Demonstrace k 20. výročí sovětské vojenské intervence do Československa se v Praze uskutečnila na výzvu nezávislých iniciativ České děti a Nezávislé mírové sdružení. Na Václavském náměstí se shromáždily tisíce lidí. Demonstranti požadovali odchod sovětských vojsk, zrušení cenzury, svobodné volby, propuštění politických vězňů, dodržování lidských práv, legalizaci nezávislých iniciativ a jejich přístup do sdělovacích prostředků. Přečtěte si, jak na události vzpomíná Daniel Fiřt, který se na akci vypravil jako tehdy dvacetiletý student stavební fakulty ČVUT:
Na Václavské náměstí jsme s kamarádem a fotoaparátem Practica, schovaném v igelitce, vyrazili 21. srpna 1988 hnáni zpočátku zvědavostí z toho, co se bude dít.
Přestože v té době neexistovaly sociální sítě ani mobilní telefony a demonstrace nebyla předem příliš organizovaná, sešly se na ní tisíce lidí. Cítili a chtěli vyjádřit to samé: my už se vás, soudruzi, nebojíme. Málokdo tomu asi uvěří, ale opravdu jsme se nebáli. Bylo to možná dané mou naivní klukovskou představou. Přece když v naší třídě všichni do jednoho komunisty nenávidíme, tak až vyrosteme, tak tu nebude nikdo, kdo by ten režim dál vedl. A tak jednoduše musel někdy padnout.
Lidí na demonstraci neustále přibývalo. Průvod se vydal Melantrichovou ulicí na Staroměstské náměstí. Poté se začalo skandovat „Jdeme na hrad“ a pokračovali jsme Kaprovou ulicí na náměstí Krasnoarmějců, které se dnes jmenuje Jana Palacha.
Prohlédněte si fotogalerii:
Mezitím však tajná policie ve spolupráci s Veřejnou bezpečností zablokovala most. Zde moje fotoreportáž končí, množství estébáků a policistů v civilu i v uniformách přibývalo. Kdybych fotografoval dál, tak by nikdy nevznikl tento článek a nedochoval se jediný snímek, protože policisté kinofilmy vytrhávali z foťáků, foťáky rozbíjeli o dlažbu a vybrané lidi zatýkali a odváželi na služebnu do Bartolomějské.
Poté průvod pokračoval na Karmelitské náměstí, ale Karlův most byl již také zabarikádovaný a stejná situace se opakovala i u Národního divadla na mostu Legií, dříve 1. máje. V tu chvíli bylo všem jasné, že se na druhý břeh Vltavy nedostaneme a nezbývalo, než se vydat po Národní třídě zpět směrem na Václavák. Prakticky na stejném místě, kde došlo k zásahu proti studentské demonstraci 17. 11. 1989, již čekal kordon policistů s obušky, který demonstrující mlátil a nakládal do antonů. Smyčka se začínala pomalu stahovat.
Jen díky atletické průpravě a notné dávce štěstí se nám s kamarádem podařilo proklouznout bariérou u Nové scény a dostali jsme na památku jen pendrekem po zádech. Policejní jednotky demonstraci rozehnaly. Někteří aktivisté byli brutálně zbiti. Pozdější dokumenty uvádějí, že bylo krátkodobě zadrženo přes sto lidí, proti třinácti z nich zahájila státní moc trestní stíhání.
Jsem toho názoru, že události roku 1989, které vyvrcholily tzv. sametovou revolucí v listopadu, mají svůj počátek právě na této akci. Byla to první velká zkouška jak pro demonstrující, tak i pro zásahové jednotky, které zpočátku nebyly vůbec zorganizované, protože zřejmě nečekaly tak velké množství lidí, a tak ani neměly například připravená vodní děla. Ty policisté použili až v lednu 1989 v průběhu tzv. Palachova týdne.