Kronikář dopsal bílá místa historie města

Třináct let píše Lubomír Kalusek olomouckou kroniku. Rok co rok ve volném čase.

Historik a kantor na hejčínském gymnáziu Lubomír Kalusek narazil při sepisování olomoucké kroniky v archivu dokonce i sám na sebe. Zjistil, že ve výběrovém řízení na místo kronikáře s ním soupeřila i jedna studentka historie a historik vyučující na univerzitě. „Myslím, že mě nakonec vzali proto, že jsem ovládal dobře počítač,“ domnívá se Kalusek. Kroniku vede od ledna 1997.

„Spadl jsem do toho rovnýma nohama v roce, kdy přišly povodně. Proto je také tato kronika o padesát stran delší a také více fotodokumentace. Pokus zachytit, co vše voda s městem udělala,“ řekl Kalusek. Za více stran ale nedostal větší odměnu. Když si celoroční práci přepočte na hodiny, vychází mu, že za každou dostává pětaosmdesát korun.

Kronika je veřejná listina a povinnost mít kroniku ukládá městům zákon. Ta olomoucká je i na webových stránkách radnice, i když jen za roky 2001–2003. Kalusek ji odezdává vždy ve dvou výtiscích i v elektronické formě. Dříve to byly diskety, nyní cédéčka. „Kdo ví, jestli to za padesát let půjde přečíst. Nikdo neví, co se stane za dlouhou dobu s laserovým tiskem a cédečka budou možná už jen v muzeu,“ obává se Kalusek.

Co napsat a co ne

Píše většinou od středy do neděle. Počátek týdne mu zabírá škola. „Kroniku odevzdávám vždy na jaře za minulý rok,“ podotkl. Na jednání zastupitelstva nebo tiskovky radních nechodí, v té době učí. „Asi tam budu chodit, až budu v důchodu,“ usmívá se kronikář. „Moje role je pouze informativní, ne hodnotící, to budou dělat až časem historikové. Já jen nesmín zapomenout na něco důležitého. Někdy je zase těžké sledovat vývoj nějaké informace. Třeba v případě dostavby Muzea umění, kdy nevíte, jak se to vyvrbí,“ řekl Kalusek.

Za hlavní kritérium považuje výběr. „Je pro mě klíčový. Ne, co do kroniky dát, ale co tam nedat. Rozhodnout se, kterou informaci prohlásit za druhořadou, a potlačit ji. Nedat ji do textu. Kdyby to člověk neukočíroval, měla by kronika až pět set stran,“ uvedl Kalusek. Standardní je přitom dvousetstránkové dílo. I když letos asi bude o něco delší – kvůli volbám.

Olomouc má nepřetržitě psanou kroniku od roku 1961. Až do revoluce jde ale spíš o politickou propagandu. V archivech je ale i pár německy psaných kronik ze 17. století a kroniku má i univerzita. Kalusek píše kroniku na dvakrát. „Text původní košaté verze s poznámkami se musí setřást. Čistopis je stručnější,“ vysvětluje Kalusek.

Jako zdroj mu slouží agenda jednotlivých odborů magistrátu, výstup z jednání radních a má k dispozici i monitoring tisku. „Je to zajímavá práce, nikdy jsem nelitoval, že jsem se na to dal,“ příznává. Když se kronikaření ujal, požádali jej, aby doplnil i bílá místa. Po roce 1989 se na kroniku zapomnělo. „Byla to doba velkého zlomu, není divu. Dopsat těch sedm let mi zabralo tři roky,“ říká Kalusek. Většinu událostí do kroniky i sám fotografuje. Jeho objektiv zachytil stavby, které už nestojí i ty nově vznikající, havárie nebo živelné kalamity.

Pamětní kniha

Na čestném místě vedle kroniky leží na radnici ještě Pamětní kniha. Vede se zde od císaře pána a František Josef I. do ní vepsal první autogram. S novým stoletím přišel i nový svazek. Mezi podpisy lze nalézt i většinu prezidentů, stejně jako podpisy nacistických pohlavárů nebo sovětských soudruhů v azbuce. Zvěčněni jsou i zlatí hoši z Nagana, sourozenci Romanovi nebo legendární dirigent Rafael Kubelík.