Kolik stojí děti?
Česká republika se jako všechny civilizované země zavázala Úmluvou o právech dítěte chránit ohrožené děti. K tomu využívá různé dostupné metody, především sociální práce, které se snaží dále profesionalizovat.
Zároveň je naše situace typická zátěží z minulosti, kdy byla všeobecně preferována kolektivní péče pod dozorem státu. Zůstáváme tak jednou z posledních zemí Evropy s vysokým počtem dětí v ústavní péči, včetně neomezené dolní věkové hranice umisťování dětí (ve všech okolních zemích, například na Slovensku je zakázáno umístit do ústavu dítě mladší např. 3 nebo 7 let).
Přestože se počty dětí ve všech typech ústavní péče mírně snižují a počty dětí v náhradní rodinné péči se mírně zvyšují, stále čelíme výzvě zajistit pro téměř 8 000 dětí péči ve vlastních nebo v náhradních rodinách.
Počty dětí v jednotlivých typech náhradní péče v roce 2017
V rámci snahy o transformaci systému péče o ohrožené děti a rodiny byla zpracována celá řada studií a analýz, z nichž jednoznačně vyplývají nejen sociální a psychologické, ale také ekonomické výhody péče o dítě v rodinném prostředí. Přesto zůstává podíl finančních prostředků směřovaný do pobytové péče mnohanásobně vyšší, než jsou zdroje investované do přímé práce s rodinami nebo s náhradními rodinami. Důvodem je zejména nákladovost provozu pobytových zařízení, která jsou navíc svázána různými bezpečnostními nebo hygienickými předpisy. Zařízení jsou navíc režimová, což klade vyšší nároky na personální zajištění. Celkový počet pracovníků a dětí umístěných v ústavech se téměř rovná, ale v přímé péči o děti připadá stále jeden vychovatel na cca 8 dětí, o individuálním nebo rodinném přístupu tedy hovořit nemůžeme.
Oproti tomu, podpora ohroženého dítěte formou podpory jeho vlastní rodiny, například terénní prací, doprovázením nebo poradenstvím, je z ekonomického hlediska nejefektivnější. Práci s rodinou zajišťují nejrůznější sociální nebo navazující služby, ideálně přitom fungují zejména mezioborové týmy složené ze sociálního pracovníka, pedagoga, lékaře, terapeuta, apod., tedy jde o běžně fungující profese, které se pouze sdruží ke společné případové práci. Práce s rodinou je v tomto smyslu vnímána jako preventivní. Náklady na práci s rodinou se vyčíslují složitěji, protože rodiny často řeší více vzájemně souvisejících problémů naráz a využívají také např. dluhové nebo bytové poradenství. Také náhradní rodinná péče, tedy především pěstounská péče (adoptivním rodinám nevzniká ze zákona nárok na dávky ani odbornou podporu, přestože je žádoucí, aby ji využívaly), naplňuje charakteristiky rodinného prostředí. Náklady na náhradní rodinnou péči lze vymezit z řady položek, zejména náklady na dávky pěstounské péče a služby na podporu náhradní rodinné péče.
Níže uvedená tabulka ilustruje výši nákladů na dítě podle jednotlivých typů intervencí v roce 2016, včetně srovnání s rokem 2013. Je zřejmé, že náklady na ústavní péči jsou násobně vyšší než náklady na péči o dítě v náhradní rodině nebo na podporu vlastní rodiny dítěte.
Efektivní financování systému péče o ohrožené děti a rodiny je otázkou priorit, které si v práci s dětmi a rodinami potřebujeme stanovit. Dlouhodobé úsilí o přesměrování prostředků do oblasti prevence a tím dosažení významné úspory ve využití následných nákladných typů péče, nebylo doposud naplněno, nicméně zůstává součástí komplexních cílů transformace systému péče o ohrožené děti a rodiny.
Přijďte 16. června od 10 hodin poděkovat pěstounům za jejich péči o děti, které nemohou vyrůstat ve vlastní rodině, na happening Buď IN pěstoun na Střeleckém ostrově v Praze. |
