Francouzský herecký talent Finnegan Oldfield: Každý film vás trochu mění

Marvin Finnegan Oldfield

Marvin Finnegan Oldfield Zdroj: ASAC

Sedmadvacetiletý francouzský herec s anglickým jménem Finnegan Oldfield už dvakrát získal nominaci na cenu César pro nejslibnějšího herce. Poprvé za film Kovbojové, po druhé letos za drama Marvin, v němž si zahrál gay mladíka, jenž se snaží vymanit z homofobního prostředí, ve kterém vyrostl. Snímek oceněný na festivalu v Benátkách jako nejlepší film s queer tematikou je k vidění na letošním MFF Praha – Febiofest.

Jak jste dostal roli Marvina?

Šlo o běžný konkurz, ale se speciální režisérkou. Příběh filmu zčásti vychází z knihy Skoncovat s Eddym B. Její autor Éduard Louis je ve Franci docela slavný a na internetu snadno najdete video, v němž mluví o své minulosti a knize. Na prvním konkurzu jsem měl za úkol přečíst ukázku z toho videa a chovat se jako on. Režisérka Anne Fontaineová ale brzo to zadání změnila, protože ve filmu jde o nový příběh Marvina, pouze inspirovaný příběhem Éduarda.

Ve filmu hrajete Marvinovu starší verzi. Podílel jste se na hledání dětského Marvina?

Ano, hledali někoho, kdo by se ke mně hodil. Absolvoval jsem tak ještě mnoho dalších castingů, protože Anne je dost důsledná, když ví, co chce.

Roli nakonec dostal velmi dobrý Jules Porier. Probírali jste spolu, jak budete Marvina hrát?

Ani ne. Ale trávili jsme spolu dost času. Nechal jsem režii na Anne. Střídali jsme se v natáčení po týdnu, mohl jsem se na něj tedy přijít podívat. A viděl jsem podobné rysy, třeba způsob chůze. Ten jsem díky pokynům Anne změnil i já. Ve Francii po vás moc režisérů nechce, abyste pracovali i na fyzickém projevu. Spíš vás nechají být sami sebou. Marvin má však zvláštní chůzi, v dětství se mu lidi smáli, že chodí jako buzna. Jeho chůze o něm dost vypovídá.

Vy jste si Marvina zahrál v dospělosti, kdy z domova, kde ho nechápou, odjede do Paříže. Velké město ovšem neznamená rychlé a snadné řešení jeho problémů.

Marvin se musí dlouho učit, jak být v pohodě sám se sebou. V Paříži nejdřív hraje někoho, kým není. A to je vždycky těžké. Rozhodne se stát hercem, a tím sám sobě utéct. Pomůže mu však, až když stvoří divadelním hru o svém životě.

S ní mu pomáhá Isabelle Huppertová, kterou ve filmu hraje sama Isabelle Huppertová. Byl jste z ní nervózní?

První scéna s ní patřila hned do prvního dnu natáčení, to bylo trochu děsivé. Já navíc divadlo nikdy pořádně nedělal. Studoval jsem herectví devět let se soukromým učitelem.

Cítil jste se také někdy jako outsider, když jste se narodil v Anglii a vyrostl ve Francii?

Můj otec je Angličan, ale já se narodil v Paříži. Před pár lety jsem akorát na Facebooku vyplnil položku „odkud jste“ podle toho, odkud pochází má rodina, a teď Wikipedie a další weby tvrdí, že jsem se narodil v Anglii. Už bych to měl změnit. Jinak jako outsider se můžete cítit v mnoha situacích. Stačí, když se chováte jinak, než jsou lidi zvyklí.

V českých kinech jste byl k vidění i v titulech Život za životem a Nocturama. Podle čeho si vybíráte role?

Mám rád intenzivní filmy, i jako divák. Chci, aby mě film pohltil, aby mi zůstal v hlavě. Nemusí jít ale jen o těžké téma, dostat vás může i komedie. Každý film vás trochu mění, pokud vám nabídne jiný pohled.

Když hrajete kluka, který bojuje se svou identitou, nebo syna, jehož matka čeká na transplantaci, jak moc to je pro vás náročné?

Po dlouhých dnech natáčení jsem unavený. Naštěstí se většina filmů, co jsem točil, odehrávala v Paříži a mohl jsem jít po práci domů. Během natáčení Marvina mi dost pomohla má přítelkyně. Na ten film se mi nedívá snadno. Jsem tam docela nahý, víc duševně než fyzicky. Té role nelituju, je skvělé, že se takové komplexní filmy točí. Ale ode mne jako herce Marvin vyžadoval hodně.

Máte nějaké vysněné režiséry, s nimiž byste chtěl točit?

Nejsem takový snílek. I když jsem velký blázen do Davida Lynche. S tím se mi pracovat asi už nepovede. Jinak to nechávám plynout. O Anne Fontaineové jsem před Marvinem skoro nevěděl a spolupráce s ní pak byla skvělá, pomohla mi s řadou věcí.

Když jste od ní roli Marvina dostal, nakoukal jste si její předchozí filmy?

Ne, jen jsem se podíval na Agnus Dei, ale spíš proto, že jsem chtěl. Myslím, že do sledování filmu byste se nikdy neměli nutit.