Jeden z nejznámějších japonských režisérů současnosti Hirokazu Kore’eda proslul především klidnými rodinnými portréty jako Naše malá sestra nebo Po bouři. Se svou novinkou Třetí vražda se obrátil k žánru krimi dramatu a filmu noir. Překvapivý a formálně vybroušený snímek, jenž soutěžil na posledním festivalu v Benátkách, zařadil do programu právě probíhající MFF Praha - Febiofest.
Proč jste rodinné drama vyměnil za krimi s vraždou?
Filmy o rodině jsem točil poslední dekádu, v Evropě jsem asi proto považován za odborníka na tento žánr. Tentokrát jsem se rozhodl rozšířit svou vizi a přesunout se z domácnosti do celé společnosti. To byla má motivace. Ale nemyslím si, že to je velká změna, Kdybych byl kameraman, řekl bych, že jsem jen změnil čočky. Kdybych byl malíř, řekl bych, že jsem přešel ze skic k olejomalbám. Portrét zůstává stejný.
Třetí vražda začíná scénou zabití a zdá se, že přesně víme, co se stalo a kdo zabíjel. Na konci filmu ale už nic tak jasné není.
Obvykle mají filmy na začátku záhadu a na konci ji vysvětlí. Já jsem se tu rozhodl pro opak. V úvodu právník dostane zdánlivě běžný případ vraždy. Postupně přestává chápat, co se vlastně stalo, co za člověka je obviněný, jehož musí obhajovat. Chtěl by všemu rozumět, ale nedokáže to. Usiloval jsem o to, aby diváci měli na na konci filmu stejné pocity. Nejasnost, strach a vědomí, jak obtížné je porozumět, natož soudit někoho jiného. I proto divák dostává stejné informace jako právník. Všechno ostatní si musí přečíst z pohledů a výrazů postav.
Proto je ve filmu tolik okamžiků ticha?
Obviněný je muž, jenž dlouho žil v tichu. Chtěl jsem dát publiku příležitost pokusit se porozumět, jaké jsou jeho pocity, jak se během těch okamžiků ticha mění. Právník si k tomu myslí, že díky tichu může obžalovaného zkoumat. Přitom je to naopak, vrah v těch chvílích zkoumá právníka. Příběh vypráví o lidech, kteří nejsou schopní jeden druhému porozumět. Ne že bych ve svých předchozích filmech ukazoval ideální vztahy a šťastné konce. Rád nechávám konec otevřený. Tento film má ovšem nemožnost komunikace přímo ve svém jádru. Také jsem se snažil představit, čemu právníci v práci běžně čelí.
V Třetí vraždě se vám vrací i téma špatných vztahů mezi rodiči a dětmi. Proč vás tolik zajímá?
Tady jde hned o tři vztahy mezi otci a dcerami, které se nevyvíjejí dobře. Ale nedokážu vysvětlit, proč to je pro mě důležité téma. I já sám jsem syn a otec, asi to tedy odráží můj život. Ale nevím přesně jak.
Jak moc jste se u Třetí vraždy inspiroval filmy noir?
Vizuální styl plný světel a stínů se mi hodil pro vyprávění tohoto příběhu, není to tak, že bych byl přímo pod vlivem nějakého žánru.
