Kafkovská místa v Česku. Vydejte se po stopách Franzových neviditelných démonů
Dožil se pouhé čtyřicítky a zanechal po sobě jen tři, nadto nedokončené romány – přesto je považován za jednoho z nejvlivnějších spisovatelů. Od úmrtí Franze Kafky, německy píšícího, ale s Prahou osudově spjatého tvůrce letos uplynulo rovných sto let. Zveme vás na výlet po místech, která byla pro Kafkův život a jeho tvorbu zásadní.
Osobnost autora, o němž se tvrdí, že ve svém díle předpověděl veškeré hrůzy 20. století včetně holokaustu a mašinerie totalitních režimů, připomene i čtrnáctý ročník festivalu Den architektury, který od 27. září do 3. října proběhne ve více než 120 městech a obcích v celé České republice i na Slovensku. Návštěvníci stále vyhledávanější akce zaměřené na popularizaci architektury a urbanismu zavítají na místa spojená s autorovým životem a do staveb se specifickou, vpravdě kafkovskou atmosférou – v Praze, ale i jinde. Kde taková místa hledat?
Dětství a mládí na Starém Městě
Syn židovského obchodníka s galanterií Hermanna Kafky a Julie Kafkové, rozené Löwyové přišel na svět 3. července 1883 v objektu barokní klášterní prelatury kostela sv. Mikuláše, jež stávala na rozhraní ulic Maiselova a U Radnice na Starém Městě pražském. Dům byl zbořen v době asanace přilehlého židovského ghetta a dnes na jeho místě stojí rohová čtyřpatrová budova s Kafkovou bustou a pamětní deskou od architekta Jana Kaplického. Kafkovi tu žili jen do roku 1885, poté se několikrát stěhovali a na delší dobu se usadili až v roce 1889 v domě U Minuty, který je součástí komplexu Staroměstské radnice. V objektu s nepřehlédnutelnou fasádou bohatě zdobenou renesančními sgrafity se krátce po sobě narodily všechny tři Kafkovy sestry, Elli, Valli a Ottla, v letech 1942–1943 zavražděné v nacistických koncentračních táborech. Z domu U Minuty zamířil malý Franz poprvé do školy a s rodiči v něm bydlel až do roku 1892, kdy se Kafkovi přestěhovali přes Staroměstské náměstí do Celetné ulice. Zde získal Hermann Kafka velký byt v domě U Tří králů, v jehož přízemních prostorách už předtím provozoval svůj obchod. V domě U Tří králů v bezprostřední blízkosti Týnského chrámu měl Franz Kafka svůj první vlastní pokoj s psacím stolem a knihovnou a prožil v něm svá nejšťastnější léta i celá gymnaziální a vysokoškolská studia.
Dům s výhledem na Vltavu a Belveder
Z mnoha dalších pražských adres Franze Kafky je třeba zmínit zejména dům U Lodi v Mikulášské, dnes Pařížské ulici, kousek od Čechova mostu. Z moderního bytu Kafkových byl krásný výhled na řeku i protější Letenské sady, v té době zvané Belveder. Dům byl bohužel za války zničen dělostřeleckou palbou a později na jeho místě vyrostl Hotel InterContinental. U Lodi žil Franz Kafka šest a půl roku, v letech 1907–1913, a právě v budově, jež byla později srovnána se zemí, zažíval své nejplodnější tvůrčí období. Napsal tu například povídku Ortel, první kapitolu románu Nezvěstný vydaného pod názvem Amerika a později i Proměnu, svůj čtenářsky asi nejvstřícnější příběh pojednávající o absurdní metamorfóze obchodního cestujícího Řehoře Samsy v nestvůrný hmyz. Mimochodem, popis domácnosti rodiny Samsových prý přesně odpovídal uspořádání bytu v domě U Lodi.
Klid a mír ve Zlaté uličce
Na velmi atraktivním místě se nacházela i Kafkova „pracovna“, již si díky štědrosti sestry Ottly pořídil v době, kdy obýval byt v hlučné Dlouhé ulici. Autorovo pronajaté útočiště se totiž nalézalo v domečku ve Zlaté uličce na Pražském hradě, tenkrát ještě turismem pramálo dotčené. Muž s pronikavým, a přece plachým pohledem sem chodíval psát na přelomu let 1916–1917, vždy odpoledne a navečer, těšil se na noční návraty domů setmělou Prahou a alespoň na část dne zde unikal rušnému prostředí v blízkosti Staroměstského náměstí, kde se nacházela téměř všechna jeho pražská bydliště. A kde také celý život trpěl nespavostí.
Zámek Frýdlant, nebo sýpka v Siřemi?
Praha byla Kafkovým osudem, zaťala do něj své nemilosrdné drápy a sevření uvolňovala vlastně jen tehdy, když byl spisovatel nucen vycestovat z pracovních či zdravotních důvodů. Po studiu práv na Německé univerzitě v Praze byl JUDr. Kafka od roku 1908 až do své předčasné penze zaměstnaný v Dělnické úrazové pojišťovně a jako kontrolor bezpečnosti práce zaměřený na oblast severních Čech a tamních textilek zajížděl na inspekční cesty zvláště na Frýdlantsko. Odlehlou oblast v podhůří Jizerských hor si velmi oblíbil a byla mu také inspirací při psaní. Traduje se, že majestátní hrad a zámek Frýdlant mu posloužil jako předobraz dějiště jeho klíčové prózy Zámek – ač se v této souvislosti často mluví také o barokní sýpce v Siřemi, vesničce na Žatecku, kde na statku svého švagra pracovala Kafkova sestra Ottla. O Kafkově vřelém vztahu k Frýdlantsku každopádně svědčí zápisky v jeho denících a úryvky z dochované korespondence a prokázáno je přinejmenším to, že se spisovatel pravidelně ubytovával v hostinci Bílý kůň v centru Frýdlantu a že své sestře doporučil studia na frýdlantské zemědělské škole.
Ze zasněžených hor do malých Varů
Ať už ale topografii znepokojivé i groteskní prózy o střetu zeměměřiče K. s nepřátelskou a byrokratickou vrchností inspirovala jakákoli stavba, víme s jistotou, že román Zámek začal Kafka psát v hotelu Krone ve Špindlerově Mlýně – Bedřichově, dnešním hotelu Savoy. Zotavoval se tu v lednu a únoru 1922, kdy už ho pátým rokem sužovala plicní tuberkulóza. Ve Špindlerově Mlýně strávil tři týdny na cestě ze slovenských klimatických lázní Tatranské Matliare, kde údajně nenapsal ani řádku – ale zasněžené letovisko v Krkonoších na něj zapůsobilo zcela opačně. K rozepsanému dílu se Kafka vrátil při dalším ozdravném pobytu, tentokrát v Plané nad Lužnicí, jihočeském městě přezdívaném tehdy „malé Karlovy Vary“. V podkroví domu v Příčné ulici přebýval v létě roku 1922, ale práce se mu tady nedařila. Zvuk cirkulárky z blízké pily, hlučný žentour, hulákání čeledínů – na to vše si stěžoval a to také nejspíš rozhodlo o tom, že román Zámek zůstal navždy torzem. Během tříměsíčního pobytu v Plané byl Kafka ze zdravotních důvodů oficiálně penzionován, definitivně tak opustil práci, kterou, kulantně řečeno, neměl rád.
Láska pod Čertovými hlavami
Jedním z prvních míst, kam se Kafka uchýlil, když mu byly v září 1917 diagnostikovány souchotiny a o rok později jejich léčbu zkomplikovala ještě španělská chřipka, jež ho rovněž schvátila, byly Želízy u Mělníka. Obec považovaná za zázračně léčebné letovisko byla v té době oblíbená zvlášť u pražské židovské komunity. V tamním Stüdlově penzionu, téměř naproti zlověstnému skalnímu reliéfu Čertovy hlavy, se Kafka zotavoval opakovaně v letech 1918–1923. Celkem tu prožil pět měsíců života a rád se sem vracel i kvůli osobnímu přístupu majitelů penzionu a přísně vegetariánské stravě, kterou vyžadoval. I tady byl literárně aktivní, s jistotou zde vznikla jeho epistolární „obžaloba“ Dopis otci. Už při svém prvním pobytu u Stüdlů se spisovatel sblížil s krásnou rekreantkou Julií Wohryzkovou, dcerou správce synagogy na pražských Vinohradech. Dokonce se zasnoubili, ale ze svatby nakonec vinou Kafky nebylo nic, jako už několikrát předtím. Složitý vztah spisovatele k partnerství i sexualitě nejlépe ilustruje věta, již zapsal do svého deníku: „Soulož je trest za štěstí být spolu. Žít co nejasketičtěji, to je jediná možnost, jak snést manželství.“
Příliš slabý, aby bojoval
Nešťastný románek s Julií byl Kafkou nejspíš snadno zapomenut i proto, že do jeho života kolem roku 1920 vstoupila jiná žena, emancipovaná, extravagantní (a vdaná) intelektuálka Milena Jesenská. V tomto případě však s kafkovským místopisem nemůžeme sloužit, vztah spisovatele a jeho femme fatale byl totiž téměř výhradně korespondenční. Kafka své platonické lásce nicméně složil hold v Dopisech Mileně, zatímco ona byla na oplátku jeho překladatelkou. A když 3. června 1924 zemřel, napsala o něm do Národních listů nekrolog, v němž pár slovy skvěle vystihla nejen Kafkovo dílo, ale i jeho bolavou duši: „Byl mírný a dobrý, ale knihy psal kruté a bolestné. Svět viděl plný neviditelných démonů, kteří ničí člověka nechráněného. Příliš moudrý, aby dovedl žít, příliš slabý, aby bojoval…“
