Klučičí první lásky očima depresivního ajťáka Mosse | E15.cz

Klučičí první lásky očima depresivního ajťáka Mosse

Mladému herci Craigu Robertsovi se dokonale podařilo vystihnout
člověka posedlého vnitřními démony, který ale své emoce nechce příliš dávat najevo
Mladému herci Craigu Robertsovi se dokonale podařilo vystihnout člověka posedlého vnitřními démony, který ale své emoce nechce příliš dávat najevo
• 
ZDROJ: aerofilms

Stanislav Šulc

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Oliver Tate nezapadá do své sociální skupiny. Je teenagerem vyrůstajícím kdesi ve Walesu osmdesátých let, neustále jej provázejí myšlenky na sebevraždu, únik z fyzického světa do krajiny zidealizovaných představ. Navíc musí (nebo alespoň se domnívá, že musí) řešit sexuální problémy svých rodičů. K tomu se přidává první vážný vztah se stejně rozbitou Jordanou.

Zachytit klíčové období plné smutku, melancholie, krátkých záchvěvů totálního štěstí i pádů na dno se podařilo spisovateli Joeovi Dunthornemu. Jeho román na filmové plátno úžasně převedl debutující režisér Richard Ayoade, notoricky známý jako potrhlý ajťák Moss ze seriálu IT Crowd.

Jeho Jmenuji se Oliver Tate je příjemným mixem lepších snímků ze sedmdesátých a osmdesátých let (to se týká především častých scén z břehu moře), povedených filmů o teenagerech (Jak na věc, Rushmore) a filmařské hravosti děl jako Amélie z Montmartru či Věčný svit neposkvrněné mysli. Vše ale v typicky britském (možná dokonce waleském) kabátě.

Podobně jako zmíněné snímky se i Jmenuji se Oliver Tate snaží o nemožné – na filmový pás zachytit zrod a rozvoj „té pravé lásky“ (na niž si podle slov Oliverových rodičů hlavní hrdina ve svých 38 letech ani nevzpomene). A daří se mu to poměrně solidně. Nejprve diváky dokonale uzamkne v Oliverově vnitřním světě, naladí je na jeho emocionální hladinu a pak rozjede typický kolotoč úspěchů a proher. Je to obvyklý trik, který zde ale vskutku funguje skvěle.

Na druhé straně je třeba přiznat, že už kvůli hlavnímu hrdinovi je Oliver Tate především pro mužské publikum. Otevřeně přiznává, že ačkoli se snaží, dívčí duši porozumět nedokáže, činí rozhodnutí, jejichž následky vůbec nedokáže předvídat, což jej jen dále odtrhuje od reality, a propadá depresím. To kladlo celkem vysoké nároky na Craiga Robertse, který Olivera ztělesnil. Podařilo se mu skvěle vystihnout člověka, který sice uvnitř trpí (nebo se naopak raduje), ale navenek chce dát najevo co možná nejméně.

Zároveň lze však namítnout, že celá jeho postava je přehnaná, nereálná. V patnácti letech jedná jako dospělý a ani trochu se neumí přiblížit „běžnému“ chování svých vrstevníků. Podobnou výtku o nereálnosti můžeme adresovat i Věčnému svitu neposkvrněné mysli Michela Gondryho, v němž si lidé nechávají vymazávat paměť. Gondryho film stejně jako Oliver Tate dokazují, že zcela nereálné snímky mohou zprostředkovat mnohem lidštější a hmatatelnější emoce než takzvané realistické filmy.

Jmenuji se Oliver Tate

(komedie, Velká Británie, 97 minut)
Režie: Richard Ayoade
Hrají: Craig Roberts, Sally Hawkinsová, Yasmin Paigeová
Premiéra: 14. července
Hodnocení: 80 %

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video