Klopenky a kopečky. V Písku mají školičku pro skejťáky

Po škole rovnou k počítači a televizi, nebo rozhýbat tělo na hřiště? Čím vším se školáci zabývají po vyučování? Vítězí počítač, možná proto jsou některá venkovní sportoviště prázdná. To prozradila sedmdesátka osmáků a deváťáků ze strakonické Základní školy F. L. Čelakovského a písecké Základní školy Jana Husa v anonymní anketě. Podle ní tři čtvrtiny školáků vysedávají u počítače, třetina u televize. Další nejčastější zájmy jsou kamarádi, hudba, tanec, házená, florbal, fotbal, hokej, bruslení a další sporty. Ale i nic, gaučing, spaní a jídlo. Jeden či dva uvádějí kroužky, venčení psa, sex a rande.
Pokud zrovna neprší, není sníh nebo nemrzne, duní rány na strakonickém skateparku. Už sedm let stojí u plaveckého stadionu, minimálně jednou do roka tam pořádají free style závody pro kola.
Holky tam vidět nejsou, ale kluků, kteří na něm prohánějí své biky a skateboardy, se někdy sejde tolik, že kapacita pomalu nestačí. Šestnáctiletý Marek Šulc tam chodí denně. Po škole, pokud nemá odpolední vyučování, od dvou do setmění. „Střídal jsem skate, brusle, ale zůstal jsem u kola,“ říká.

Hodila by se světla a střecha

Překážky nejvíc přitahují v létě, když je dlouho vidět a je sucho. „Dobré by bylo zastřešení, nebo kdyby sem aspoň dali světla. Některé překážky potřebují údržbu, protože se v místech svárů prohýbají,“ ukazuje mladý biker.
S pády a odřeninami si kluci poradí tak, že volají rovnou záchranku nebo je ošetří na plaveckém stadionu. „V poslední době to byly nejméně čtyři případy,“ potvrzuje plavčík Radek Jung.
Jednadvacetiletý Vlastimil Mašek skateboard za kolo nevyměnil, i když se mu zdá, že překážky byly stavěné spíš pro bikery. Mrzí ho, že poslední čtyři roky nebyly žádné závody pro skejťáky.
„Měl by tu být nějaký správce, protože se tu ztrácejí věci. Někdo odvezl kovovou bednu a zmizeli trubky, které jsme si sem přinesli na vylepšení jedné překážky,“ stěžuje si.
Autorem plánu parku je Jaromír Bůbal. „Překážky byly stavěné hlavně pro skate, pro kola je tam jen jediná. Tenkrát ale bylo víc skejťáků, teď převažují bikeři,“ tvrdí. Před sedmi lety byl podle něj park na špičkové úrovni. „Ale vývoj se posunul jinam, skateparky už vypadají jinak, překážky bývají víc propojené,“ dodává Bůbal a upozorňuje, že všechny další úpravy včetně osvětlení a zastřešení jsou otázkou peněz.

In-line dráha mládež moc nebere Bruslaři na půlkilometrové in-line dráze na Sídlišti mají oproti bikerům výhodu. Žádný nával, nikomu se nemusejí vyhýbat. Už dva roky je ovál otevřený od dubna do listopadu, ale nejezdí na něm skoro nikdo. Jen tu a tam se na dráze objeví nějaký dospělý nebo maminka s kočárkem. Občas je součástí masových akcí města. Mladí sportovci nejsou vidět ani na vnitřní běžecké tartanové dráze, kterou otevírala Dana Zátopková. Na tréninky „na suchu“ ji jednou za čtrnáct dní využívají mladí biatlonisté. „Kolečkové lyže a brusle jsou součástí naší přípravy, než napadne sníh. Ale bruslit sem nechodí skoro nikdo, ani spolužáci. Hrají spíš házenou, fotbal, basket nebo florbal,“ říká jedenáctiletý Jan Slanec ze sportovní Poděbradovy školy.
Důvod, proč je dráha pro kolečkové bruslení prázdná, vidí Jaromír Bůbal ve špatně vybraném místě. „Teď je trend jezdit přírodou, jako třeba v Hluboké, na Lipně nebo na strakonickém Podskalí,“ říká. Správné místo pro sportování Strakonice přece jen mají. Na Muškách uprostřed sídliště Šumavská. „Nejde tu sice bruslit, ale chodí sem dospělí a děti. Z Povážské školy tu mívají dokonce tělocvik. Za tři měsíce, co je v provozu, se tu vystřídalo na 1300 lidí,“ říká správce nově otevřeného areálu s tartanovou dráhou a hřištěm pro míčové hry. Nevýhodou je, že i tady se špatným počasím sezona končí.
Osmnáctiletý biker Ondřej Vazač z Písku tráví volný čas pravidelně v místním skateparku. Před šesti lety ho kamarád přivedl ke skateboardu, pak přesedlal na kolo. Protože se na něm dá jezdit všude. Dnes je vedoucím píseckého skateklubu. „Byli jsme jiní než dnešní děti. V roce 1996 měl klub pětatřicet členů. Teď jich je patnáct. Mladí spíš sedí u počítače nebo se poflakují s cigaretou po městě,“ hodnotí biker. Chtěl by to změnit, a tak se společně s kolegou Jakubem Říhou rozhodl otevřít školičku pro děti. Prozatím začali s pohybovou průpravou v tanečním centru ZIP a hledají volný prostor. „Jízda na skateboardu a biku je atraktivním sportem. Teď k nám chodí devět kluků ve věku od deseti do dvanácti let a zájem mají i další,“ popisuje Jakub Říha. Oba jezdí pravidelně na biku v areálu Jitexu, kde je skatepark. Chtěli by ho do budoucna vylepšit, protože překážky jsou zastaralé.

Kluci si překážky staví sami

„Některá města, i menší než je Písek, mají úžasné skateparky, kde dělají také závody. Super je třeba v Jindřichově Hradci,“ uvažuje Ondřej Vazač. V jejich nápadu je podporuje Ladislav Beran s projektem game: factory jitex. „Smyslem je, že my s vedením Jitexu dohodneme, jaké prostory můžeme využít, a pak je nabízíme neziskovkám,“ vysvětluje Ladislav Beran.
Skateklub Písek dostal od města peníze, aby ze současného parku vznikl celý venkovní areál. „Momentálně můžou skejťáci používat překážky, které přestěhovali před třemi lety z původního skateparku na Výstavišti. Jsou staré deset let, ale chtěli bychom sehnat nové prvky,“ říká Beran. Park s překážkami by pak sloužil i pro in-line nebo bmx. Ve Skateklubu jsou jak skejťáci, tak bikeři. Víc je bikerů. „Když se dozví, že v Jitexu bude skatepark s moderními překážkami, komunita skejťáků přijde. Teď tam není na čem jezdit,“ uvažuje.
Kluci ze skateparku nechtějí jen nečinně čekat, až se v areálu něco změní, a tak si park vylepšují sami a staví si překážky na ježdění. Vybudovali si tak třeba pumptrack, což jsou klopenky a kopečky.
Zkrátka nepřijdou ani milovníci zimních sportů. Hned vedle skateparku je terén, se kterým má Ladislav Beran také plány. Chce tu udělat tréninkový kopeček s umělým povrchem pro freestyle lyžaře a snowborďáky. Vzniknou i atrakce pro děti, parcour či minilanové centrum.