Michael Gira ze Swans: Nerad se opakuji | E15.cz

Michael Gira ze Swans: Nerad se opakuji

Michael Gira ze Swans: Nerad se opakuji
Legendární skupina Swans bude patřit ke hvězdám letošního ročníku festivalu Colours of Ostrava
• 
ZDROJ: E15

Petr Frinta

Jednou z hvězd letošního ročníku festivalu Colours of Ostrava bude i americká legenda Swans. Každá její nahrávka je odlišná, společné mají snad jen to, že dohromady vytváří katalog, který dodnes patří k nejinspirativnějším na celé nezávislé scéně. Po třináctileté odmlce hlavní postava Swans Michael Gira skupinu vloni překvapivě znovu oživil.

Po vynikajícím návratovém albu a světovém turné přijedou Swans třetí červencový víkend do Ostravy představit materiál z chystané desky, jež by měla být dokončena v letních měsících.

* E15: V oživení Swans, k němuž došlo v průběhu uplynulého roku, věřil už jen málokdo. Za jakých okolností se odehrálo?

Měl jsem pohromadě materiál pro nové album The Angels of Light. Bojoval jsem ale s tím, čemu se obvykle říká tvůrčí blok. Psaní mi šlo jen velmi ztěžka. A když konečně došlo na to začít skladby aranžovat, zasekl jsem se a nevěděl kudy dál. Už předtím mi několikrát proběhlo hlavou, že bych vlastně daleko radši udělal další desku Swans, než se trápil s novinkou The Angels of Light, nad kterou jsem si připadal nemožně svázaný. Rozhodl jsem se proto poslat pracovní nahrávky možným spoluhráčům. Nejobtížnější na celém „obnovování“ Swans bylo, abychom se vůbec sešli pod jednou střechou, každý totiž žijeme v jiném městě, v různých státech. K nahrávání a zkoušení jsme si pronajali suterén bývalé tovární haly v Brooklynu. V té obrovské místnosti s nezvykle vysokými stropy a akustikou zvící katedrály jsme se denně věnovali jedné skladbě. Přehrávali jsme ji dvanáct hodin, stále dokola, dokud neměla ten správný tvar a intenzitu.

* E15: Každé album Swans představuje unikát. Do jaké míry byl vývoj mezi nimi záměrný, nakolik jej naopak řídila intuice?

Jsem umělec, potřebuji se neustále vyvíjet. Nahrávat pořád dokola ty samé desky, připadal bych si jako rocková hvězda, měl bych pocit, že lidi vědomě okrádám. Nerad jsem se jakkoli opakoval. V hudbě i v textech. Odjakživa to fungovalo tak, že ve chvíli, kdy jsme dokončili desku, objevil jsem na ní skladbu nebo pasáž, od které jsem se chtěl odrazit, dál ji rozvíjet. A z tohoto základu se většinou zrodilo celé další album.

* E15: Řada interpretů, kteří poznamenali hudbu osmdesátých let, je dnes ovlivněna zpětně nahrávkami svých žáků, tedy kapel vyrůstajících na jejich deskách. Platí to i ve vašem případě? Swans představují silný inspirativní moment pro široké žánrové spektrum od industriálu přes extrémní metalové odnože po styly.

Ani v nejmenším. K psaní mé vlastní mě hudba konkrétních interpretů vlastně nikdy nevedla. To spíš určitý vnitřní přetlak, potřeboval jsem se vyrovnat se spoustou věcí okolo sebe. Musel jsem ze sebe smýt nános ze všemožných „povolání“, která jsem musel vykonávat předtím, než mě začala živit hudba. Pomáhal jsem svářečům, kopal příkopy, asistoval při pokládání asfaltu… Možná i proto jsem odjakživa psal skladby, jež operují v té nejzákladnější, instinktivní rovině vyjádření. Stejně jako řadu dalších kapel zkraje osmdesátých let mě inspiroval punk. Ale poměrně brzy se stal příliš průhledný, předvídatelný. Chtěl jsem jeho třem akordům, energii a syrovosti vdechnout nový tvar.

* E15: Před rokem jsme spolu hovořili o nuceném omezování aktivit vašeho vydavatelství Young God Records v souvislosti se situací v nahrávacím průmyslu. Jaký impulz by musel přijít, abyste tuto aktivitu vzdal úplně?

Už jsem do „konečného stadia“ svým způsobem dospěl. Rozhodl jsem se, že na Young God Records budu uveřejňovat už jen svoje projekty, starat se o nahrávky ostatních se mi jednoduše nevyplatí. Co naplat, že jsem vydal skvělé desky Akron/Family nebo Devendry Banharta, když ve většině měst už nejsou žádné krámky s hudbou! Situace dospěla dokonce tak daleko, že když vyšlo poslední album Swans, nemohl jsem si dovolit ani brigádníka, který by mi pomohl několik set objednávek zabalit a rozposlat. Samozřejmě, mohl bych desky jiných interpretů dělat i dál, ale musel bych se vydávání věnovat čtyřiadvacet hodin denně. Ale já jsem v první řadě umělec, potřebuji a především chci vytvářet. Překvapivě má mé rozhodnutí i svá pozitiva: vydávání se pro mě stalo osobnějším. Pokouším se fanouškům nabídnout něco navíc, třeba různé podepsané limitované edice s ručně dělanými obaly.

Autor je spolupracovníkem redakce

Autor: Petr Frinta
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!