Jack staví dům není Larsův poslední film, říkají herci z Trierovy novinky

Lars von Trier

Lars von Trier Zdroj: Aerofilms

Bruno Ganz
Sophie Gråbøl
Siobhan Falllon Hogan
Jack staví dům
5
Fotogalerie

Misogyn, nacista, režisér v depresi? Ke jménu Larse von Triera se přidává hodně nepěkných adjektiv, podle herců z jeho novinky Jack staví dům ovšem žádné neodpovídá skutečnosti. Provokativní Dán sice točí temné filmy (ten poslední vypráví o brutálním sériovém vrahovi), na place je však milující a starostlivý, říká švýcarský veterán Bruno Ganz, dánská hvězda seriálu Zločin Sofie Gråbølová a americká komička Siobhan Fallon Hoganová.

Co vás na scénáři filmu o sériovém vrahovi zajímalo?

Sofie Gråbølová: Čtení scénářů je často nudné, ale ty Larsovy jsou tak detailní, až máte pocit, že čtete román. Tenhle obsahoval dokonce obrázky, třeba Danteho pekla. Tak mě to vtáhlo. Navíc jeho scénáře jsou natolik promyšlené, že zatímco jiní až ve střižně zjistí, co nefunguje, Lars skoro nic nemění.

Neváhali jste přijmout od něj roli po tom všem, co se o něm napsalo od doby, kdy na festivalu v Cannes prohlásil, že rozumí Hitlerovi?

Bruno Ganz: Ne. Ostatně já sám Hitlera hrál.

Siobhan Fallon Hoganová: Já s Larsem pracuju od Tance v temnotách a vím, že není žádný misogyn, k ženám chová respekt. Také pro ně napsal skvělé role, hned několik hereček za jeho filmy vyhrálo cenu v Cannes. Když vám zavolá, že s vámi chce znovu pracovat, jdete do toho.

V novince ovšem ženy moc dobře nedopadnou, žádná vztah s Jackem nepřežije.

Hoganová: Když točíte film o sériovém vrahovi, nemůžete čekat nic hezkého. Ale atmosféra na place byla skoro idylická. Ty scény jsou tak šílené, že jsme se u nich pořád smáli. Jack se chová stupidně, jeho psychotický pohled na svět je absurdní, k smíchu i divákům. I když může jít o smích z nervozity.

Gråbølová:  Při filmu jste zhrozeni a zároveň se smějete. A cítíte znepokojení. Těžko se to kategorizuje. Larsovo dílo je fascinující i tím, kolik toho obsahuje a reflektuje. Vždy točí epická dramata, kde je všechno ve velkém.

Přesto se na některé scény, kde se ubližuje dětem nebo kachňátku, těžko dívá.

Ganz: A těžko se i četly. Ale rozumím jejich významu v celém filmu.

Hoganová: Důležité je si uvědomit, že Jack skončí v pekle. To filmu dodává spirituální dotek. Lidi dnes o pekle neradi mluví. Tenhle film vám ale říká, že si máte radši dávat pozor na to, co děláte.

Do pekla Jacka provází postava Bruna Ganze založená na Vergiliovi, který vede tamtéž Danta v Božské komedii. Jak vypadá vaše peklo?

Ganz: Jako Las Vegas. To z filmu jsme točili před zeleným pozadím, tak jsem až v kině obdivoval, jak je hezké. 

Sofie, vy jste součástí příběhu, v němž Jack uspořádá hon na svou přítelkyni a její děti. Jaké bylo tohle natáčení?

Gråbølová: Atmosféra na palce byla velmi pozitivní a přátelská. To je další Larsův paradox, že je u natáčení takových hrůz starostlivý, až milující. Netlačí vás nikam, kam nechcete.

Takže to je citlivý režisér?

Ganz: A dobrý, naprosto mu věříte. Cítíte, že ví, co dělá. Víc než ostatní, co znám.

Hoganová: Mluví velmi klidně, necítíte nátlak, spěch, máte čas najít v sobě ten nejlepší výkon.

Ganz: Nemá ale rád, když se s ním herci chtějí pouštět do psychologických diskusí. Místo povídání o interpretacích role vám prostě řekne: O 30 % méně. To vám dává hodně prostoru.

Jak se tedy připravujete na roli? Stačí si přečíst scénář?

Gråbølová: To je taky zajímavé. Larsova příprava je hluboká a důkladná, ale při natáčení odmítá diskuse i zkoušky. Každé ráno nám říkal: nezapomeňte dělat chyby. To je jeho krédo. Protože z 90 % se sice můžete připravit, ale ten zbytek chce stejně odvahu, jako skok ze skály. Někdy Lars začal točit a já ani nevěděla, kde mám stát. Přesně o to mu jde. Chce mít všechno pod kontrolou, nakonec se ovšem přinutí svou kontrolu uvolnit. Což je zajímavý stav, protože právě tehdy může dojít k nečekanému.

Sám Trier prohlásil, že zatímco dřív točil o hodných ženách, tentokrát vytvořil film o zlém muži. Jak snímek Jack staví dům vnímáte v kontextu jeho tvorby?

Ganz: Myslím, že to je trochu jiný film. Jeho příběh někde začíná a někam směřuje. Mezitím najdete všechna ta procvičování Larsovy imaginace a intelektu, ale jako divák sledujete i hlavního hrdinu, jako v normálním filmu.

V novince se Trier dotkne i svého života a celé své kariéry. Myslíte si, že se jedná o jeho poslední film?

Ganz: Ne. Co jiného by dělal? Sice tu cituje své filmy, ale podle mě tím neříká, že končí.

Gråbølová: Ani já tomu nevěřím. Jack je velmi osobní dílo, ale jako na diamant na něj můžete nahlížet z mnoha úhlů a pokaždé vám ukáže něco jiného.

Jack staví dům měl v květnu premiéru na festivalu v Cannes, kam Trier po poznámkách o Hitlerovi sedm let nesměl. Co si myslíte o tomhle skandálu?

Hoganová: Že sedm let bylo moc. Je dobře, že mu lidé odpustili. Udělal chybu, ale je to skvělý umělec a nezaslouží si odepsat.

Ganz: Navíc ta chyba bylo spíš nedorozumění. Udělal pár hloupých poznámek, to je vše. Trpěl, že do Cannes nemohl. A je šťastný, že ten zákaz zrušili. Jeho producenti taky. Už na natáčení bylo cítit, že studio hodně stojí o to, aby se Jack promítal v Cannes.

Gråbølová: Bylo dojemné, jak Larse na premiéře festival přivítal. Už když přišel, čtyři minuty mu sál tleskal.