Když Slunce zmizí, všechno utichne a příroda se zavře | E15.cz

Když Slunce zmizí, všechno utichne a příroda se zavře

Šéf karlovarské hvězdárny Miroslav Spurný v Číně pozoroval zatmění. Zatmění Slunce.

Je jen málo příležitostí v životě vidět úplné zatmění Slunce. Proto si ředitel karlovarské hvězdárny Miroslav Spurný nenechal letošní šanci uniknout. I za cenu toho, že za úkazem se musel vydat do Číny. Na východě a jihovýchodě Asie byla na pozorování ta nejvhodnější oblast. Navíc šlo o nejdelší zatmění v tomto tisíciletí.
„Byl to pro mě zážitek, protože je to neuvěřitelný úkaz, který nelze popsat. Když vidíte zatmění nafocené na snímcích, je to o ničem. Protože když jste přímým účastníkem, vidíte, jak se setmí, můžete pozorovat, jak se na listy květin promítají srpečky slunce, protože kytky fungují jako optický člen, cítíte, jak se ochlazuje, ptáci začnou utichat, prostě příroda se zavře. A ve městě Hengzhou, kde jsme zatmění pozorovali, nastala prakticky úplná tma,“ vypráví nadšeně Spurný.

Za kolečkem na obloze

„Na obloze vidíte něco, co lze popsat jako kolečko s trochou svitu a když si ho přiblížíte do dalekohledu, vidíte, jak krásný tvar to má. To všechno dohromady se nedá nijak zprostředkovat,“ pokračuje.
Do Číny se vydal spolu s dalšími na vlastní náklady, jejich skupina byla jednou ze sedmi, které za úkazem z Čech zamířily. Letošní zatmění, kdy Měsíc úplně zakryl Slunce, bylo nejdelším v tomto tisíciletí.
„Mělo trvat šest a půl minuty, ale to bychom museli být na lodi v Tichém oceánu. Zůstali jsme věrní těm pěti minutám u Západního jezera na kraji Hengzhou a měli jsme alespoň to štěstí, že jsme to viděli. Ne každému se to totiž podařilo. Jedna z českých expedic jela na centrální linii, kde to mělo být těch šest a půl minuty, ale propršelo jim to. My jsme měli štěstí, déšť přišel až dvě hodiny po zatmění,“ pochvaluje si ředitel hvězdárny.
O zatmění byl pochopitelně obrovský zájem i mezi Číňany. Na dopoledne, kdy oblohu zahalila tma (zatmění začalo 8.30 jejich času, úplné bylo v 9.45, konec kolem 11.40 hodin), si brali volno z práce. Zeptat se na jejich pocity a dojmy však nebylo možné. „Ti, co mluvili anglicky, se omezili jen na to poradit, jak se kam můžeme dostat. Ale ptát se jich, jak zatmění vnímají, to bychom opravdu museli mluvit čínsky. Ale velký prostor tomu věnoval tisk. Noviny, které měly třeba kolem sto stran, věnovaly polovinu textům a fotografiím ze zatmění,“ pokračuje Spurný.
Vzhledem k tomu, že sedmnáct let pracuje na hvězdárně, nelze čekat, že si všechno nechá pro sebe.
„Je to spíš osobní zážitek, který budeme prezentovat v řadě přednášek. Kolegové budou mít nějaké po republice, já s nimi připravím „velkou show“ na prosinec nebo leden do krajské knihovny. Chtěli bychom udělat takové cestopisné povídání, protože máme z Číny celou řadu zážitků, ne jen samotné zatmění,“ vysvětluje.

Ztracený duch historie

Velkým zážitkem byla pro Spurného také návštěva města Xian, kde lze spatřit legendární terakotovou armádu z hrobu prvního čínského císaře – Čchin Š'-chuang-tia s tisíci figurami.
„Byli jsme také v Chengdu, což je brána do Tibetu a kde jsme viděli chovatelskou stanici pand a živé pandy. To byl další velký zážitek. Plavali jsme tři dny po Jang c´ Ťiang, druhé největší řece, kde staví gigantickou přehradu Tři soutěsky.“
Ze čtrnáctidenního pobytu v Číně, kde skupina cestovala volně bez jakéhokoliv omezení či kontrol, si přivezl mnoho zajímavých poznatků a postřehů. Včetně pro nás (alespoň pro většinu) poněkud nespolečenských návyků, kdy v restauracích házejí všechno za sebe, plivou na zem nebo když při plavbě po řece bez problémů hází veškeré odpadky do vody. Na druhou stranu jsou ale nesmírně přátelští a srdeční.
Zvláštní pocity si odnesl z návštěv památek a přírody. „Ze všech památek jsem měl pocit, jako by se z nich vytratil duch historie. Tady přijdu na nějaký hrad a něco na mě dýchne. Tam je to všechno jakoby pryč. Oni z toho úplně vymetli to duchovno. U všech takových zastávek jsou kolem miliony stánků a Číňané se tam živí prodejem,“ popisuje Spurný.
„Šli jsme třeba do parku a říkali jsme si – paráda, jsme v přírodě. Ale jdete lesem, k tomu vám hraje hudba, po třech stech metrech dojdete na nějakou zastávku a tam je zase řada stánků. A to se pořád opakuje a ve všech stáncích mají pořád totéž.“
Individuální turistika do přírody neexistuje, alespoň podle zkušeností z navštívených míst. Všechno tam naopak probíhá organizovaně. „Ale udělalo na mě dojem, že zřejmě hodně kladou důraz na rodinný život. Viděli jsme hodně rodin, že společně chodí na procházky a výlety,“ poznamenává Spurný.

Co dál na nebi?

Zda se šéf hvězdárny vydá na další pozorování, zatím neví. Ví ale, kam by jet mohl.
„U Bajkalu bude možné v roce 2012 pozorovat tranzit Venuše přes sluneční disk. To je úkaz, který pak přes tři sta let nebude možné vidět. K Bajkalu jsem se chtěl vždycky podívat,“ uvažuje Spurný.
V témže roce, tedy 2012, bude možné pozorovat další úplné zatmění slunce. Pozorovatel by se však musel vydat do Austrálie. „Úplné zatmění, které bude možné pozorovat u nás ve střední Evropě, bude v roce 2135. Zatmění Slunce, za kterým by člověk mohl vycestovat, půjde severní Afrikou v roce 2026 a o rok později přes Španělsko. Lidi za zatměním hodně cestují, ale hodně záleží na tom, kam jedete,“ vypočítává možnosti Spurný.
V tuto chvíli je ale už zatmění Slunce minulostí. Přítomností a budoucností je karlovarská hvězdárna.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!