Když na zoo padne zima, medvědi řádí, želvy spí a pelikáni si užívají

Ne všichni obyvatelé zoologické zahrady v Lešné mají hustou srst, která je ochrání před mrazy a sněhem. A tak zatímco třeba medvědi v zimě dovádějí, některá zvířata návštěvníci v těchto měsících ve venkovních výbězích vůbec nevidí. Jak tedy vypadá zoo v zimě, zjišťovala Sedmička. „Ven vůbec nechodí gorily a téměř nevycházejí ani menší opice. Návštěvníci je však uvidí v pavilonu primátů,“ přibližuje zoolog Pavel Shromáždil. Jiná zvířata se sice venku ráda projdou, nicméně na sněhu tráví jen nezbytně nutnou dobu. „To jsou třeba sloni, žirafy, nosorožci, antilopy, lvi a další exotická zvířata. Ovšem díky své větší váze snášejí zimu relativně dobře,“ uvádí mluvčí zahrada Romana Bujáčková. Želvy spí, medvědi ne V chovatelském zázemí ve vnitřních expozicích tráví zimní období také teplomilní ptáci z velkých venkovních voliér a některé menší druhy savců, například jihoameričtí hlodavci aguti nebo lemuři vari. Všechna zvířata jsou v zimě aktivní, výjimkou jsou pouze dva druhy želv, pro něž je zimní spánek důležitý pro jejich letní odchov. Zoolog Shromáždil rovněž poukazuje na to, že navzdory obecně rozšířenému názoru, že medvědi celou zimu prospí, medvědi ušatí Julischka a Brumbas zimní spánek vůbec nepotřebují. „Ve volné přírodě žije medvěd ušatý na rozsáhlém území od tropického Vietnamu až po nehostinnou Sibiř. Teplé oblasti nabízejí dostatek jídla po celý rok, místní medvědi proto spát nemusí. Na chladném severu je to ovšem nutnost. U nás jim ošetřovatelé každý den chystají jejich oblíbené pochoutky, ovoce, zeleninu, chleba, piškoty, jogurty či kompoty. Medvědi proto do venkovního výběhu chodí po celý rok,“ vysvětluje Shromáždil. Sloní průzkum sněhu Ošetřovatelé dodnes vzpomínají na kuriózní scénu, kterou sledovali po příjezdu tří afrických slonic do Lešné před šesti lety. Slonice viděly sněhové vločky úplně poprvé a nevěděly, co mohou od chladného a lesknoucího se sněhu očekávat. „Situaci vyřešily po svém. Dvě tehdy nejsilnější samice Kali a Zola společnými silami vytlačily do sněhu tu nejmenší a nejslabší z nich Ulu. Čtvrt hodiny z bezpečí vyhřívaného pavilonu sledovaly, jestli je ta nová „věc“ nebezpečná. Teprve poté, co se přesvědčily, že sníh opravdu neublíží, odvážily se i ony do venkovního výběhu. Od té doby se sněhem už nemají žádný problém,“ popisuje mluvčí Bujáčková. V současné době zlínská zoo nechová žádné arktické druhy zvířat, která by si mrazivé dny vyloženě užívala. S nízkými teplotami nemají problémy lachtani hřivnatí, lamy vikuně, tygři ussurijští, jeřábi mandžuští nebo velbloudi dvouhrbí. Jinak je to s tučňáky, u kterých panuje vžitá představa, že všechny druhy žijí v chladných oblastech kolem jižního pólu a že tedy zima je pro ně ideální roční období. „Naši tučňáci Humboldtovi obývají ve volné přírodě jihoamerické pobřeží států Chile a Peru, kde zažijí teplejší klima i chlad. Abychom jim zajistili i v mrazech dostatečnou tepelnou pohodu, mají k dispozici přistýlku slámy,“ říká Shromáždil. Klokani na sněhu Ke zvířatům, u kterých lidé předpokládají, že právě jim by mohla zima vadit, patří australští klokani rudokrcí nebo emu. Jenže je to naopak. „I v těchto mrazivých dnech tráví většinu dne ve venkovní zasněžené expozici, do vnitřní ubikace zamíří obvykle jen na noc,“ dodává zoolog. Jsou i taková zvířata, která se na zimu vyloženě „těší“. Nikoliv kvůli počasí, ale proto, že právě v prosinci a lednu přichází čas jejich páření a rozmnožování. „K nim patří třeba pelikáni bílí,“ dodává Bujáčková.