Nucená nahrávací pauza tak nedobrovolně přispěla k tomu, že jeho první sólové album v podobě nahrávky živého koncertu v pražském Divadle Semafor z března přelomového roku 1989 je sbírkou nefalšovaných perel s odstupem reflektující tehdy již přece jen poněkud unavený socialismus.
Nyní k šedesátým narozeninám písničkáře a překladatele a od roku 2006 také předsedy Českého centra Mezinárodního PEN klubu vychází album poprvé i v digitální podobě na CD a se třemi bonusy, z nichž dva poslední budou lidé znát spíše ve verzích nahraných v osmdesátých letech Vladimírem Mišíkem a jeho Etc.
Album zabili trafikantku Jiřího Dědečka |
Pokud jste utratili dvacet korun za folk, tak jste je vyhodili, upozorňuje v průběhu koncertu Dědeček. Některé písně se ale i přesto staly stálou součástí repertoáru amatérských hráčů, jako například Dres a tretry či Holky z ČKD.
Přímočarý amatér
Na rozdíl od některých svých souputníků – písničkářů, kteří se v dobách před revolucí snažili výhrady vůči režimu zabalit do někdy méně, někdy více složitých jinotajů a takzvaně mezi řádky, Dědeček volil cestu výrazně přímočařejší. S jízlivostí až jedovatostí, ironií a sarkasmem, s pronikavou samozřejmostí a zcela bez obalu popisuje šedivou realitu tehdejší doby („sídliště jménem Prosek, to je jen trosek“), a to z pohledu umělce, který přes nesporný hudební a literární talent koncertuje nikoli jako profesionální hudebník, ale jako amatér provozující „zájmovou uměleckou činnost“.
Zabili trafikantku je nejen kultovním hudebním a literárním dílem, ale má i nemalou dokumentární hodnotu, byť pro mladší generaci budou tehdejší souvislosti a pojmy jako spartakiáda či možnost naladit jen dva až tři TV programy stěží pochopitelné. Dědečkovy písně ale patří k těm, jež tehdejším posluchačům dávaly křehkou jistotu, že alespoň nějaký ostrůvek svobody vyjadřování a názorů existuje. Na průzračné logice autorova pohledu album netratí ani po dvaceti letech.
Jiří Dědeček: Zabili trafikantku Vydavatel: Supraphon 2013 Hodnocení: 90 %