Už sedm let praží Ludmila Říčná speciální a ryze opavskou Kateřinskou kávu. Pražírnu má na Vrchní ulici a už na schodech, které vedou do prodejny v suterénu obrovského domu, člověka omání libá vůně pražené kávy.
Hřejivé tóny barev, teplo a úsměv majitelky mi hned po příchodu zvedly náladu. Vyzkoušela jsem si celý proces pražení kávy. Nejdříve se ručně vyberou nejlepší zrnka a zbytek práce odvede mohutný pražicí stroj. A nakonec jsem čerstvě upraženou kávu balila do sáčků. Práce to byla příjemná, voňavá a také poučná.
Načerpala jsem spoustu zajímavých informací o historii kávy i samotném pražení. Dozvěděla jsem se, v čem se od sebe liší jednotlivé druhy káv a v čem je jejich výjimečnost.
„Zajímavé je, že nikdy neupražíte kávu stejně. Pokaždé má úplně jinou chuť,“ uvádí Ludmila Říčná.
Výroba kávy má zcela jasná pravidla, žádnou z činností nesmí člověk ošidit, vždyť i balení kávy do papírového sáčku lze pokazit.
„Odpovídá to mé povaze. Narodila jsem se ve znamení Panny a myslím si, že nejsem puntičkářka. Ale na některé věci jsem až nesnesitelně pečlivá,“ tvrdí o sobě Říčná.
O účincích, výrazné chuti, síle a kvalitě její kávy jsem se přesvědčila už po pár doušcích.
Praxe v Německu
Jedenačtyřicetiletá Ludmila Říčná získala zkušenosti v Německu při práci v kavárně Cafe Schwarzer Riese. „Tam se každý týden vozila čerstvá káva,“ popisuje. Po osmi letech v Německu se vrátila se dvěma malými dětmi zpátky do Opavy. A ani znalost němčiny jí nepomohla najít práci. „Tehdy jsem přišla na nápad s kávou. Učila jsem se u přítele z Německa, který taky praží. Sehnal mi pražicí stroj a zařídila jsem si vlastní dílnu,“ říká Říčná. Společně s přítelem, synem Benediktem a dcerou Evou žije v domě nad místností prodejny. Její káva se od těch běžných v obchodech liší. „V obchodě si koupíte krásně zabalenou kávu, občas však ani nevíte, jaká směs v ní je a kdy byla pražená. Já pražím v malém množství, káva je každých čtrnáct dnů čerstvá, je aromatičtější, déle voní a je vzdušnější,“ popisuje. Každé dva týdny upraží šedesát kilo kávy po osmi várkách. Jedno pražení trvá dvacet minut.
Z celého světa
O pražírnu se stará sama, občas jí pomáhá syn. O krámek se dělí s kolegyní Miladou Vavrečkovou, která tam prodává vína.
„Aktuálně nabízím osm druhů káv. Arabica Columbia, Brazil a India patří do stálé nabídky a další obměňujeme. Měli jsme kávu z Indonésie, Guatemaly, Hondurasu, Kostariky, Etiopie i Kuby,“ přibližuje nabídku Říčná.
A hned popisuje rozdíly mezi jednotlivými druhy.„Arabica indická je jemnější a nedráždí žaludek. Kolumbijská je chuťově do čokoládova a je nejlepší na přípravu turka. Brazilská je ostřejší i silnější, chutnající po vlašských ořeších,“ popisuje jednotlivé druhy.
Čím severnější země, tím světlejší a kyselkavější chuť kávy. „Češi upřednostňují středně praženou a méně kyselou kávu,“ říká Říčná.
Říčná kávu pozná po prvním doušku. „Kdyby mi někdo zakryl oči, tak bych stoprocentně poznala tu indickou,“ usmívá se.
To já po sedmi hodinách v pražírně a obchůdku kávu po prvním doušku nepoznám. Ale při každém šálku budu porovnávat, zda voní jako káva od Ludmily Říčné.
