Kapitán hradeckých parníčků i mořských jachet řídí řepnou kampaň | E15.cz

Kapitán hradeckých parníčků i mořských jachet řídí řepnou kampaň

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Bez parníčků si lidé v centru Hradce Králové již nedokážou řeku Labe představit. Tradice vznikla v hlavě Jaroslava Kostkana a jeho kamaráda.

Před čtrnácti lety postavil Jaroslav Kostkan s kamarádem Zdeňkem Balským první parníček, se kterým chtěl z Hradce Králové vyrazit na Vltavu. Místo toho se zrodila hradecká paroplavba, jejíž flotila na Labi se postupně rozrostla na čtyři plavidla a kromě Hradce začala jezdit i mezi Předměřicemi nad Labem a Smiřicemi.

„Máme rozestavěný ještě jeden malý parníček,“ říká jakoby mimochodem Kostkan, když mluví o tom, že bude rád, když příští rok vůbec vyrazí na vodu všechny jeho lodě. „A později chceme další loď pro plavby až do Josefova,“ doplňuje padesátiletý muž, na jehož zahradě v Předměřicích nad Labem lodě vznikají.

Co dělá lodní kapitán v zimě?

Pracuji u firmy, která se zabývá sklizní cukrovky, takže v září vyjíždím do polí a řídím kombajny sklízející řepu. Právě se blíží doba, kdy práce dokončíme a já se zase začnu věnovat parníkům.

Co to obnáší a co se s parníky děje mimo sezonu, kdy jsou v jednom z hangárů na letišti ve Věkoších?

Prvním úkolem je vytahat lodě z vody, což je dost náročné. Potom je musíme zakonzervovat, rozebrat parní kotle, všechno vysušit, srovnat a nachystat k opravám, které právě začínají. V hangárech na letišti je sice chladno a moc se tam nedá natírat, ale dělat se dá. Když je čas, tak se náš mančaft sejde a postupně na lodích děláme.

Jaké vlastně byly začátky hradecké paroplavby?

Letos jsme odjezdili třináctou sezonu. Rok před tou první jsme si s kolegou Zdeňkem Balským postavili v Předměřicích malý parníček Hradec. Chtěli jsme s ním jet na dovolenou na Vltavu. On dělal páru, já zase lodě, a když se sejdou dva takoví lidé, nemůže vzniknout nic jiného než parník.

Jak to s dovolenou dopadlo?

Nakonec jsme na žádnou nejeli. Začali jsme s parníčkem jezdit po Správčickém písníku a prvním cílem bylo doplout po Labi do Hradce Králové. Byl podzim a tehdy jsme poprvé míjeli slavnostně vyzdobenou loď Čechie. Když jsme vyřizovali doklady na plavební správě, říkali nám, že provozovat parníček není špatný nápad. Zjistili jsme, že je o projížďky po řece zájem, nakoupili jsme staré pramičky do půjčovny a vybudovali přístav. Po čtyřiceti letech jsme tak v Hradci otevřeli půjčovnu malých plavidel.

Od té doby vznikla flotila čítající kromě parníčku Hradec také parník Královna Eliška, pirátskou plachetnici a motorovou loď Smiřice. Takhle jste si splnili sen?

Všechno vznikalo postupně, včetně představ. Když parníček Hradec blafal na Labi, bylo to pěkné, ale brzy jsme zjistili, že je malý. Začali jsme tedy se stavbou Královny Elišky. Parní loď je drahá, takže to nebylo jednoduché. Jednalo se hlavně o výrobu parních kotlů, které nám dělali v hradecké Škodovce. Podpořilo nás i město a v roce 2004 jsme vypluli.

Ve stejném roce začala jezdit i pirátská plachetnice, kterou následovala motorová loď Smiřice. Proč ji lidé v Hradci tři roky neviděli?

Táhlo nás to dál proti proudu směrem na Smiřice. Stejnojmenná loď tam začala jezdit v roce 2008 z Předměřic. Každá loď se hodnotí podle ekonomického úspěchu, a v tomto úseku řeky prodělávala. Není to tam příliš známé a možná jsme udělali něco špatně v propagaci. Nicméně jsme ji tam tři roky drželi, protože je tam nádherně a ta řeka tam opravdu stojí za to. Až letos jsme si loď stáhli do Hradce, kde nám pomáhala vyplnit mezeru za parníček Hradec, který jsme důkladněji opravovali. Tady se ukázalo, že na dobrém místě dokáže být ekonomicky úspěšná.

Podél Labe povede z Hradce Králové přes Smiřice nová cyklostezka do Jaroměře a Kuksu, což k řece přitáhne lidi. Jak to bude s lodí Smiřice dále?

V příštím roce se chceme vrátit, protože si myslíme, že když uděláme lepší reklamu, musí se tam loď uživit. S cyklostezkou jsme od začátku počítali. Naším záměrem bylo, abychom tam ve chvíli otevření již s loděmi byli. Myslím si, že bude mít v budoucnu úspěch. Máme již vymyšlený způsob, jak budeme kolaře nakládat na loď, aby s námi mohli ujet kousek trati po vodě.

Kolik lidí jste vozili na počátku a kolik je to nyní?

Nemám to přesně spočítané. Moc se nekoukáme dozadu. Čas uběhl, třináctá sezona byla úspěšná a už se koukáme jenom dále. Ale dá se říci, že dříve to byly stovky lidí, zatímco dnes jsou to tisíce. A myslím si, že letošní sezona byla zatím nejúspěšnější. Máme sice přesné záznamy, ale jejich analýzu si nechám na dlouhé zimní večery.

Dá se provozováním paroplavby uživit?

K uživení to není. Je to koníček, který se vyvinul tak, že se už nedá zastavit. Vytvořili jsme letos dobrý tým lidí, je nás dohromady asi šest kapitánů. Chlapi jsou důchodci a já a kolega Zdeněk Balský chodíme do práce. Zaměstnat nikoho nemůžeme. Dosud jsme také dostávali grant od města. Čekáme, jak to bude vypadat s cenami uhlí. Už léta jsme nezvyšovali vstupné. Zdražovat se bojíme, nejsme v Praze. Uvidíme, jestli ceny udržíme.

Jak z vašeho pohledu změnilo Labe odstranění velké lodi Čechie, která stála těsně vedle vašeho přístavu?

Letos to byla první sezona bez Čechie. Nám částečně bránila ve výhledu na řeku a lodičky z půjčovny. Otázka je, jak by to s ní vypadalo, kdyby se o ni někdo skutečně staral a věnoval se jí. Skončilo to jinak.

Nemůžete využít zázemí na břehu, které tam zbylo?

Zabýváme se tím, zda by tam neměl vzniknout přístav, který by byl na pořádné úrovni. Byl by osvětlený a přístupný i pro vozíčkáře, které musíme snášet. Jednali jsme o tom předběžně s Povodím Labe.

Jak často jako kapitán vyrážíte na vodu?

Záleží samozřejmě na čase. Chodím do práce, takže se střídáme s několika kolegy a třeba na podzim už moc nejezdím. Snažím se najít čas alespoň na služby o víkendu. Ale ještě jezdím, nejsem jen jako admirál.

Může vás jízda na obvyklých trasách ještě překvapit?

Tak letos jsem třeba jel s Královnou Eliškou k Hučáku a při otočce shodil rybáři na břehu pruty. Nikdo u nich nebyl, takže jsem si ani ničeho nevšiml. Když jsem potom zakotvil, přiběhl pán, že přišel o drahý prut. Trochu jsme se dohadovali a nakonec mi to nedalo a šel jsem se podívat na kormidlo. Uviděl jsem vlasec a zjistil, že jsem prut táhl za sebou. Mezi lidmi na lodi byl jeden pojišťovací agent, který při vracení prutu přišel a říkal, že je správný okamžik se pojistit. Od té doby jsme proti takovým věcem pojištění.

Co vás během plavby na řece potěší?

Děti mívají během plavby naše vlaječky, kterými mávají. Když mává celá třída, celá loď se pěkně třepotá. Hezké je, když přistaneme a lidé, kteří do té doby moc nemluvili, až člověk myslel, že se jim něco nelíbilo, začnou tleskat. To je potom ta odměna.

Hrozí vám na Labi v Hradci nebo na trase do Předměřic nad Labem nějaké nebezpečí?

Nejvíce riskantní místo je před Předměřicemi nad Labem, kde jsou mělčiny. Když na delší rautové plavbě jedeme třeba i potmě a loď tam otáčíme, můžeme na mělčinu narazit. To by až tak nevadilo, ale hrozí ohnutí kormidla. Pravidelně se mi to tam stává, naposledy letos. Jsou tam i nepříjemné balvany.

Zároveň jde o místo, kde před sezonou a po ní vyndáváte lodě z vody. Dá se tam situace nějak zlepšit?

Nikdy nevíme, jestli se nám tam loď nepřevrátí. Je tam pod hladinou nepříjemná hrana, na kterou je třeba najet kolmo. Je to tam nebezpečné z hlediska plavby i manipulace s loděmi. Chtělo by to nějaké přístavní zařízení. Povodí Labe přislíbilo, že tam pošle techniky, aby se podívali, jak to tam vylepšit.

Jaká je budoucnost hradecké paroplavby?

No… Stárneme. Je mi padesát a Zdeňkovi Balskému sedmdesát let. Nicméně určitě bude důležité příští rok vyplout se stávající flotilou lodí. Máme také rozestavěný jeden malý parníček, se dvěma kolesy po obou bocích. Parní kotel, parní stroj i komín už máme a uvidíme, jestli bude v našich silách dát loď v příštím roce na vodu. A co se týká vzdálenější budoucnosti, myslíme na plavby až do Josefova. Přibýt by potom měla ještě jedna loď jménem Josefov, která by byla podobná lodi Smiřice.

A co nějaké další atrakce jako třeba šlapadla?

Možnosti by byly. Existují třeba i malé vodní skútry pro děti. Nechceme z toho však dělat cirkus. Je to plavba, které si vážíme. Laminátová šlapadla se mi příčí. Chceme zachovat nějaký styl. Vždyť i naše pramice mají černou barvu jako ve filmu Hrabě Monte Cristo.

Nechystáte nějaké mimořádné vyjížďky i mimo sezonu?

Přislíbili jsme, že vyjedeme v polovině března, kdy se bude v Hradci konat veletrh cestovního ruchu. Na dva dny připlujeme, pravděpodobně s parníčkem Hradec. Pokud ovšem nebude Labe zamrzlé nebo nepřijde velká voda. Technicky to není problém, ale hrozí nepřízeň počasí.

Vyhledáváte lodě třeba i na dovolené?

Jsem i námořní kapitán, takže jezdím na moře do Chorvatska. Letos jsem měl vyrazit s kamarády na Baleárské ostrovy, ale kvůli práci jsem nemohl.

Máte nějaký sen související s paroplavbou?

Chtěl bych vybudovat tým lidí, který v tom bude jednou pokračovat.

JAROSLAV KOSTKAN

* Spoluzakladatel a provozovatel Hradecké paroplavební společnosti, lodní kapitán.
* Povoláním je technik.
* Narodil se 28. února 1961.
* Je ženatý. Má dva syny ve věku dvacet a třiadvacet let.
* Má mnoho koníčků, zejména okolo nejrůznějších lodí. Vyrábí funkční plavidla i jejich modely, pracuje na zahradě, chová ryby.
* Motto: Když už to nejde, musí se přidat.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video