Animal Collective nahráli svého Seržanta Peppera

Animal Collective

Animal Collective Zdroj: animalcollective.org

V době, kdy se pojmem pop-music mylně označuje nehudba, prožívá tento žánr silných melodií a rytmů novou revoluci. V jejím čele již dlouhá léta stojí původem baltimorský ansámbl Animal Collective, který se letos představil na festivalu Colours of Ostrava a v těchto dnech vydává nejnovější album Centipede Hz.

Zatímco předchozí nahrávka Američanů Merriweather Post Pavilion (2009) bývá přirovnávána k revoluční desce The Beach Boys Pet Sounds, Centipede Hz se v mnohém blíží spíše kultovnímu Seržantu Pepperovi, jímž liverpoolští The Beatles na Pet Sounds reagovali.

Animal Collective se vrátili ke svým experimentálním a psychedelickým začátkům a tyto propojili s výraznou melodičností Merriweather Post Pavilion. Za změnou může stát především návrat Joshui Caleba Dibba alias Deakina, jenž při nahrávání Merriweather chyběl. Jednotlivé skladby tak získaly na neuvěřitelné barevnosti, která vyvažuje lehkou monotónnost předchozí nahrávky. Právě v tom je nejdůležitější rozdíl i mezi Pet Sounds a beatlesovským Pepperem.

Muzikanti, kteří v současnosti oscilují mezi New Yorkem, Los Angeles a Lisabonem, se na novince inspirují snad úplně každým žánrem a formou populární hudby. V jednotlivých skladbách lze zaslechnout ozvuky elektroniky, indie rocku, dokonce i karibských rytmů, nejčastěji zaznívá vše zároveň. Ty jsou však zamíchány do nenapodobitelného zvuku kapely, jenž je dán také směsí vokálů hned trojice umělců. (Hovořit jen o muzikantech je totiž v případě členů Animal Collective nedostačující, všichni se podílejí na nejrůznějších uměleckých projektech.)

Obdivuhodná je také vyrovnanost všech skladeb na desce. Ani druhá polovina desky nenabídne vyloženě hluché místo, což je dáno právě bohatostí rejstříku Animal Collective, který při jejím skládání využili. Vzpomeneme-li například album Strawberry Jam (2007), které otevírá největší hit skupiny Peacebone, tomu dojde dech krátce po úvodu. Na druhé straně Centipede Hz nenabídne jasný šlágr, jenž by na sebe strhl veškerou pozornost. Byť skladby jako Today’s Supernatural či Rosie Oh mají nezpochybnitelný rádiový potenciál. Ale znovu lze srovnat Pet Sounds a Seržanta Peppera, zatímco Beach Boys zde vykouzlili svou nejlepší skladbu God Only Knows, Beatles na Pepperovi nabídli spoustu vyrovnaných skladeb, ale největší hity zaznějí na jiných deskách.

Jako by to už všechno bylo

Lze-li Animal Collective na Centipede Hz něco vytknout, je to jejich eklektičnost. Každá skladba je postavena ze známých prvků, které jsme již mnohde slyšeli, a to zajímavé je až způsob jejich skládání. Beatles například na Pepperovi představili výsledky svých zvukových a produkčních experimentů. To je však obecný problém hudby 21. století a vůbec veškerého populárního umění nového milénia. Kvalitu Centipede Hz, téměř barokně košaté popové nahrávky, to nesnižuje.