sekačka pokládá trávu jedním směrem, takže když jede od vás, je tráva světlejší, a když jede proti vám, je tmavší. Někde se ještě pro oko televizní kamery trávník navíc upravuje koštětem. Prostě se přemete v náležitém směru, aby měl požadované efekty.

Je vám smutno, když v televizi vidíte zápas, kde se trávník postupně mění v bláto?

To víte, že je. Někdy je to velký smutek. Dneska se nikdo neptá na to, co člověk umí, jaká hřiště a kde založil, jaká je za ním práce a zkušenosti. Jediné měřítko je, aby to bylo co nejlevnější. A pak se mi stane, že se na mne někdo obrátí a sonduje moje zkušenosti, moje know-how. Ptá se, jak se takové hřiště vlastně staví. Upřímně řečeno v takových podmínkách mě podnikání přestává bavit.

Stává se vám, že kritickým okem hledíte i na trávníky u rodinných domků nebo na ulicích?

Spíš každému říkám: zahradu vybetonuj, žádný trávník.

Nejlepší tráva je beton?

Nebo trávník umělý. Dneska má jen málokdo opravdu čas se trávníku na zahradě věnovat tak, jak potřebuje. Každý je v práci ne osm, ale deset, dvanáct hodin denně, takže mu na péči o trávník zbývá jedna sobota. A to je málo. Jenže čím víc trávník hnojíte a zaléváte, tím víc roste. Takže je třeba ho sekat třeba i přes týden. Na to by člověk musel mít zahradníka. Každý má u domu takový trávník, jaký mu čas dovolí.

Dělal jste někdy kromě fotbalových hřišť i jiné trávníky?

Dělali jsme několik travnatých ploch u obchodních center nebo v průmyslových zónách. Ale také například u Grandhotelu Pupp v Karlových Varech nebo na zámku ve Valči. Ale do podobných okrasných zahrad spíš dodávám travní osivo a hnojiva.

Jak se vůbec stalo, že jste živnostníkem roku?

Manželka mě přihlásila, ale nevěnoval jsem tomu žádnou pozornost. Požadovaný životopis jsem napsal ve třech větách a dál jsem se o to nestaral. Nevěřil jsem, že bych mohl vyhrát. K podobným anketám a soutěžím jsem dost skeptický.

Proč?

Vždycky jsem si říkal, že je to rozhodnuté předem a že jediným kritériem jsou známosti nebo obálky. Když mi pořadatelé telefonovali, jestli už jedu na slavnostní vyhlašování, řekl jsem, že nemám čas. Oni řekli, že přijet musím, protože jsem vyhrál.

Měl jste radost?

Určitě. Ale na druhou stranu přemýšlím, jestli má takové ocenění pro firmu vůbec nějaký přínos.

Na co jste za svou kariéru nejvíce hrdý? Je to některé ze sportovních hřišť, nebo váš nový titul?

Ani jedno, ani druhé. Nejvíc mě těší, když za mnou přijde spokojený starosta a prosí mě, abych už trávu víc nehnojil. Že prý nejsou schopní ji sekačkou posekat, jak je hustá, a že se jich kolemjdoucí ptají, zda se na ni smí vůbec šlapat.

STANISLAV LUSK

* Firmu na zakládání a údržbu sportovních trávníků má od roku 1993.
* Postavil například nová hřiště Slavie Praha, Dynama Příbram, Baníku Zbůch či Sokolu Kozolupy.
* Opravoval hřiště klubů Bohemians Praha 1905 a Baníku Sokolov.
* Na mnohá další hřiště dodává speciální hnojiva a pečuje o jejich trávníky.
* Dostal nabídku, aby se staral o trávník fotbalového klubu Bayern Mnichov, nakonec ji odmítl.
* Stal se živnostníkem roku v Plzeňském kraji.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video