Kerouakův nultý román prozařují paprsky cesty

Legenda. Jack Kerouac se díky románu Na cestě stal jednou z nejvýznamějších postav amerického písemnictví

•

ZDROJ: ctk

Jméno Jacka Kerouaka netřeba představovat, jeho kultovní dílo Na cestě patří mezi pilíře amerického písemnictví a dodnes oslovuje nové generace čtenářů. Už proto lze první vydání jeho neoficiální prvotiny Můj bratr oceán označit za jednu z literárních událostí roku 2012. Literárně přepracovaný Kerouakův deník z plavby do Grónska, jenž se nikdy neměl dostat ke čtenářům, je navíc cenným artefaktem pro zkoumání vývoje autorského rukopisu revolučního spisovatele.

Již příběh námořníka Wesleyho a bývalého univerzitního profesora Billyho, jehož zláká Wesleyho nespoutaný život, totiž jasně naznačuje pozdější Kerouakův nejslavnější spisek Na cestě. Podobně jako Sal Paradise podlehne svodům Deana Moriartyho a zcela změní svůj životní styl, tak i Billy musí spálit mosty za minulým spokojeným životem minulosti a vydávat se vstříc neznámu.

Lákavému, protože je plné vzrušení, rychlosti, alkoholu, muziky a jiných dobrodružství, ale přece obávanému, protože je zároveň zcela nevyzpytatelné, plné nástrah a nebezpečí. Kerouac zde také občas využívá stylu psaní, jež je pro celý román Na cestě příznačný.

Některé scény jsou napsány brutálně rychlou kadencí, Kerouaka nesvazují žádná formální pravidla, prostě jako správný hipster jen valí popisy, dialogy a děje jakoby bez přemýšlení.

Právě tyto momenty, v nichž Kerouac výtečně zachycuje nespoutanost svých hrdinů, jejich energii a vnitřní sílu, jsou vůbec nejlepšími pasážemi knihy. Naneštěstí však Můj bratr oceán platí velkou daň za svůj původ. Jako deník, jemuž byla románová podoba vnucena až později, jako dílo, jež autor uklidil do šuplíku, působí kniha příliš rozháraně a neuceleně. Navíc de facto nemá konec, můžeme si vypůjčit slavný Formanův výrok o českých filmech: i tato kniha nekončí, prostě přestane.

Mnohem větší problém knihy však jsou pasáže, v nichž postavy zaníceně debatují o různých ideologiích. V době psaní teprve dvacetiletý Kerouac se zjevně vyrovnával se složitostí okolního světa a na stránkách deníku zachycoval klady a zápory socialismu, komunismu, konzervativismu či prostě jen konzumního života obyčejných Američanů. Na cestě zachycuje postavy, které přes všechny podobné debaty a argumentace nakreslily tlustou čáru jazzem, „nezřízeným“ životem na cestě, zkrátka beatnictvím. Proto Na cestě asi nikdy neztratí svou platnost. Pro Kerouakův nultý román to neplatí. Můj bratr oceán zachycuje mladšího Kerouaka, ještě trochu zmateného, ale už připraveného vyrazit.