Kluk ze statku se vyučil opravářem zemědělských strojů a nakonec vystudoval obor mechanizátor na Vysoké škole zemědělské v Praze. Luděk Žáček pracoval v zemědělském podniku a kopřivnické automobilce Tatra, byl starostou Hukvald. Dnes je mu devětapadesát a posledních šest let působí jako ředitel společnosti Frýdecká skládka. Navzdory pracovnímu vytížení si dokáže najít čas na své radosti, spojené s rodinou, pohybem i odpočinkem.
1. Rodina
Rodina je pro mne přístav, kam se vracím z práce, z cest nebo i z hospody. Místo, kde odpočívám a nabírám sílu. S manželkou jsme spolu hodně přes třicet let. Oběma našim dětem jsme dali do života, co
potřebovaly. Teď si jen přejeme, aby se jim dařilo. Mou největší radostí jsou tři vnučky – Katka, Anička a nejmladší Viktorka, která se narodila před několika týdny. Děti se usadily v blízkém okolí. S vnoučaty k nám jezdí na víkendy i prázdniny.
2. Práce
V životě jsem vystřídal několik profesí. Někde jsem byl úspěšný, jinde se mi dařilo méně. Někteří lidé se škodolibě smějí, že šéfuji smetišti. Frýdecká skládka je ale středně velká firma se stovkou zaměstnanců.
Mám kolem sebe schopné spolupracovníky, na které se mohu spolehnout. Jsem mezi nimi nejstarší, ale
nijak to neřeším. Mám radost z toho, že ve firmě panuje rodinná atmosféra a že každý rok jsme o pověstný krůček lepší.
3. Obec
Do Hukvald jsem se přiženil. Záhy mi přirostly k srdci. Téměř dva roky jsem tam byl starostou. V té době jsme vyhráli krajské kolo soutěže Vesnice roku. Obecním zastupitelem jsem i nyní, protože komunální politika mě nepřestala zajímat. Věnuji se investicím, pomáhám získávat granty a hledám
podporu pro místní spolky. Starostí máme nad hlavu. Se sportovním vyžitím mládeže, technickým stavem školy a čtrnácti mostů, které tady máme, nebo chybějící kanalizací.
4. Sport
Vyrůstal jsem na rodinném statku. Přes léto jsem kvůli práci na poli nemohl na sport ani pomyslet. V zimě jsem chodíval na zamrzlý rybník. Mým sportem číslo jedna je hokej. Hraji ho od dětství. Dodnes s partou kamarádů vstáváme každou neděli v pět ráno, abychom si zahráli ve frýdecko-místecké hale. Uplynulá sezona byla naše jedenatřicátá! Kdysi jsem hrával fotbal, teď ho ale sleduji jen v televizi. Stejně jako všechny automobilové sporty, kterým rovněž fandím.
5. Veterány
Zemědělské stroje, to bylo odmalička moje. Později jsem se začal zajímat i o auta a zatoužil mít veterána. Prvním byl maličký Renault 4 CV, k němu přibyl Trabant. Veterány ale potřebují čas, prostor a peníze. A tak jsem renaulta prodal, trabanta předal synovi a nechal si padesát let starý kabriolet
Škoda Felicia. Celou zimu ho v garáži opravuji a vylepšuji, abychom s ním přes léto mohli jezdit. Věřte, je to lepší svezení než v klimatizovaném mercedesu za dva miliony.
6. Zvířata
Máme je s manželkou oba rádi. Však také náš malý domeček je plný zvířat. Vlastníme dva velké psy a několik koček. Některé jsme si pořídili, jiné si nás našly samy. Do domácí zoo patří také rybičky a papoušci. Nedávno se k nám z Polska zatoulal poštovní holub. Tři týdny jsme ho krmili, aby měl sílu na další cestu. Po několika dnech se volně procházel mezi psy i kočkami a já se chystal stavět holubník. Nakonec přece jen odletěl.
7. Příroda
Pracovně jsem procestoval kus světa. Byl jsem za „velkou louží“, poznal střední Asii, koupal se v jižních i severních mořích. Ale jak se říká, všude dobře, doma nejlépe. Když mám čas a náladu, vezmu psy a brouzdám se přírodou okolo hukvaldského hradu. Vyhledávám málo navštěvovaná místa s lesy, kopci, božími mukami, studánkami a bystřinami. V každém ročním období a za jakéhokoli počasí. Je to pohoda,
nemuset na nic myslet a vnímat jen přírodu a čerstvý vzduch. Dokonale si pročistím hlavu.
