Teď už bývalý trenér nymburských basketbalistů Muli Katzurin prožil na lavičce staronového českého šampiona čtyři roky. Poslední zápas ve finále proti Prostějovu byl jeho vítěznou derniérou. Čtyři mistrovské tituly a postup do čtvrtfinále Eurocupu dokazují, že šestapadesátiletý Izraelec byl v Nymburce víc než úspěšný. I proto nebude opouštět Polabí s lehkým srdcem. To je zřejmé i z některých fází rozhovoru, které se dotýkají konce jeho éry v Nymburce. Lehkou melancholii doprovázejí lesklé oči, do kterých se trenérovi nenápadně derou slzy. Rozhovor vznikal krátce před rozhodujícím zápasem, ve kterém Nymburk získal sedmý titul v řadě.
Dnes (v sobotu) pravděpodobně naposledy povedete tým Nymburka. Jaké jsou právě teď vaše pocity?
Zatím se cítím jako před každým jiným utkáním. Ani mi nedochází, že je to možná můj poslední zápas v Nymburce. Ale musíme být ostražití. Cítím se jako policista, který říká: Stop, stop! Ještě se nevyhrálo. Až zápas skončí a my vyhrajeme, tak ve mně emoce určitě vzplanou.
Takže vítězné doutníky připravené ještě nemáte?
To nevím, navíc já jsem nekuřák. Loni mi při oslavách titulu doutník někdo dal, tak jsem si ho zapálil. To byl zatím můj poslední. Ale je možné, že dnes svou abstinenci poruším. V Nymburce jste prožil čtyři úspěšné roky. Musíte být s výsledky spokojený, ne?
Bez okolků, jsem. Když jsem do Nymburka přicházel, tak hrál Pohár FIBA. A nyní? Bude hrát dokonce kvalifikaci o Euroligu! Celkově šel tým obrovsky nahoru. Hodně se zlepšila obranná hra. Jsem si jistý, že nyní je Nymburk lepším mužstvem, než když jsem ho přebíral. I přístup hráčů k basketbalu se v mnohém zkvalitnil. Můžeme na sebe být pyšní.
Kde vidíte příčiny toho, že se rok od roku výsledky týmu v Eurocupu lišily?
Těch důvodů je několik. Zlepšila se kvalita týmu a jeho hra. Navíc jsme postupně získávali potřebné zkušenosti.
Jaké vidíte šance Nymburka v Jadranské lize, do níž v příští sezoně vstoupí?
Škoda, že se tahle soutěž nehrála v Nymburce už letos a já nemohl být u toho. Každopádně je to pro Nymburk výzva. Náš tým si už několikrát dokázal, že se může měřit se silnými týmy z bývalé Jugoslávie. První sezona nebude jednoduchá, hráče čeká spousta cestování. Přesto odhaduju, že se Nymburk bude pohybovat v horní části tabulky. Vstup klubu do Jadranské ligy bude přínosný pro celý český basketbal.
V jakém směru?
Jestliže se Nymburk posunuje v basketbalové úrovni směrem vzhůru, zároveň s sebou povznáší i ostatní zdejší kluby. Ať už chtějí, nebo ne. Nymburk ukazuje ostatním týmům cestu ke zlepšení a je takovým vzorem pro ostatní. Ti pak mají motivaci jej v lecčems přínosném napodobit.
Jak by podle vás vyznělo srovnání úrovně organizace klubů v Nymburce a ve vašem rodném Izraeli?
U nás doma jsou zhruba tři čtyři týmy, které by se kvalitou organizace mohly s Nymburkem poměřovat. Z organizačního hlediska je Nymburk nikoliv jen na eurocupové, ale dokonce si myslím, že na euroligové úrovni.
Někteří současní i bývalí hráči vám nemohli přijít na jméno. Chán, Slezák…
Aleš Chán není součástí našeho týmu, proto bych se na jeho adresu nerad vyjadřoval.
A Pavel Slezák, který veřejně přiznal, že bude rád, až v klubu skončíte?
Pavel udělal chybu, kterou uznal. Nevhodně se vyjádřil do tisku, za což byl od klubu potrestán. Slezákovi stejně jako ostatním jsem se snažil předat z basketbalového hlediska to nejlepší. Ke všem hráčů jsem přistupoval naprosto stejně. Hlavní problém vidím v tom, že Pavel Slezák nemluví dobře anglicky. Asi i proto za mnou nikdy nepřišel a neřekl mi své vlastní názory.
Prý se mu nelíbilo to, že když udělal při zápase chybu, tak byl hned střídán…
Tomu rozumím. Ale pozor, to se týkalo všech hráčů. Když někdo udělal zásadní chybu, byl střídán. A bylo mi jedno, jestli to byl Slezák, Benda nebo Sokolovský. Pavel je jinak dobrý člověk i basketbalista. Kdyby bylo všech dvanáct hráčů spokojených s mým koučováním, možná by nebylo něco v pořádku (úsměv).
Nastalo někdy za vašeho působení v Nymburce nějaké složité období? Nejen v roli kouče, ale třeba v soukromí…
Co se týče role trenéra, tak to byla období, kdy jsme měli mnoho zraněných hráčů. S tím jsme se museli hlavně v mé první sezoně vyrovnat. Co se týče mého osobního života, byl jsem tady spokojený. Mám rád malá klidná města, i proto jsem byl v Nymburce šťastný. Navíc lidé v klubu jsou perfektní a já měl dobrou pozici v týmu. Nikdo mi nenakazoval, co mám udělat. Jediné co mi tady chybělo, byla moje rodina.
Jak často jste s ní byl kontaktu?
Skoro každý den, telefonicky. Nebyl jsem však klasickou součástí rodiny, a nemohl tak prožívat dennodenní starosti a radosti se svými nejbližšími. Syn právě dokončil vojenskou službu a z dcery se stala právnička. Příští týden má promoci a chystá malou slavnost. Proto jsem moc rád, že alespoň u tohoto krásného okamžiku budu. Navíc v roli pyšného otce.
Jaké máte plány na léto?
Musím si psychicky odpočinout. Byl to náročný rok.
Už víte, kde budete příští rok trénovat?
Nabídky mám, ale ještě nejsem rozhodnutý. I proto bych o tom teď nerad mluvil. Některé nabídky jsou velmi atraktivní. Potřebuji pár dní volna, vyčistit hlavu a pak se rozhodnu.
Bude vám Nymburk chybět?
Moc. Hlavně lidé, jež jsem tady potkal. A také ta každodenní rutina. Třeba když ráno vyjdu z domu a vidím ty samé lidi. Znám je sice málo, jen podle vidění. Ale vím, že ten jde do banky, ta do obchodu a ten na pole. Prostě každý den dělají to samé. Třeba je ta práce ani nebaví, ale musejí se nějak uživit. Já mohu být spokojený, že ta má rutina mě baví. Ano, nejvíc mi bude chybět právě ta rutina a prostě celý Nymburk (říká smutně s lesklýma očima).
Zůstanete s lidmi z Nymburka nadále v kontaktu?
Určitě. S panem Zídkem, Šimečkem i s ostatními. A zaregistruji se do nymburského fanklubu.
Chcete něco vzkázat všem fanouškům Nymburka?
Chtěl bych jim moc poděkovat za podporu (dlouho mlčí a melancholicky se rozhlíží po kanceláři plné pohárů a ocenění). Přál bych si, aby zůstali stále tak fantastičtí a i v těžkých časech stáli při hráčích.
