Forsyth knihu napsal v roce 1969 při pobytu v nigerijské oblasti Biafře, kde působil jako reportér BBC. Byl tedy přímo u toho, když se rozpoutal jeden z největších válečných konfliktů dvacátého století na africkém území. Ve srovnání s jeho slabším posledním dílem Kobra dokazuje, proč kdysi patřil mezi nezastupitelné postavy politických thrillerů.
Příběh Biafry je řemeslně a faktograficky propracovaným dílem, které se nebojí ostře vyjadřovat ke konkrétním problémům. Podobně jako Den pro Šakala také Příběh Biafry vyvolal bouřlivé reakce veřejnosti. Forsyth byl především za své protibritské referování o těchto událostech propuštěn z BBC a od té doby se v Nigérii pohyboval pouze jako novinář na volné noze.
Spíše než jako geopolitický problém jedné země a jednoho okamžiku můžeme knihu číst jako alegorii arogance koloniálních mocností k zvláštnostem územních celků, jež byly pod jejich správou. Tak jako většina afrických států vznikla i Nigérie zcela uměle a slučovala do sebe mnoho různých kmenů, etnik a typů obyvatelstva, aniž by se dále zajímala o to, jaké vztahy mezi nimi navzájem panují. Rozsáhlý územní celek Nigérie dělí Forsyth na tři nejvýznamnější oblasti.
Sever Nigérie patřil muslimskému etniku Hausů, jež podléhalo tradičnímu polofeudálnímu společenskému zřízení. Přestože početně převyšoval zbylé regiony, technologicky, hospodářsky i kulturně zaostával. Západ obývali Jorubové a východ křesťanští Igbové. Byla to právě snaha Igbů o autonomii v rámci Nigérie, která rozpoutala občanskou válku.
Roku 1960 byla v Nigérii vyhlášena nezávislost a Britové se oficiálně vzdali vlivu ve své bývalé kolonii. Neoficiálně ovšem byla Nigérie zemí, v níž Spojené království stále sledovalo vlastní zájmy. Často se totiž nigerijská občanská válka interpretuje především jako válka o ropné bohatství, jímž hojně oplývala především provincie Biafra.
Angažovaným způsobem psaní a precizním používáním faktů se Forsythova kniha ocitá někde na pomezí publicistiky a krásné literatury. Novinářská snaha o objektivní vykreslení situace jde téměř zcela stranou a od počátku je dobře patrné, na čí straně autor stojí.
Spíše než nevýhodou je však tato skutečnost plusem. Ve své době totiž Forsythova kniha zapůsobila na masivní vzorek čtenářstva a rozpoutala vášnivé debaty ohledně tehdejšího konfliktu. Něco z jejího kouzla a intenzity si uchovala dodnes.
Autor je spolupracovníkem redakce
