Cestu jednoho z nejvýraznějších autorů české a slovenské scény posledních čtyř dekád Miro Žbirky popisuje obsáhlá a graficky povedená biografie publicisty Jana Vedrala.
Zpěvák, skladatel a kytarista Miroslav „Meky“ Žbirka byl a je stále považován za nejvíce autentického českého a slovenského šiřitele odkazu Beatles. Nejen kvůli nefalšovanému obdivu, který bratislavský rodák vůči McCartneymu, Lennonovi a spol. vždy vyjadřoval, ale i pro obdobnou schopnost napsat sám nebo s nejbližšími spolupracovníky v čele s textařem Kamilem Peterajem jednoduchou, melodickou a nápaditou píseň bez klišé a frází.
Jeho cestu od dětského třískání do kytary na přelomu padesátých a šedesátých let až po nahrávání jeho zatím posledního alba v legendárním londýnském studiu Abbey Road a spolupráci s takovými jmény, jako jsou textař Cream Pete Brown či Manfred Mann, nyní popisuje obsáhlá a výpravná biografie Jana Vedrala s názvem Zblízka.
Podobných biografií se zatím tuzemským interpretům mockrát nedostalo. Není založena na přežvýkání rozhovorů pro noviny a časopisy, ale na dlouhodobém osobním kontaktu autora a objektu knihy včetně pobytu ve studiích na Abbey Road. Výsledkem je čtivá biografie bez hluchých míst, nelogických zlomů či přehršle citací z jiných zdrojů.
Pro mladší generaci pak bezpochyby budou přínosem graficky oddělené bloky textu, v nichž autor objasňuje řadu reálií života v komunistickém režimu, často těch méně příjemných.
Jednou o tom, jak těžce se sháněly kvalitní hudební nástroje, jak těžké či paradoxně jednoduché bylo občas vycestovat s kapelou za hranice socialistického bloku, jindy zase na téma, jak dlouho trvalo, než se i známá jména tehdejší scény s vyprodanými koncerty dostala k nahrávání dlouhohrající desky, a co znamenal takový neoficiální zákaz vystupování.
Žbirkova biografie tak není jen vyprávěním o cestě „nemoderného chalana“ (název jednoho z alb z roku 1984, pozn. aut.), jenž se prvním akordům učil od svých dvou starších bratrů a angličtině od své anglické matky, do proslulých londýnských studií.
Je i kronikou popisující zblízka bratislavskou a obecně slovenskou scénu v rozvířených šedesátých letech i v temných normalizačních letech sedmdesátých (a dalších), o které se – na rozdíl od české scény – tolik informací pohromadě příliš často zřejmě neocitlo.
A to i přesto, že z této scény vzešly takové osobnosti jako Dežo Ursini, Pavol Hammel či později Richard Müller a další. Kéž by se podobných propracovaných biografií na tuzemském knižním trhu objevovalo více.
Jan Vedral: Miro Žbirka – Zblízka
Vydal: Nakladatelství Slovart, 2016
Hodnocení: 90 %
